Ghost in the Shell 2: Innocence

Po devíti letech od prvního dílu je pochopitelný posun ve stylu animace, ale rozhodně se nejedná o krok vpřed, obzvlášť pasáže, ve kterých se objevují zdánlivě plastické, uhlazené 3D obrazy, působí velmi neesteticky, dětinsky a druhý díl tím v některých momentech ztrácí tu nesmírně vtahující a přitahující atmosféru, kterou si Ghost in the Shell dokázal udržet po celou dobu a jeho mnohem syrovější kresba na tom měla zásadní podíl. (15.02.2014)

Po úchvatném prvním díle studená sprcha. Innocence má s Kôkaku Kidôtai 1995 společných pár postav a universum, kde je hranice mezi člověkem, kyborgem a UI velmi tenká. Ale tím veškerá podobnost končí. Atmosféru prvního dílu připomíná jen hudební motiv, který ale tentokrát nezapůsobí zdaleka tak silně. Příběh je neskutečně ukecaný, plný filosoficko-poetických odkazů, které často vyzní jako hromada žvástů. Tentokrát sledujeme spíše detektivní vyšetřování, které mi nepřipadalo zajímavé a díky zmiňované hromadě keců, bylo i zdlouhavé. Výrazně se změnila animace, resp. někdo může kombinaci 3D animace s klasickým 2D anime považovat za upgrade, ale mě to přišlo zbytečně samoúčelné, místy onanistické a často i rušivé. Pokud jste neviděli první díl, budete nejspíš zmatení odkazy na majora, které vygradují ke konci filmu. Tzn. bylo by dobré nejdřív zkouknout Kôkaku Kidôtai (1995). A pokud už půjdete i do Innocence, snižte svá očekávání, ušetříte si zklamání z toho, že se zázrak č. 2 nekoná. A na závěr rada. Střezte se všech ripů, které nejsou namluveny v originále...resp. já si nevšimnul, že můžu přepnout zvukovou stopu a viděl jsem Innocence v italštině. Děs běs...je v tom opravdu obrovský rozdíl a to i když ani jeden z jazyků neumíte. (01.04.2017)

Brr... "Dvojka" známého kyberpunkového anime není vlastně ničím jiným, než jen nekonečnou přehlídkou brilantních citátů, a polemikou nad otázkou života a smrti - případně do jaké míry je člověk schopen kontrolovat sám sebe a potýkat se s tenkou hranicí mezi sny a realitou. Všichni lidé jsou jen loutkami a loutky by nikdy nechtěly být lidmi. Před shlédnutím doporučuji posilnění nejméně třemi silnými kafi a k televizi přichystat velkou mísu růžovoučkých marshmallowů; něco tak syrově depresivního jsem neviděl pěkně dlouho. Tohle je snímek pro extrémní filosofy a Mamoru Oshii samotný musí být způlky kyborg, jestliže se mu podařilo nejen napsat, ale i animovanými okénky vytvořit něco tak odzbrojujícího. Člověk po shlédnutí jen strnule sedí jako čerstvě vytesaná socha, a snaží se zběsile přehrávat všechny cool pravdy, které se během 99 minut objevily. Přidat více originální hudby a jednu akční scénu, a bylo by to maximum. (19.06.2010)

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)

Kdyby loutka měla hlas, křičela by 'Já nechci být člověkem!' Dějově přímočařejší a méně zadumané, než původní Kôkaku kidôtai, ostatně hlavním hrdinou je tentokrát Batou, a to je poněkud zemitější osoba, než éterická Motoko. Těžiště sdělnosti se z dialogů překulilo do nádherného výtvarného vizuálu, což vítám, neboť přehnané mudrování moc v lásce nemám, zatímco na pěkné obrázky se dívám rád. Jen rozuzlení nemuselo být až tak jednoduché a prozaické.... Mamoru Oshî chtěl asi nějak vyvážit metafyzičnost toho "nanebevzetí", jenž si major Motoko odbyla ve finále předchozího dílu. (02.08.2008)