Romeo, Julie a tma

Ač původně točený jako TV film, pro mě je Romeo, Julie a tma jeden z nejsilnějších snímků české kinematografie. Samotný Otčenáškův příběh je silný, ale to jak s ním pracuje Weiss, to je teprve pastva. Od budouvání vztahu Pavla a Hanky, vykreslení atmosféry ve společnosti, po samotný příběh, až do grandiozního finále... Paráda. A ty herecké výkony - Mistrík, Smutná, Šejbalová, Smolík. Jasných pět hvězd. Hanko. Hanko! (30.12.2011)

Knizka konecne prectena a naplnilo se to, co jsem si rikala, kdyz jsem videla film na platne. Ze tenhle pribeh tak, jak je Otcenaskem zpracovany, nejde natocit. Emoce tu jdou do extremu, neustale se "vzdycha" a zoufa...a na papire to vse pusobi perfektne. Ale i kdyz Otcenasek spolupracoval na filmu, predloze se to nevyrovnalo. Jedina zajimava scena je nakonec ta, kterou cenzori vystrihli (beh po schodech a "vyhaneni" najemniky...v knize jsou prece jen vsichni krome jedine postavy az podezrele vlastenecti a "hodni"). (03.05.2014)

Chtěl bych vidět některá videa z natáčení z podobně starých filmů, protože mě zajímá, jak k nim tvůrci přistupovali... Tento snímek na mě silně zapůsobil svou upřímností, naléhavostí, spěním ke konečné tragédii a snaha zachovat se, co nejlépe podle vlastního mínění, i když je to v daných situacích neskutečně obtížné, to všechno dokázali předvést herci bez vyjímky, což jim umožnil beze sporu kvalitní scénář. (Netvrdím však, že je to u dnešních počinů horší nebo dokonce se to neobjevuje vůbec...) (15.07.2015)

Je vždy poněkud nefér srovnávat film a jeho literární předlohu. Jan Otčenášek je starosvětský autor, který do své novely zakomponoval některé zajímavé moderní stylové postupy (např. občasné promluvy vypravěče ve druhé osobě). Jiří Weiss natočil také starosvětskou adaptaci. Tentokrát bez jakékoli modernizace. Je sympatické, že nevyrobil doslovnou adaptaci, ale zpracoval nový scénář, na nemž se sám autor knihy podílel. Nicméně, můj dojem je, že film nepatrně zploštil původní předlohu a to nejen po stránce stylové (tam je to pochopitelné). Bohdanová je jako domovní nacistická megera mnohem silnějším záporákem, ale síla původního kolaboranta spočívala právě v nejednoznačnosti jeho motivací. Weiss také okleštil erotický podtón vztahu Pavla a Hanky (resp. Ester v knize). Také je škoda, že se ve filmu neobjevily snové sekvence knihy, které jsou pro zfilmování jako stvořené. Záměna Pavlova otce za matku je poněkud zbytečná, ale nevadí. Naopak plusem je Pavlův dědeček v podání Františka Smolíka. Ten je za stále remcajícího tovaryšského pomocníka více než dobrou náhradou. Výsledkem je dobrý film s výborným obsazením (Mistrík i Smutná jsou skvělí), nicméně co do síly prožitku například na Vyšší princip nemá. (13.06.2010)

Dojemný příběh lásky mladého studenta Pavla a židovky Hanky z doby, kdy se zdá, že "všechno je jen prozatím" a kdy pro mnohé se svět redukuje na imperativ: "musíme to hlavně přežít." Vždyť, jak říká Pavlova maminka "co je na tom špatného". Doba po atentátu na Reinharda Heydricha byla jistě velmi temná a určitě se v ní lámaly lidské charaktery. Ale nebude to asi jen onou dobou, že se lidé jako postava kolaborantky Kubiasové (v podání Blanky Bohdanové), chovají tak, jak se chovají. V každé době se jistě najdou lidé, co k životu přistupují s myšlenkou, že "co dneska užijeme, to máme...". Že jsou pak právě takoví lidé první, kterým strach nedovolí, aby si v sobě uchovali aspoň trochu té lidskosti, není taky žádné překvapení. Stejně tak možná nepřekvapí, že i v tak temné době může mezi mladými lidmi propuknout silné pouto lásky. Lásky tak silná, že se na okamžik může dotyčným zdát, že to vše musí dobře dopadnout. "Už se nebudeme scházet takhle ve tmě, budeme mít spoustu světla...", sní oba. Weisovo zpracování této temné love story jakoby onen motiv naděje v beznadějném světě dokonce i posilovalo. A nejde jen o těch několik kouzelných záběrů na smějící se Hanku, jako když se ptá Pavla: "Jsou ještě řeky..." Kouzelná je i scéna, když spolu Pavel s Hankou tančí a točí se do kola, nejprve v reálu temné půdy a pak na chvíli ve světě fantazie někde pod letní oblohou. Už jenom kvůli těmto poetickým záběrům, které přitom tak ostře kontrastují onou temnotou doby protektorátu, nemohu hodnotit snímek jinak než pěti hvězdičkami. (12.07.2018)