Marketa Lazarová

Mnohými kritiky označována jako nejlepší český film všech dob. Z mého pohledu víc než uspokojení náročného diváka, co se hudby, kamery, scénáře a vůbec celkové kvality týče. Musím uznat, že si pan Vláčil dal s tímto snímkem velkou práci a také, že se mu vyplatila. Chybí tomu však určitá univerzálnost, jelikož hledat zalíbení u diváků mladší generace je podle mě marné. Jednou větou: Na svoji dobu vysoce nadprůměrný film. (27.11.2007)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)

"Toto příběh sestavený málem zbůhdarma, a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." ______ Národní kinematografický poklad, jímž si Vláčil vydobyl nesmrtelnost - a je paradoxně opěvován více v zahraničí, než ve své rodné kotlině. Tímto Magdě Vášáryové přeji vše nejlepší k jejím dnešním narozeninám! (26.08.2020)

Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost. (24.07.2014)

Velice složitý film, na který se vyplatí koukat v maximální možné kondici při minimální únavě. Zhruba hodinku mi trvalo, než jsem se zorientoval v motivech a chování všech postav. Film se totiž neobtěžuje vás jakkoli uvádět. Prostě vás vhodí do centra dění. Centrem dění je drsný středověk. Děj je lehce chaotický a vyžaduje si maximální diváckou pozornost. Odměnou je potom podmanivý až lehce umělecký příběh s množstvím vynikajících českých herců v nezvyklých rolích. Dalším lákadlem jsou poté kůzlátka Magdy Vašáryové, která je jakožto správná Slovenka ukazuje ráda a často. Film se těší velké oblíbenosti a vynikající pověsti, takže jsem podvědomě očekával intenzivnější zážitek. V rámci možností jsem však spokojený. (23.12.2016)