Apatykář Melchior: Tajemství tallinského vězně

Apatykář Melchior mi trochu připomínal film Jméno růže, ačkoli slavnější dílo je pochopitelně lépe obsazený a podařilo se tam vytvořit lepší atmosféru. Tohle by se dalo v podtitulu nazvat třeba Hercule Poirot ve středověku či něco takového. Odpovídá tomu stopáž i množství mrtvol. Celý děj se přitom odehrává na jednom plácku, což ději moc nepomáhá ačkoli výprava nevypadá tak zle. Zajímavý je pak hlavně závěr, kdy je viník (ne)potrestán. Každopádně jsem žádný estonský film neviděl, takže tuhle příležitost jsem si nemohl nechat ujít. (14.08.2023)

Apotiekar a stredového vraždy v Talline. Kriminálka, ktorá je svojím prostredím oživením, zároveň však obsahuje romantickú líniu. Film vyhráva v kulisách a predstavením stredovekého mesta v reálnej podobe, no detektívna línia nie je taká surová, ako by človek od stredoveku a samotného popisu filmu čakal, dokonca časom až nudí. Ako celok sa dá však hodnotiť až po dokončení trilógie, čo prebehne v rámci roka 2023, ale človek by bol vďačný, keby boli vydané rovno všetky tri časti. (24.03.2023)

Příjemné překvapení. Scénář zajímavý, dobře vystavěný, herecky zvládnuté, příběh historicky věrný, je zde ukázána zbožnost středověkého kláštera a lidí kolem něj, dobře funguje napětí mezi řádovou vrchností a hanzovním městem založeném na lübeckém právu. Nejvíce ale oceňuji rozsah a detail výpravy - několik zajímavých lokací, desítky postav, detaily na řadu předmětů - historicky to poměrně dost sedí, občas je tam něco z pozdějšího období, renesančního, ale to při takovém rozsahu nejde uhlídat. Především ale tvůrci nevsadili na medieval filtr, je to středověk, ne 50 odstínů blátivé hnědi. Koukal jsem na českou verzi s dabingem, překlad asi trochu hapruje - nebude asi velitel, ale spíš komtur, podobně místo reverend spíš farář nebo plebán (pokud je myšleno jako podstatné jméno ne jako oslovení duchovního - reverendus-ctihodný). (15.12.2023)

Protože jsem asi jeden z mála, kdo četl estonskou předlohu, ač první dvě knihy série by měly být dostupné i v angličtině, dovolím si pár poznámek. 1/ Děj filmu je strašně uspěchaný. Fakt strašně moc. Filmu by prospěla delší stopáž nebo dvoudílné zpracování podobně, jako byly nedávno zpracovány některé příběhy o kapitánu Exnerovi. Nejvíc mě to bodlo do očí u návštěvy Melchiora v piritském klášteře, při níž převor rozmetá šachové figurky. V knize to byla velmi důležitá pasáž, zatímco ve filmu převor s Melchiorem prohodili jen pár slov. Mohlo by prospět i osekání postav a děje (a tedy i počtu mrtvol) podobně jako v rozhlasové hře Mŕtvy na Pekelnom vrchu od Juraja Červenáka. 2/ Wentzel Dorn je ve filmu podán jako komická postava, což je druhý nejvýraznější posun oproti předloze. Vzhledem k jeho nanejvýš důstojnému úřadu se to k jeho postavě ani trochu nehodí. Asi jako kdyby udělali komika ze Steina ve zmíněné rozhlasové hře… 3/ Že Keterlyn má být rodilá Estonka a nikoli přivandrovalá Němka, už nepovažuji za natolik podstatné. Ono to je nakonec ve výsledku šumafuk, protože měli-li bychom se držet historie, naprostá většina postav ve filmu by tak jako tak měla hovořit dolní němčinou, protože se to odehrává v jisté dějinné epoše ve významném hanzovním městě a nikoli na estonském venkově. (04.04.2023)

Niekedy by trebalo zájsť do stredovekej lekárne, kde by vám dali vývar z maku a indického konope, čo je vraj dobré na všetko. Ďalšia variácia na Meno ruže, zase opletačky s knihou a skôr rozmýšľanie, kto je vrah, ako naháňanie sa za ním. Pekné zábery na krky bez hláv a hlavy bez krkov a rýpanie sa v nich špinavými stredovekými prstami. Ale mne to nestačilo. Proste stredoveká nuda! A priveľa postáv, teda aj mien, v ktorých som sa strácala, možno aj preto, lebo mi to už bolo ľahostajné. Ale ako televízny film, pri ktorom si možno aj dvakrát zdriemnete, to bolo dobré. (27.03.2023)