Brouk v hlavě

Ona neprávem podezřívá jeho z nevěry kvůli kšandám co přišlli poštou domů, chce ho přistihnout při činu, tak mu napíše dopis, že se s ním chce sejít, on si však nemyslí, že patří jemu a domnívá se, že je adresován někomu kdo jeho ženu vášnivě miluje. Dopis v němž ho ona vyzývá ke schůzce však nepsala ona, ale její kamarádka, dopis se však dostane k manželovi s horkou krví, který se zbraní v ruce jde zastřelit pár, který s jeho manželkou nemá nic společného... Absudrních situací se v téhle divadelně hrané inscenaci nešetří a ztřeštěná scénka střídá ještě ztřeštěnější. Úžasně afektované herecké výkony všech zúčastněných. Jediná variace tohohle geniálního divadelního kusu, co jsem viděl, takže možná právě proto.. nejvyšší hodnocení (24.01.2009)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Hodně ukřičená televizní inscenace známé divadelní hry, která staví na herectví Viktora Preisse, jenž svou krásnou roli ztvárňuje jak na jevišti Divadla na Vinohradech, tak také tady v televizi. Bohužel především Postráneckého hoteliér Ferraillon je šíleně ukřičený a otravný. Ale hodnotím malinko lépe než Brouka páně Brodského z roku 1969, protože především kvalita obrazu i zvuku je diametrálně odlišná. Ale stále platí totéž, jako jsem psal u divadelního záznamu z roku 1969 - na jevišti geniální představení, v televizi to ztrácí svoje kouzlo. (02.09.2015)

Smál jsem se od začátku do konce. FIlm neskutečně narvaný gagy, vtipnými situacemi, parádními záměny a který se po úvodní čtvrthodině rozjede tak pekelným způsobem, až to hezké není. Pekelně vtipné a ďábelsky zábavné, takhle moc jsem se nenachechtal už velice, velice dlouho. Herecký velekoncert pro Viktora Preisse, ale v tomhle filmu jsou výborní všichni - aby ne, to obsazení je fakt extratřída. A zároveň i krásné a milé rozloučení s panem Postráneckým, ale to už jde mimo... Velmi potěšil Stanislav Fišer, jehož postava mohla klidně dostat víc prostoru. 100%. (20.05.2019)

Poměrně dost velká hrůza s hvězdným obsazením. Nemůžu vystát takový ty košilatý taškařice, který od dob Shakespeara těží z přitroublý a absurdní zápletky, v jejímž rámci je někdo pokládán za někoho jinýho, pročež se dojde ke hromadě různých "humorných" nedorozumění a do toho se všichni protagonisté touží navzájem ošukat. (24.08.2012)