Pasáček z doliny

Tak tohle je Vláčil ve své nejlepší formě. Dobrodružství malého chlapce těsně po válce, průchod banderovců přes Beskydy jeho dětskýma očima. Poezie a politika. Famózní Vlastimil Drbal je "pastéřem", jak by řekl on. Poctivě udělaný film, kde téměř nezazní "pražština" a mluví se místně. Zážitek z obrazu, jednotlivých postav (Kemr, Prachař, Schmitzer). Kdo umí, ten umí, klobouk dolů pane režisére! 100% (10.06.2012)

Předposlední film Františka Vláčila a je vidět, že mistrovi dochází bohužel dech. Jeho lyrické a poetické vidění už nemá takové souznění s obrazem a celistvost detailů a záběrů nevyniká, tak jak jsme u předešlých Vláčilových filmů zvyklí. Spíše připomíná Kachyňovu poetiku (zejména ty animace svítících očí ve snopech a keřích). Taky zásadně chybí Liškova hudba s propojením jednotlivých filmových částí, bez které to prostě nefunguje. Naštěstí herecké obsazení je výborné a Josef Kemr v roli staříčka, Ilja Prachař jako starosta, Jiří Němeček jako Potocký, Libuše Geprtová coby matička nebo samotný pasáček Vlastimil Drbal film pevně drží ve svých kvalitních hereckých okovech. Docela mě překvapilo, že námět pochází z pera temného Ladislava Fukse, podle nějž scénář napsal Jiří Křižan a i zde použil svou nesmrtelnou větu "Tož tak na světě..." Občas jsem měl problém porozumět slovům, ani ne však kvůli nářečí, jako spíš kvůli ozvučení. Prostředí statku starosty a některé další lokace připomenou Vláčilův starší snímek Stíny horkého léta, odehrávající se ve stejné časové rovině a se stejným motivem banderovců jako Pasáček z doliny. Když srovnáme oba dva snímky, Stíny horkého léta jsou o dvě třídy lepší. Pořád je však Pasáček z doliny nesrovnatelně zdařilejší v porovnání s dnešní filmovou tvorbou. (17.06.2020)

Film neprávem pozapomenutý, snad pro to pomalu plynoucí tempo a taky proto, že se Vláčilova pozdní tvorba obecně chápe jako to slabší z jeho uhrančivého díla. Pasáček z doliny neomračuje okázalou kamerou či vypjatou akcí. Zcela naopak - je zdánlivě ničím vynikající, ztišený, komorní, prostý. Právě to jsou ovšem jeho devizy. Pokud se podvolíte jeho rytmu vyprávění, spatříte malý skvost. Vláčilovi se podařilo neopakovatelným způsobem zachytit jak dětské vidění světa ve kterém se realita mísí s pohádkovou fikcí tak i syrovou a drsnou všednodennost obyvatel horské vesnice. Samozřejmostí jsou v tomto opusu skvěle obsazené a zahrané herecké party. Postavy jednají zcela přirozeně, mluví tak, jak se v Beskydech normálně mluví, skoro se zdá, že stejně i myslí. Už jenom pro herecký koncert Josefa Kemra či Ilji Prachaře patří tenhle film k tomu nejlepšímu, co lze v naší kinematografii osmdesátých let nalézt. Výborní jsou však ve svých rolích všichni. Těžko zde najdeme stopu jakéhokoli přehrávání či hereckého neumětelství, jehož je v českých filmech jinak pohříchu mnoho. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: blackrain, Marthos, Chrysopras (25.07.2010)

Vláčilovsky posmutnělá atmosféra mých milovaných Beskyd. Vynikající dětský výkon a spousta výborných herců v dalších rolích ( třeba Prachař tady opravdu válel ). V rámci Vláčilových měřítek je to skutečně spíše průměrný kus ( asi nejvíc mi scházela výraznější hudební složka ), v kontextu ostatních českých tvůrců - neřku-li současných českých tvůrců - těžkej nadprůměr. (25.07.2010)

"Já sú pastýř, musím pást..." Roztomilý venkovský klučina věřící na skřítky na jedné straně, drsná realita života v poválečné době s Banderovci v zádech na straně druhé. Tuhle vcelku kontrastní mozaiku sestavil mistr Vláčil vcelku zajímavě. Kouzlo tohoto melancholicky laděného snímku tkví v první řadě ve zcela spontánním Vlastimilu Drbalovi v hlavní dětské roli. Onu posmutnělou poetiku podtrhuje kamera Františka Uldricha, která dokáže někdy doslova kouzlit (viz zejména záběr s odrazem na vodní hladině při dialogu pasáčka s jeho maminkou u potoku) či upoutat detailem. Pěkná je i závěrečná písnička v podání Karla Černocha za doprovodu houslí a cimbálu, jejíž ráz koresponduje s charakterem celého filmu (plného moravského nářečí). Některé postavy nejsou zrovna moc sympatické. Zatímco u starosty Ilji Prachaře to moc nevadí, u maminky pasáčka v podání Libuše Geprtové je to už trošku na pováženou. Ta její role je taková nejednoznačná. Chápu, že má o to více asi vyznít charakter pasáčkova dědečka, ovšem Josef Kemr zde působí přeci jen spíš nepřekvapivým dojmem (trošku jako jiný jeho děda v Na samotě u lesa). (08.12.2020)