Discopříběh

Jedna z mála teen komedií, které se mi opravdu líbí. Příběh je takový "ze života" sídlištní mládeže, jenže tady ta mládež ještě přeci jen není tak úplně ztracená, jako ve skutečnosti. Nechutnosti tam nejsou vůbec žádný, i když semtam něco je trochu přehnaný (běh po náměstí třeba). Navíc je příjemný, že to není hlavně a především o sexu (jako v nových teen komediích ala Prcičky), že ze sexu a pití a podobně tam není vytvořen hlavní životní důvod mladých lidí. Osobně doufám, že Prcičky a jim podobné balasty jsou jen extrémním výstřelkem, který nemá se skutečností nic společného (a pravděpodobně se bohužel velice mýlím). Hudba Michala Davida jistě není můj milovaný Frankieboy, ale přesto se mi v tomhle filmu líbila a hodně dlouho jsem si myslel, že to mladej Hrušínskej skutečně zpívá sám a to je zase tím, že on to zpívání skvěle předstírá. Jelikož film se soustředí hlavně kolem Jirky, jeho otce a pak taky trochu té dívčiny Jitky, ostatní postavy jsou prostě jen figurky do počtu. Ale tihle dva, respektive tři, byli i dobře zahraný. Kritizovat dnes tenhle film je myslím hlavně otázkou módy, protože když to bylo nový, miloval to každej kolem těch dvaceti (a je celkem jedno, co dnes tvrdí). (26.11.2006)

Co na to říci? Tohle je prostě tendenční film, který celkem rychle vyšuměl a zdejší hodnocení je toho důkazem. Jako sonda do osmdesátých let pro ty, kteří tehdy ještě nebyli na světě je to celkem dobrý, ale to je opravdu vše. Zbytek je o ničem, písničky Michala Davida se až příliš často opakují a místy i nudí. (19.01.2009)

Discopříběh jsem měl v paměti zafixovanej, že je to docela sračka, kterou nemám potřebu vidět ještě někdy znova. Ale včera večer jsem tak zapnul televizi a zrovna Discopříběh začínal, tak jsem se na to zkusil po dlouhý době podívat a úplně v pohodě jsem to dokoukal. Herecký výkony některých mladých (ne)herců jsou poněkud prkenný, takže mě ani moc nepřekvapuje, že nikdo z nich později ve filmu žádnou velkou díru do světa neudělal. Navíc film tak trochu postrádá pointu. Je to prostě komedie od Soukupa plná písniček od Michala Davida, takže opravdu od toho nemůžete chtít žádný velký umění nebo hlubokou myšlenku. Ale ani bych Discopříběh nezatracoval. (30.01.2021)

Příšerná hrůznost, která by v jiné době zajistila autorům zpestření zbytku života v nějakém exotickém rekreačním zařízení. Dobová hříčka o trablech malého kominíčka, pyšné krásky, hloupé, leč dobré kadeřnice, a další řady svérázných figurek, především z řad dělného lidu. Vše je protkáno líbivými popěvky mistra Davida, superhvězdy disconevkusu, který zaplevelil českou hudbu svým "dílem" na dlouhá léta. Hnůj (30.08.2010)

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * * (14.01.2022)