Vítr v kapse

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)

Film vcelku dobře, i když dnes asi spíš kouzlem nechtěného, přibližuje atmosféru v socialistické fabrice za  husákovské normalizace z pohledu dělnické mládeže, ale jinak je z větší části o ničem. Třetí hvězdičku dávám za určitý zlom, který v duši jednoho z kamarádů způsobí tragická smrt toho druhého, a za otevřený konec ve vlaku cestou na vojnu. I když tohle už je asi mimo dosah chápání dnešních mladých lidí. (31.03.2022)

Mně to zprvu chytlo, taky jsem začínal v podobným podniku, taky se šuplérou.  Ale ten film nenese žádné poselství, jen stupidní humor ( Augustu zlijou vodou na hajzlu, Anderlová hodí Vaculíka do vody) Hudba je otřesná. Pravda je ta, že v těchto podnicích se šíleně chlastalo v pracovní době, o tom tam zmínky není. (20.10.2022)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

nostalgická vzpomínka na tento film, viděla jsem ho několikrát a ráda se k němu vracím, když je tv, herci, Vaculík a začínající zpěvák i herec v jedné osobě v té době Sagvan Tofi, je to sice socialistický film, ale na tu dobu je to nejlepší co nám mohli nabídnout, ted už je to jen hezká vzpomínka, ale proč ne? (31.07.2010)