Sunset Boulevard

Maxi ! MAXI !!! Norma Desmondová byla nejuznávanější herečkou němého filmu, ale teď, když se dostal do popředí film zvukový, ona jakoby ztratila duši. Chce zažít velký comeback a i když o tom všichni pochybují, jde si Norma za svým cílem a nevzdává to... Billy Wilder natočil nezapomenutelný film o "zmrtýchvstání", o tom, že když je láska neopětovaná, může to být horší než zákeřná nemoc. Gloria Swanson v roli tvrdošijné Normy nemá jedinou chybu. Ona se v té roli našla a její občasné histerické záchvaty jsou vrcholem filmu, který neztrácí na kvalitě ani po necelých dvou hodinách. Jediné co mě naprosto vyvedlo z míry (netýká se to ovšem snímku samotného), je naprosto přehlédnutý výkon už několikrát zmiňované Glorie Swanson. Takový dechberoucí výkon si zaslouží opravdu uznání, byť je to jen v podobě Oscara. U mě ovšem vyhrála na celé čáře. A na její závěrečnou chůzi po schodišti nikdy nezapomenu. Já jsem velká!! (07.02.2008)

Tááák, po prvním shlédnutí jsem tuhle černobílou nádheru ještě nechtěl hodnotit, teď už si tu výsadu neodpustím. Tak zaprvé - scénář. Z toho prostě mrazí. Kdyby se dal bokem sebereflexivní (hollywoodský) aspekt příběhu, který patří spolu s Rickmanovým Hráčem k nejlepším jaké kdy vznikly, pořád by nám zůstal neuvěřitelně silný motiv seboupohrdajícího mladého muže, trochu proti své vůli zneužívajícího obdivu polonepříčetné, zámožné ženy, na který je navěšeno několik podzápletek (sluha Max, nezkažená Betty), které by sami mohly sloužit jako pilíře průměrného filmu. Postavy jsou prvotřídně vypiplané, výborně odehrané (přesně funguje zj. duo Swansonová - Holden, ale potěší snad všechny výkony) a vržené do prostředí obrovského prázdného domu, kde se na dvacet let zastavil čas. Wilder, který by byl slavný i kdyby nenatočil nic jiného než tenhle film, si navíc hraje s paralelami se skutečným světem s lehkostí mistra. Erich von Stroheim (Max) totiž skutečně patřil ve dvacátých letech spolu s DeMillem a Griffithem k největším režisérům a opravdu točil filmy se Swansonovou (Norma), velkou hvězdou němého filmu, v době natáčení Bulvardu dvacet let vyhaslou. Film, který si Norma v jedné scéně promítá - Queen Kelly - byl skutečně jejím filmem, který pro ni znamenal osudový konec kariéry a jeho režisérem byl právě von Stroheim. Holden byl před snímkem podobnou zkrachovalou existencí (ne tolik, byl pozapomenutou hvězdou) jako jeho scénárista Joe. A samozřejmě - C. B. DeMill, wax works a Buster Keaton (jeho dvě repilky pronesené jak jinak než s kamenou tváří - "Pass." "Pass." mě dostaly). Film, který si užijete ještě jednou tolik, pokud víte něco o Hollywoodu 20. a 50. let. Film, který tvoří pomyslný mezník mezi starým a novým Hollywoodem, který je velkým (i když poněkud hořkým) pomníkem jak éře němého filmu, tak mašinérie studiových systémů. Skutečný FILM. 100% P.S.: Líbí se mi Geminiho komentář:"Až teď jsem pochopil co je to noir-film. Slečna Desmondová je skutečně děsivá." - podepisuju v plném rozsahu, OPRAVDU děsivá! (29.06.2006)

Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder, D.M. Marshman Jr. .. Působivé dílo o povrchnosti, pomíjivosti a prázdnotě filmové slávy. Je velmi těžké se udržet na výsluní a zůstat v paměti širší vrstvy diváků i po stáhnutí se z placu do soukromí. Tohle bohužel potkalo Normu Desmond a i přes velkou tvůrčí snahu scénáristy Gillise se nějaký comeback nekoná .. vydřené bohatství totiž není vše a nejen ztráta kontaktu s realitou má nakonec tragické následky Doporučuji vidět a poté si dlouze popřemýšlet. Bude o čem! 90%. (20.12.2005)

Jakékoliv nastavování měřítek na kvalitu scénáře či režijní invence je v případě tohoto filmu nemístné. Sunset Blvd. se nesmí vnímat mozkem, nýbrž srdcem. Hustý závoj mlhy neproniknutelné očím obyčejného smrtelníka, byl Billym Wilderem rozcupován během sta minut na kousíčky, za nimiž se objevila obnažená tvář hollywoodského pozlátka zosobněného stárnoucí herečkou, jenž si i přes svoje třicetileté překročení vlastního zenitu neustále buduje vlastní sny. Její úroveň životního stylu zobrazená pomocí kýčovitého domu z počátku architektonické moderny 20. let minulého století se kříží s jednoduchostí prototypově neúspěšného scénáristy, jichž bylo nejen za režisérových časů habaděj. Jeho výsledná práce pak v konečném efektu připomíná mistrně zkomponovaný obraz sociálně – umělecko – generační konfrontace, z níž nikdo nemůže vzejít jako vítěz majestátně dosáhnuvší svého cíle, čemuž vydatně napomáhá brilantně odvedená herecká práce. Jedinečný umělecký zážitek, z něhož chvílemi (ne)příjemně mrazí v zádech a dokonalá ukázka toho, kolik „krásy“ v sobě dokáže skrýt i takový žánr, jakým je potemnělý noir. (03.10.2005)

Existuje veľmi málo filmov, ktoré majú blízko k dokonalosti. Tento masterpiece jedného z najlepších režisérov, akého kinematografia mala, k nim patrí. Pokiaľ Spievanie daždi reflektuje príchod zvuku s ľahkým humorom a vierou v lepšiu budúcnosť, táto o dva roky staršia snímka rieši rovnakú problematiku až krutým cynizmom. Príbeh zavraždeného scenáristu rozprávajúceho udalosti vedúce k jeho vražde je v prvom rade film-noir, no nad úroveň bežného príspevku žánru ho povyšuje jeho zžieravý pohľad na Hollywood. Svet herečky, ktorá je stále veľká hviezda, no filmy sú už pre ňu príliš malé, perfektne zobrazuje, aká je sláva pominuteľná a kam až viera vo svoju veľkosť môže viesť. Nadčasový skvost s množstvom scén, ktoré sú nezmazateľne zapísané do histórie. 11 nominácií na Oscara, z toho tri premenené. (30.03.2016)