Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (více)Obsahy(1)
Petr Čepek v příběhu z doby, která nepřála ani lásce, ani soucitu. Do severomoravského pohraničí těsně po druhé světové válce přijíždí příslušník zahraničního odboje Viktor Chotovický. Ve zchátralém sídle, jehož správou byl pověřen, se setká s dcerou majitele továrny, Němkou Adelheid Heidenmannovou, která zde čeká na odsun. Rozporuplná doba však nepřeje ani jejich lásce, ani soucitu...
První barevný film režiséra Františka Vláčila podle stejnojmenné novely Vladimíra Körnera je hlubokou sondou do vztahu mezi mužem a ženou, kteří nejsou schopni komunikovat, domluvit se. Příběh sám i režisérova virtuozita, založená na vytříbeném výtvarném vidění, řadí tento snímek k tomu nejlepšímu, co bylo o poválečné době natočeno. Vrcholné herecké výkony předvedli Petr Čepek a Emma Černá v hlavních rolích.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (246)
Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost překvapila. ()
V princípe jednoduchý príbeh odohrávajúci sa však v ťažkých povojnových časoch. Všadeprítomná nenávisť k porazenej menšine či rabovačky opustených sídiel sa odohrávajú akoby mimo obrazu, v popredí je citlivý príbeh dvoch ľudí. Vedel by som si však predstaviť zrozumiteľnejšie dialógy ( záverečný preklad starej prekladateľky z nemčiny je otrasný ). Herecké výkony na výbornú. ()
Přiznávám, že formou je to naprosto dokonalé, ta práce s obrazem, kompozicí, světlem, hudbou, výtvarná řešení, starý, opuštěný dům, ale ten příběh mi přišel odfláknutý až běda (on to občas Körner takhle mívá). Jestli jsem dobře pochopil, on ani tak nehledal milenku, jako maminku, a protože se ztratili v překladu, holka myslela, že je stejný jako ostatní a jde mu jen o to jedno, a žel si to pomocí tlumočnice vyříkají až před koncem, přičemž ty svíčkové báby jim to mohly přetlumočit daleko dřív. Z tohoto pohledu mi jednání postav moc logické nepřišlo, včetně toho Vostrčilova četníka a starosty v jednom. A konec mi připomněl Cigaretku na dva tahy od Müllera: "priamým smerom na míny". Vlastně tu není nikde žádná naděje, a nakonec ani kladná postava, což je smutné. Jasně, jde o baladu, ale přece jenom není život jen o tragédiích, drobné radosti se dějí. ()
Atmosferická psychológia chaosu obdobia tesne po druhej svetovej vojne. Akoby odzrkadľovala situáciu, ktorá by sa za normálnych okolností nikdy nestala. Dovolím si tvrdiť, že tak ako sa Vláčil kedysi inšpiroval démonickému marazmu, ktorý vykresľoval Ingmar Bergman, tak práve tu troška odpozeral Tarkovského rannú tvorbu. ()
Komorní, neuvěřitelně silný a citlivý film. František Vláčil dokázal vytvořit neúprosnou atmosféru poválečného období, kterému vhodně zvolená hudba ještě více přidává na depresi. Základ úspěchu byl už ve scénáři, kde se povedlo vykreslit komplikovanou psychologii postav a následně i zvýraznit složitost a bezvýchodnost hlavní příběhové linie. V neposlední řadě musím zmínit herce, kteří (bez vyjímky) hrají přesvědčivě a přesně to, co bylo od jejich postav vyžadováno. "Adelheid" je pomalu plynoucí film, který uvnitř překypuje obrovským napětím a zároveň uzavírá Vláčilovu vrcholnou etapu historických filmů. 10/10 ()
Galerie (35)
Zajímavosti (8)
- Natáčelo se v okolí obce Novina u Kryštofova údolí a na zámku Lužec (část města Vroutek v okrese Louny). (M.B)
- Režisér i samotný snímek upadli v nemilost normalizačních cenzorů. Film putoval pod zámek a František Vláčil přesídlil do světa dokumentaristiky tehdejších studií Gottwaldov. (Olík)
- Roli Adelheid (Emma Černá) měla původně hrát Jana Hlaváčová. (sud)
Reklama