Discopříběh 2

Discopříběh je film, který nikdy nebudu mít rád a který také vždy budu považovat za jeden z nejpodprůměrnějších československých filmů, jaké jsem kdy viděl. Ještě větší trapas, než jednička. Naprosto zbytečný film, který jsem viděl jednou, k smrti jsem se nudil a už o něm nikdy nechci slyšet. Možná to není zrovna má krevní skupina, jak muzikály, tak i tyhle československé párty. Komunismus jsem už nezažil, takže nevím, jak frčely discotéky za nich, a tak jsem tomu filmu ani nemusel rozumět, ale co v tomhle filmu bylo za složitost?.. No vůbec nic. Mě bylo už asi jasné, že tohle mě nebude bavit, už jsem to chtěl odsuzovat, ještě dřív, než jsem to viděl, ale v televizi hold dávají hovno a tenhle film byl pro mě ponaučení, že buď se podívám na televizi jen při opravdu solidních filmech, které by mě mohly bavit, a nebo televize zůstane vypnutá... aspoň bych ušetřil na elektrice. (08.04.2013)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)

Nemám rád, když někdo říká, že osmdesátá léta byla doba Michala Davida. To jako znamená, že on byl v té době jedinej? Jedna věc je jistá - i v dalším desetiletí se neztratil, to ostatně dokazuje tenhle film, jelikož zůstal jako tragikomický pomníček předchozího desetiletí. Příliš jsem nečekal a dostal jsem ještě míň. Obrácený děj má ještě slabší scénář a jinak můžu být spokojený leda tak s vizuální stránkou filmu. Ta je určitě lepší než u jedničky. Trochu málo, ale mohlo být hůř. (28.08.2005)

Potměšil se stejně jako v prvním Discopříběhu (noční to můře diváka, nepatřícího mezi rozvernou mládež, navštěvující na sklonku socialismu v bílých džínách podniky DJ s italskými hity), snaží hrát jako v normálním filmu,trochu na vážno i aby byla legrace, jeho jediného je mi trochu líto. Na druhou stranu Soukupovi se opakovaně daří vytvářet atmosféru, která mě uvádí do stavů ponuré zádumčivosti. Během Davidových vsuvek se stav rozhodně nelepší..PS Srovnejme, jak Potměšila v podobné figuře na pětiminutovém prostoru využila Chytilová v Panelstory. Nebetyčný rozdíl, zdůrazněné navíc nervními jazzovými výlevy Jiřího Šusta (29.01.2019)

Taky bych řekl, že v porovnání s tím, co se točí dneska, tak je to docela v pohodě komedie. Písničky Michala Davida mi moc neříkaly tehdy, dneska už vůbec ne, ale nic zásadního proti nim nemám. Taky jsem tenhle díl v dětství mnohokrát viděl, což při hodnocení taky hraje roli. Více prostoru tu dostává Ladislav Potměšil, který je mi sympatičtější než synátor, více prostoru tu dostane vtipný Pavel Nový a Jarka Obermaierová tu vystřihne jednu pěkně nepříjemnou semetriku (chudák Vlach a Jituš). Taky Veronika Kánská je tu určitě lepší než ve Slunce, seno trilogii. A je tu i pár vtipných hlášek ("Cos to přived?" Vidíš ty vole, co jsi udělal?") (05.09.2023)