Marketa Lazarová

3 hodiny táhlých nudných scén. Pokud chcete u filmu umírat a modlit se, ať už skončí, podívejte se na Markétu Lazarovou. Dokonce i četba Vančurovy knihy je snesitelnější než film. Vážně nechápu to vynikající hodnocení, které tomu všichni ostatní dávají, já osobně dávám jednu hvězdičku jen za pokus o umění, který se ale jinak vůbec nezdařil. Bez jakéhokoliv studu můžu říct, že na jakýkoliv jiný hrozný film (klidně i na film, kterému jsem dala hodnocení "odpad") bych se raději podívala znovu než na Markéta Lazarovou. Už nikdy víc! ~(0,5★)~ (16.01.2009)

Filmové utrpení, které je ale nutné vidět - umělecký kýč, co se dokáže zarýt do paměti a snímek vzbuzující dosti ambivalentní pocity. Na jedné straně je každý záběr naprosto bezchybnou momentkou, která by si zasloužila zarámovat a pověsit na zeď, práce s herci a zvěří vzbuzuje dojem, že by klidně za nějakými částmi filmu mohl stát i Lars von Trier, ale na druhou stranu 162 minutová cesta do středověku místy nudí a vleče se takovým způsobem, že je divák nucen protrpět se druhou polovinou až do konce. [MFFKV 2011] (03.07.2011)

Velice složitý film, na který se vyplatí koukat v maximální možné kondici při minimální únavě. Zhruba hodinku mi trvalo, než jsem se zorientoval v motivech a chování všech postav. Film se totiž neobtěžuje vás jakkoli uvádět. Prostě vás vhodí do centra dění. Centrem dění je drsný středověk. Děj je lehce chaotický a vyžaduje si maximální diváckou pozornost. Odměnou je potom podmanivý až lehce umělecký příběh s množstvím vynikajících českých herců v nezvyklých rolích. Dalším lákadlem jsou poté kůzlátka Magdy Vašáryové, která je jakožto správná Slovenka ukazuje ráda a často. Film se těší velké oblíbenosti a vynikající pověsti, takže jsem podvědomě očekával intenzivnější zážitek. V rámci možností jsem však spokojený. (23.12.2016)

Ta atmosféra…ta hutná středověká atmosféra! To je něco neskutečného. Tři hodiny se vpravíte do světa bezčasí, kde platí pravidla doby temna. Marketa Lazarová je bezesporu geniální film, s čímž mu neskutečně pomáhá éterická hudba, ale samozřejmě i mnohdy smutně znějící kamerové záběry, herecké výkony, ale i námět, bez kterého by to nešlo. Jen škoda, že námět je tu spíše filozofického charakteru a tak vlastně nepotřebuje děj. Poetismus v té nejdrsnější podobě. Za mě osobně mě nejvíce překvapila role Vladimíra Menšíka, nejsem na takové dramatické role v jeho podání zvyklý, o to více jsem si ho ale užíval. (23.06.2021)

V čem je Markéta Lazarová jednou z nejlepších konverzí literárního díla? V tom, že není pouhou konverzí, ale naprostým znovuzrozením. Z laskavosti Vančurovy předlohy zůstal jen vypravěč a postava toulavého mnicha, jinak se Vláčilův opus stává drsnou středověkou freskou, která dokonalost Vančurova jazyka nahrazuje neméně dokonalou mluvou obrazů a symbolů. Ponurý hudební doprovod dotváří režisérovu snahu evokovat středověkou atmosféru všemi prostředky. Markéta Lazarová není silná pouze svým příběhem lásky zrozené z pokoření (ten mnohem více vyniká ve Vančurově předloze), ale právě svými filmově řemeslnými vlastnostmi. Je to spíše velká filmová esej – robustní, s nezaměnitelnou estetikou a dle mého názoru naprosto geniální, byť ne snadno stravitelná. (25.01.2004)