Němá barikáda

Nema barikada je klasika v podani Drdovy knizky, a film ten se povedl taky na vybornou. Prvni slzu jsem uronil hned na zacatku, kdyz nestastne zastreli puvabnou Andulku (Vlasta Vlasakova). Potesila tez skvela Vasova, ale i hlavni zena, polka Barbara Drapińska. Bezvadny film o odporu prazanu, o obycejnych lidech...Marvan jako prvorepublikovy zkuseny cetnik je paradni a zamyslenihodnou figurou. Krasne udelany film. (30.01.2015)

Pěkné zpracování rozhodujících chvil pražského povstání. Pravda, vkrádá se tu trochu propaganda a je zde již silně cítit rudý vliv. I tak tento film nemůžeme odsuzovat, protože i když je silně zidealizován, mnoho z těch věcí se skutečně odehrály a lidé v té době skutečně umírali. Pravda, herecké výkony nejsou strhující, spíš průměrné či lehce nadprůměrné, ale celkově se v člověku stejně objeví trocha hrdosti, i když z odstupem času jsou některá gesta či slova přinejmenším k smíchu. Inu.. památník obětem, který trochu s dobou pozbyl svého lesku, ale i tak je to velmi hezký film. 65%% (13.03.2010)

Nepovažuji za šťastné soudit Vávrovu poplatnost režimu a tendenčnost jeho filmů. A už vůbec ne Němé barikády. Závidím přímým účastníkům těchto dnů euforii z konce války a lituji všechny obyčejné lidičky, kteří podlehli slibům nových mocipánů po únoru 1948. Jsem přesvědčen, že 99 lidí ze sta a to i velmi moudrých věřilo v krásnější zítřky. Tento Otakara Vávry hodný, výpravný film s věrnými dobovými reáliemi nelže! Lživá byla tehdejší doba! (07.06.2008)

Určitě je to ukázka dobře zvládnuté filmařské práce. Propagandisticky to moc hodnotit nehodlám, protože přesto, že těch rudých idejí je tam na nestrannou výpověď podávající film na moje gusto až moc, tak je třeba vzít v úvahu dobu vzniku a fakt, že hodně lidí to tehdy opravdu takhle vidělo. Líbí se mi, že se špinavými nácky se tu nikdo nemaže a pěkně táhněte do Germánska!!! Je v tom cítit to velké poválečné nadšení a tak přesný výklad historie není nezbytný i když je jasný, že takhle to nebylo, ale to mi nevadí, já bych spíš přivítal více souvislého děje, takhle to působí spíš jako hraný dokument, ale zase jistá Vávrova režisérská ruka je na něm znát.60% (04.02.2016)

Z dnešního pohledu se na filmu zub času podepsal, přesto rozhodně stojí za vidění. Otakar Vávra se tu ještě dost držel a bolševickou propagandu drží na rozumné míře a opravdová zmínka o hrdinných komunistech je tu snad jen třikrát. Za zmínku určitě stojí takřka autentická atmosféra spontánního nadšení, které v té době probíhalo, realistické kulisy a velmi dobré davové scény, které Vávra vždy uměl. Ruku v ruce s nimi pak jdou akční scény, které tedy nejsou nikterak velkolepé, ale hodně obstojné a asi mají hodně blízko k realitě. To, že tu prakticky chybí hlavní hrdina, se dá považovat za klad, protože pozornost je upřena právě na náladu doby a obyčejné Pražany, kteří cítili povinnost bránit své město. Snímek ale v určitých momentech hodně zastaral, a i když v něm není vyslovená vata, dost se vleče, tempo je zbytečně pomalé a stopáž malinko delší, než by měla být. Z obsazení vyčnívá určitě Barbara Drapinska, která splňuje všechny předpoklady pro tehdejší hrdinnou ženu, jen ta vizáž by po transportu z koncentračního tábora asi nebyla tak dokonalá, z mužů pak zaujmou nejvíc Vladimír Šmeral a Jaroslav Marvan. Škoda, že konec není údernější a místo dovršení osudů několika postav dostaly přednost archivní záběry vítání sovětských vojáků, to je ale nepochybně úlitba době. Němá barikáda dnešního diváka ničím nepřekvapí a význam má spíše z hlediska nějakého vývoje kinematografie, případně historie jako takové, nicméně zájemce vysloveně nezklame, jen je třeba disponovat jistou tolerancí a asi i znalostí. 60 % (25.10.2020)