Plavecký mariáš

Jednoduchý příběh tohoto filmu, líčící, jak tři plavečtí veteráni, o kterých by každý řekl, že už nic nesvedou, zachrání našemu národnímu hospodářství statisícové hodnoty, svádí leckoho k pochybnostem: je vůbec záměr tohoto filmu správný? Což je správné dávat v dnešním filmu za vzor staré lidi jako průkopníky odvážných myšlenek a přitom na druhé straně proti nim postavit vlastně celou mladou generaci, svazáky i straníky, a ukazovat je div ne jako zpátečníky? Nuže, aby nebylo zmatků v názorech — takto otázku klást nelze. Třebaže „Plavecký mariáš" chyby a nedostatky má, tohle jeho chybou ani nedostatkem není. Příběh starého Váni a soudruhů z „Plaveckého mariáše" je především příběhem lidsky jímavým a přesvědčivým, pritom příběhem stranicky podávaným, takže není třeba mít pochybnosti o jeho ideové správnosti. Cožpak příběh starého Váni a soudruhů z „Plaveckého mariáše" není zahanbujícím příkladem pro všechny lidi, kteří, ač by mohli docela dobře pracovat, zahálejí; kteří, ač jsou fysicky s to přiložit ruku k našemu společnému dílu, spokojeně žijí ve své osobní skořápce, a hledí na naše budování jako na cosi vzdáleného, co se jich už netýká? A takových lidí je dost. A což tento příběh není zahanbujícím příkladem pro lidi, kteří, ač zaměstnáni, neplní svůj plán, vymlouvajíce se na vysoké normy, není zahanbujícím příkladem pro všechny, kdo se odvolávají na „objektivní příčiny"? Zdánlivě nepřekonatelné lze překonat, když člověk chce a začne trochu namáhat mozek, aby vymyslel, jak na to — to říká tento film. — A pokud jde o mládež: tu jsme v našem filmu viděli většinou vždy jen jako avantgardní příklad. „Plavecký mariáš" tím, jak ukazuje mládež, pravdivě kritisuje některé nedostatky v mládežnické práci. — A nakonec: „Plavecký mariáš" je oslavou staré poctivé české práce, dnes málem zapomenuté, plavectví. Získává tím hodně na poesii. — Je jen na škodu, že scénář tohoto filmu je tak vratký (jsou zde na přiklad tak nefunkční postavy jako je Božka); kdyby byl scénář lépe, důsledněji rozpracován (neboť jeho příběh v jádře je dobrý), mohl z „Plaveckého mariáše" vzniknout jiný film než takový, o kterém se dá říci jenom: průměrný, zajímavý, s vynikající fotografii. Filmový přehled 9-14/1953 (16.09.2008)

Děsivá agitka na kterou už tehdy museli někteří citlivější diváci opovržlivě reagovat. Je prodchnutá kolektivizací, budovatelským nadšením, láskou ke všemu sovětskému (...to je omyl dědo, co myslíte, že by udělali v Rusku, prokopali by kanál k nějakému jezeru a naplnili by tuhle řeku, až by praskla. Jo holečku, dneska už se i přírodě poručit dá. Je tam i František, hodný opovržení. Odnášel si malý smrček z lesa. Kradl ze společného, kouřil v lese (teda na louce) a vůbec si často myslel něco jiného než většina. Třeba že v neděli by mohl hrát fotbal a ne stavět kravín. (06.02.2021)

Dějově je to samozřejmě poplatné době vzniku, ale podíváme-li se na tehdejší situaci trochu blíže, je dost pravděpodobné, že většina plavců skutečně byla komunisty, nebo sociálními demokraty (tedy značně levicově zaměřenými voliči), takže to že "pracují pro kolektiv" není až tak zvláštní. A film má (podobně jako Stíhán a podezřelý) nezanedbatelnou historickou hodnotu, protože zachycuje zmizelé řemeslo (prameny vedou skuteční plavci). (17.12.2011)

Uvědomělá agitka a k tomu ještě trochu budovatelská to tedy rozhodně je, staří voraři tak trochu nemají mezi mladými své nástupce-konkurenti tak si tak trochu zavzpomínají na svou už dávno zašlou slávu a zapomenutých a dávno už nepoužívaných technik svého jedinečného řemesla...Ale uznejte sami když to tedy nevidíte jinak, a také vtom nevidíte žádnou politiku, tu si musíte u takového filmu prostě odmyslet, že se jim to dařilo celkem dobře a já se i bavil. V těch těžkých dobách bylo absolutně normální že se do společného budování zapojovali jak staří tak i mladí. Samozřejmě film je především postaven na třech hlavních hereckých výkonech a sice na tom asi nejlepším Marvanovém ( Váňa), u kterého byl jeho humor stále snesitelný i v tak těžkých dobách, připadalo mě to jak když Marvanovi jeho herectví vůbec nebrali a nikdo mu nic nediktoval, a on sám si hrál co chtěl a jak chtěl. Pak tam byl ale další z dědkovské trojky a to Jiří Plachý nahluchlý Šindelář, který byl tak trochu mimo, vypadalo to že ze sebe dělal naprostého hlupáka a ničeho si nevšímal, ale když potřebovalo máknout, tak vždy velmi elegantně a bez zbytečných řečí máknul a uplatnil své bohaté zkušenosti. Jeho: "Co říkal?"Já tě neslyšim ! Nebo to nemusel řikat že de, to vidim ne ! By se tu snad ani nedalo spočítat. A poslední byl Eman Fiala lovec zmijí Domáček, avšak u všech prostě zmijař. A pak to tam docela už vázlo Robert Vrchota (hajný Maršík), Gustav Nezval (lesný Šebek) nebo nemakačenko a frajer Václav Mareš, také byli ve svých rolích sice dobří ale jen v rámci svých možností. Tak tedy špatný film to nebyl, určitě jeden z těch lepších Marvanovských podobně jako třeba z té doby Železný dědek, jeho dva Andělové nebo třeba Bylo to v máji, ale musím si odmyslet samozřejmě tehdejší politickou situaci a velmi křečovitý optimismus který byl právě snesitelný jen v rolích těch třech prvorepublikových dědků, zbytek už byl velmi ovlivněn a nebo jak se říká silně zpracován. Také jsem si tady všiml Jiřího Sováka na pile, pro kterého to byl jeden z prvních filmů a zároveň i později pěkných vzpomínek na Jaroslava Marvana, po kterém tak trochu pomyslně převzal žezlo zábavy. No leccos společného měli to se musí nechat. Lepší průměr za 3*. (03.03.2007)

Pitomá agitka, ale dá se na to dívat. Méně obvyklá sestava staré generace herců. Skvělé záběry na plovoucí vory. Archetypální pohledy skrz celý film na trojici dědků u vesel. Vypadají trochu jako skupina Katapult, mohlo by se to pustit na pozadí. Jen je dost vidět, že p. Marvan je o dva roky mladší než jeho filmový syn. Za zmínku stojí i jeden z řady záporáků p. Mareše. (06.05.2012)