Zánik samoty Berhof

Drsný kraj, drsní lidé, drsná doba. Studené a odtažité drama z poválečného léta na česko-polsko-německém pomezí s Janou Brejchovou jako německým werwolfem mělo u mne problém v tom, že jeho jedinou kladnou hrdinkou je mladá dívka Ulrika (Petra Vančíková). Ostatní jsou buď nacisti, primitivové nebo jen letmo nahozené postavy, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah. A potom nemůže fungovat ani nic jiného. (17.01.2020)

Syrové, temné a depresivní drama z konce Druhé světové války a zároveň nejlepší film Jiřího Svobody (ještě spolu s filmem Prokletí domu Hajnů). K výborné houstnoucí atmosféře hraje prim skvělá muzika Jozefa Revalla a naprosto geniální kamera Vladimíra Smutného, která jakoby vše sledovala pohledem diváka, na to je pan Smutný prostě mistr! Neskutečný film! Samozřejmě výborný scénář a předloha Vladimíra Kornera (obrovská škoda vystřiženého závěrečného záběru, který se tehdejším komunistickým pohlavářům nelíbil, tak musel být z filmu odstraněn. Hanba, ten zásah byl totiž zásadní a celá symbolika obrazu je v háji, fakt kreténi ti komanči). No i tak je film parádní a chvílemi přímo hororový, samota Berhof v houstnoucí mlze nemá chybu. Výborní představitelé hlavních rolí - otec - Ladislav Křiváček (asi jeho životní role) a jeho dcera - Petronela Vančíková jsou naprosto perfektně zahraný a ostatní herecké výkony včetně Jany Brejchové a mladých Wehrwolfů v podání polských mladých herců jsou velice přesvědčivé. Nezapomenutelné scény (a že by se jich našlo), jsou pro mě tři. Ukřižování, porod telátka přímo z lůna krávy a vidle. Masakr. Tento film je jeden z nejlepších československých snímků a řadím ho mezi filmy, které nestárnou, ba přímo naopak, mají stále co říct. Prostě klasa!! (29.01.2015)

Docela drsný koprodukční film. Obsazení ale není kdo ví jaké. Působilo to na mě dost depresivně. Ale asi to odráží tehdejší dobu a mezilidské vztahy. Většina děje se odehrává na této samotě, případně v blízkém městě. Sledujeme osudy lidí, které tak nějak protnou poválečné události. Některé scény jsou celkem drsné. "Už jste to vyrabovali?" (03.06.2019)

6 rokov po Stínech horkého léta s Kukurom, sa na trhu objavil podobný kus. Opäť tragické povojnové obdobie, izolovaný statok majúci najlepšie roky za sebou, charizmatický rozporuplný majiteľ, jeho zbedačená rodina, plno temných okamihov a teror zo strany tzv. werwolfov. Nacistickí partizáni rodinu držia v šachu a každým dňom (a nocou) ju čoraz viac a viac nivočia. Tlak je čoraz enormnejší a každému normálnemu človeku je jasné, že skôr alebo neskôr niekomu prasknú nervy a potečie krv. Veľa krvi. Zánik samoty Berhof sa mi páčil ešte o štipku viac, pretože Ladislav Křiváček je absolútny diabol (nič proti Kukurovi, bol skvelý) a je vám jasné, že ho väznitelia musia neustále zväzovať, lebo tento chlap nejde po ranu ďaleko (možno i preto sa mi tento film páčil viac, mám radšej akčné postavy, než tlmené, ktoré stále iba trpia). Hlavne má ale tento film šialenú atmosféru a neskutočnú výpravu; miestami svojou šialenou temnotou a atmosférou zmaru, dezilúzie a s prepáčením humusu evokuje temer až horor. Pikoška: oba filmy obsahujú scénu, v ktorej člen werwolf komanda hrá už kultovú Bishopovu scénu s nožom z Votrelcov (avšak dávno, dávno, dávno pred Cameronovým trhákom). Nedajte sa pomýliť prítomnosťou Milana Kňažka, ten hrá len neveľmi dôležitú vedľajšiu úlohu. (28.07.2020)

Těsně po válce v pohraničních zalesněných kopcích kdosi uprostřed bouřlivé noci zabuší na dveře samoty Berhof... Tísnivá atmosféra zamlžených lesů, ve kterých cosi neviděného číhá, na jedničku a člověk neví a přemýšlí, jakou roli v tom všem hraje jeptiška a kluk, od druhé půlky jsem ale čekal větší drámo. Byť z vykořeněných zabijáků, co nedokázali přestat zabíjet, šel strach. (23.03.2016)