Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mimořádný úspěch pohádky Princezna ze mlejna tvůrce přímo vybízel k pokračování. A tak se zrodila další pohádka – a neméně půvabná. Čeká vás opět spousta pěkných písniček (O tureckým kraji či Vím jedno údolí), rovněž se znovu setkáte v krásné české krajině i s dobráckými strašidly. První díl skončil svatbou a už se zdálo, že po narození malé Terinky se v pohádkovém mlejně zabydlí štěstí natrvalo. To se však ani trochu nelíbí knížepánovi (O. Ševčík), který si na půvabnou Elišku (A. Černá) nepřestal myslet. Se svým oddaným sluhou Žánem (L. Županič) vymyslí lest a Jindřicha (R. Valenta) pošle na vojnu proti Turkovi. Zámecký pán se ale naivně domnívá, že tím má do mlejna cestičku otevřenou a u Elišky vyhráno. Jenže ve mlejně, jak známo, bydlí šikovná a veselá strašidla – čertík (Y. Blanarovičová) s vodníkem (J. Zindulka) – a ti určitě Elišce pomohou… (Česká televize)

(více)

Recenze (365)

Sammya 

všechny recenze uživatele

Některé pohádky se vám prostě vryjí do srdce a do paměti, což jsem si zrovna nedávno vyzkoušela. Zjistila jsem totiž, že i po x-tém shlédnutí se u všech těch výborných hlášek směju (je jich tu víc než v jedničce) a jsem schopná je citovat ještě předtím, než je tam řeknou. Není to tak dobré, jako jednička, ale myslím, že takhle nízké hodnocení si to opravdu nezaslouží. Postavy a herci zůstali stejní a stejně skvělí a ještě se k nim přidal Lukáš Vaculík, ou jé :D Každopádně Jindra je pořád stejně sladkej, čert a vodník stále otravní a knížepán stále k smíchu :) ()

Pohrobek odpad!

všechny recenze uživatele

Co to má být za pohádku? V paměti mi utkvěla pouze bujným poprsím se každou chvíli chlubící Eliška, nemastná postava Jindry a pana otce a pak především opravdu příšerně nevkusné obludy typu čerta, vodníka, knížepána, Jeana a čarodějnice. Nebýt nich jednalo se by se pouze o přiblblou patlanici, takto však je celý film nechutně přeplněn nesnesitelným poskakováním, tlacháním, žvaněním a zoufale zbytečným mlácením mnoha hubami. ()

Reklama

uiu 

všechny recenze uživatele

Zatímco jednička Princezny ze mlejna je mým dětským nostalgickým favoritem mezi pohádkami, s dvojkou stoupl Troška pěkně vedle. Z čertíka se stala jakási upištěná karikatura, která najednou vadí i dětskému diváku svou uřvaností a měla jsem sto chutí několikrát film vypnout, abych už nemusela slyšet ten uječený hlas Yvetty Blanarovičové. Zápletka pohádky je na dětské publikum poněkud krutá, kdy Jindřich odchází do války s Turkem, kde ho šikanuje Jan Přeučil a chudák Eliška sedí doma s malou Terinkou a bojí se o svého muže, zatímco ji stále nabaluje Knížepán. Mě jako malé holce to přišlo strašně stresující, naprosto zmizela malebnost a pohádkovost jedničky a na dětského diváka je hozena krutá realita vojny a války. Naprosto zbytečné pokračování... ()

Sosak 

všechny recenze uživatele

Dalo se to čekat, nedalo se to vydržet. Tvorba "pro lidi" od Trošky. Zajímalo by mě, jakou sortu lidí označuje pojmem "lidi", protože znám spoustu lidských bytostí, který ten film fyzicky nesnášejí. Patřím k nim. Trpí to typickým neduhem většiny pokračování - všechno se žene moc do extrému a jako nechtěný bonus má konkrétně tahle pohádka navíc i tunu debility. ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

První Princezna ze mlejna je vcelku sympaticky natočená pohádková klasika, na kterou se člověk rád čas od času podívá. Je škoda, že tvůrci nezůstali v českých luzích a hájích a rozhodli se dvojku ozvláštnit exotickou linií s Turky, která na mě nefungovala teď ani tehdy v dětství, když jsme byli se školou na projekci v kině. Na dvojce se mi asi nejvíce líbilo zobrazení vztahu Jindřicha a Elišky, zatímco čertovsko-vodníkovské divadélko už mě tolik nebralo (a místy mě i s ohledem na čerta celkem iritovalo). Též jsem nebyl spokojený s přeobsazením čarodějnice - Bílá mi seděla více. Asi je jen dobře, že nevznikl žádný třetí díl! ()

Galerie (15)

Zajímavosti (29)

  • První klapka padla 21. června 1999 v Zálužanech u Čimelic. (M.B)
  • Český lev 2000 za Divácky nejůspěšnější film. (M.B)
  • Turečtí válečníci nejsou oblečeni jako Turci, nýbrž jako Tuarégové – kočovný národ obývající severní Afriku. Tuarégové toto oblečení nosí dodnes, protože dlouhé volné pláště je chrání před saharským žárem a pruhy látky omotané kolem obličeje před saharským pískem. Turečtí vojáci si naproti tomu obličeje zahalovat nemuseli, protože nežili v písečné poušti. Nosili fezy, turbany či helmy, úzké přepásané pláště či vyšívané vesty a kalhoty. (Ezis)

Reklama

Reklama