Hadí jed

Několik let poctivého placení alimentů dalo dohromady dva lidi, kteří k sobě mají biologicky víc než blíž, ale pohledem na život a budoucnost se velmi liší. Geniálně střízlivý opilec a naivní asi 20ti letá holčina. Vlaďka věří, že několik dní její přítomnosti stačí na to, aby se její otec vymanil ze světa, ze kterého se vymanit nelze. Vláčilův černobílý záměr, nám dává možnost vidět některé začínající, zaběhlé nebo i elitní tváře herců tak, jako (u některých) nikdy před tím. Luboš Fišer tomu dodává svou hudbou, jako vždy, jedinečnou atmosféru. Jinak se stačí podívat na režiséra, na herce, a jestli se považuješ za znalce kvality československé kinematografie, tak tohle je potřeba znát. (12.01.2012)

Predstavte si , že ste v takej zime niekde v maringotke, strašne fúka studený vietor, je tam samé blato, hnusná robota pri vrtnej súprave... Takáto drsná scéna je vo filme... No títo robotníci v takýchto podmienkach naozaj robia, je to ťažká robota.... Čo tam majú po večeroch robiť?? Tak si popíjajú, a o takomto robotníkovi je tento výborný film .. Josef Vinklář dostal od Františka Vláčila fantastickú postavu... No a mladučká Ilona Svobodová určite nikdy nezabudne na toto natáčanie... Film hodnotím 80%. (12.10.2012)

Nesmírně komorní a tichý film, působivě nasnímaný černobílou kamerou a ozdobený na svou dobu zcela mimořádnými hereckými výkony. Minimalistický skvost. Dosti rušivě sice působil postsynchron Ilony Svobodové a je škoda, že si Vláčil tuhle věc neohlídal, ale jinak nelze Hadímu Jedu mnoho vytknout. Pokud jde o příběh samotný, je znát, že Vláčil žel až moc dobře věděl o čem točí. Zároveň muselo být pro něj i pro štáb, zvláštní, možná očistné a terapeutické a možná naopak nesmírně hořké a bolavé, točit právě tuhle látku... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Enšpígl, triatlet, Marthos, swed, zette, fuckme, pOne (06.03.2011)

Jednoduchý, ale díky výborným hercům přece jenom výjimečný příběh. Černobílá kamera, zasněžená krajina, neustále kvílející vítr a Vláčilova úsporná režie dělají své, úplně mi neseděl snad jen začátek s (říkám to nerad, ale je to tak) Fišerovou hudbou, která by se hodila spíše do nějakých Bakalářů (a platí to i pro celou scénu narozeninové oslavy). (28.11.2011)

Ve Vláčilově tvorbě spíše nenápadný film, který je třeba chápat v kontextu jeho vzniku. Pak černobílé kouzlení kamerou, strohá komornost a bezútěšné téma působí jako nesporný přínos. Rovněž jde asi o Vláčilův nejpřístupnější snímek, který si zakládá na jednoduchosti a skoro i nedějovosti, přesnosti dialogů a mimických reakcí. Jde o herecký film, v němž ústřední čtveřice bere dech svými výkony, jimž suverénně vévodí Vinklářovo ztvárnění alibistického, ale přesto neodpuzujícího hrdiny a výtečně soustředěný výkon Ilony Svobodové, která dokáže vyjádřit i to nejjemnější hnutí v tváři. (15.11.2010)