Režie:
François TruffautKamera:
Nicolas RoegHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Oskar Werner, Julie Christie, Cyril Cusack, Anton Diffring, Ann Bell, Mark Lester, Eric Mason, Denis Gilmore, Michael Balfour, David Glover, Yvonne Blake (více)Obsahy(1)
Nejprodávanější mistrovský sci-fi román Raye Bradburyho nabírá v této filmové klasice režiséra Francoise Truffauta až mrazivě realistický rozměr. Snímek 451 stupňů Fahrenheita vykresluje svět budoucnosti, v němž represivní vláda kontroluje veřejné mínění tím, že zakazuje literaturu. Zavedený řád pomáhá udržovat skupina dohlížitelů, takzvaných hasičů, jež provádí nezbytné pálení knih. Příběh se soustřeďuje na Guye Montaga, hasiče, který pochybuje nejen o své funkci, ale také o etice utlačované a despotické společnosti, v níž žije. Guy je fascinován světem knih a brzy se zamiluje do mladé členky undergroundového proliterárního hnutí i do literatury samotné... (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (260)
Adaptaci knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Sugestivní scény pálení, nejhoršího zločinu proti intelektu, tomu odpovídají. Společně s vypuštěním textu úvodních titulků nejlépe dokazují režisérovu nápaditost: mezi pálenými výtisky můžete zahlédnout mimo jiné Cahiers du cinéma a k podpalu je ironicky určeno také dílo slavného paliče minulosti – Mein Kampf. Má fantazie nestačí k představě toho, jak na place probíhala komunikace mezi anglickou herečkou (Julie Christie), německým hercem (Oskar Werner) a francouzským režisérem. Jestli bezproblémově, nedovedu si vysvětlit, proč všichni hrají jako pod vlivem sedativ. Někdo pravděpodobně neměl jasno v tom, co chce. Postavy a jejich charakteristiky v tomto případě asi – na rozdíl od myšlenek, jež nesou – nejsou tolik podstatné, ale jejich strnulost mi bránila lépe pochopit a cokoliv pocítit. Ještě hůře dopadla výtvarná stránka. Nedokázal jsem potlačit dojem, že krom těch pár nefuturisticky vyhlížejících budov a jejich obyvatel nic dalšího neexistuje, že jde jen o jakési umělé hřiště, kde musí být odehráno to podstatné, na věrohodnost pozadí nehledě. Jízlivých poznámek na vrub mizerných triků se vzhledem k době vzniku zdržím (ač o pouhé dva roky později vznikla Vesmírná odysea). Co se týče premisy, (jenom a pouze) kvůli které celý film vzniknul, za nadčasové považuji varování před nebezpečným vlivem televize, jež nikoho nenutí myslet, ale „nadějeplný“ konec mi přišel hodně patetický. Navíc více nerozpracovává další podnětný motiv – důležitost kreativního myšlení. Věci ztratily svůj původní význam, neboť je lidé daným způsobem přestali používat. Objevit nový způsob znamená začít samostatně uvažovat (SPOILER: když Montag použije plamenomet jako zbraň). 70% Zajímavé komentáře: Melies, dwi, mm13, Lavran, jondzavid ()
V některých směrech určitě lepší jak kniha, přesto mám s celkovou myšlenkou 451° Fahrenheita několik zásadních problémů. Spisovatel se snažil mimojiné vykreslit kulturní úpadek společnosti, proto mi přijde poněkud úsměvné, že celou záležitost omezil pouze na problematiku knih ( něco jako kdybych lamentoval o úpadku sportu a bavil se jen o fotbale), nehledě tedy na to, že mu asi šlo jen o prostředek ke sdělení něčeho hlubšího. Další idea a sice "lidé knihy", je úplně zcestná, nereálná a nedokážu se s ní ztotožnit. Film oproti knize nepůsobí tak moc jako pouhý slabší a ne tolik promyšlený odvar 1984, i přesto, že jsem málokdy viděl tak doslovnou adaptaci ( proto se tedy neubráním tomu, že knihu a film víceméně zaměňuji). Důvodem je určitě vizuální zpracování, které je navíc, s výjimkou závěrečného honu ( velmi kazící celkový dojem), zpracováno výborně. Stísněná atmosféra a napětí je zdatně podporována Bernardem Hermannem. Spolu s obskurními hereckými výkony ( které zde ale mají své místo) tak vytváří velmi kýženou nepříjemnou a roztodivnou atmosféru naprosto umělého světa, který jakoby s tím naším neměl na první pohled nic společného. Závěr s již zmiňovanými lidmi knihy nebyl dle mého úplně nejšťastnější. A to ani ne tak kvůli jeho neuzavřenosti, ale spíše proto, jakým způsobem byl natočen a kvůli přítomnosti jakési bláhové naděje, která mi do konceptu příběhu neseděla. Film i kniha mají několik velmi dobrých míst ( zejména fingovaná smrt Montaga, nebo vysílání telestěny), zároveň mi jsou svým vyzněním jaksi nesympatické a vlastně docela protivné. Asi za ten můj ( možná) nefér pohled může kniha knih - 1984. ()
Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji. Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku. Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit. A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval... Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. ()
Scénář: Jean-Louis Richard, François Truffaut .. Orwellovky utopická společnost a alegorie diktátorského režimu už postrádá svoji údernou působivost. Nadčasovost také není věčná a snáz uvadne než se stane realitou. Přesto je možnost aplikace odkazu Fahrenheit 451 na dnešní mediálně-konzumní diktát nasnadě.. Slepých posluhovačů, zapálených pro dané poselství a bez zájmu vykonávajících jakákoliv nařízení lze najít v každé době spousty. Stejně tak těch, kteří podlehnou pokušení a pokusí se, přes všechny následky, takříkajíc nahlédnou pod pokličku.. ()
V hodnocení typu "plná palba" mi překážela de facto jen jediná věc - lepší herecké výkony. Takřka se všemi zúčastněnými (snad kromě Julie Christie v dvojroli Montagovy manželky a Clarissy) jsem měl problém, působili mdle a nezúčastněně, dokonce i představitel hlavního hrdiny. V ostatních směrech se Truffaut s předlohou popasoval skvěle. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (21)
- Přestože se ve filmu tvrdí, že domy budoucnosti jsou nehořlavé, v závěru Montagův (Oskar Werner) dům hoří. (Beer Ceps)
- Scény se zavěšeným „metrem“, kterým jezdí Montag (Oskar Werner) a Clarisse (Julie Christie), byly natáčeny na zkušebním okruhu poblíž francouzského Orlèans, kde byla v roce 1959 vybudována 1 370 metrů dlouhá dráha, určená pro původně plánovanou podobu Pařížské dopravní sítě. Přípravy metra „SAFEGE“ byly v době natáčení filmu na vrcholu a zdálo se, že bude okamžitě připraveno pro komerční provoz. Oba dva připravované návrhy však z technických i finančních důvodů ztroskotaly. (EKLEKTIK)
Reklama