Ben Hur

Nad tímto filmem slunce právem nezapadá, a i když jsem alergický na přílišné přeceňování, tady těch jedenáct oscarů svoje opodstatnění mělo. Knižní předloha je umělecky bída. Film je jedním z vrcholů americké kinematografie, navíc bez monumentalistické samoúčelnosti. Nejen závěrečná půlhodinka v sobě nese silný spirituální obsah, který ve mně zanechává stopy i dnes. (06.05.2005)

Zlaté hollywoodské období sandálových velkofilmů. Ben Hur budiž navěky jeho výstavním kouskem. Symbol doby, symbol síly a hranice tehdejších možností a techniky. Okázalá pompézní show se vším, co k tomu patří. 50 tisíc komparzistů, kostýmy, kamera, zvláštní efekty, 3,5 hodinová stopáž. Pomstou zapšklý Ch. Heston (Už vím, odkud Schwarzenegger okoukal některé své osvědčené grimasy. Jen toho Oscara mu nikdy nedali.) Nešetřilo se na ničem. Takovéto filmy se už netočí a točit nebudou. Nikdo by je nezaplatil. Velká námořní bitva a legendární závod koňských spřežení. Nabubřelá velkolepost spojená s dokonalostí filmového řemesla. Ano, tento film měl mít všechno, ukázal hranice možného. Ve své době naprostá bomba. V dnešní produkci už Ben Hur nemá účinek jako kdysi. Vyplouvají na povrch jeho slabiny. Jediné, co film tradičně drží, a co přetrvává, je příběh. Ten je sice silný, opřen motivem románu Lewa Wallaceho, ale nemohu se zbavit pocitu, že mu nebylo věnováno tolik péče a pozornosti, jakou by si zasloužil. Příběh se nikdy nestal hlavním stavebním kamenem, stala se jím pompézní velkolepost a ta se časem vytratila. Sice i dnes je Ben Hur úctyhodnou podívanou, ale určitě není tím dokonalým nejlepším filmem, kam ho ve své době postavila americká akademie. 80% (01.01.2012)

Obavy, co se snímkem udělá pověstný zub času, byly (k mému velkému potěšení) naprosto liché. ANO, můžeme (možná) polemizovat nad tím, že se nejedná o žádné „velké umění“, co však nelze pominout (zastiňuje to a mnohonásobně převyšuje veškeré případné nedostatky) je skutečnost, že se jedná o velkolepou podívanou (zábavu). Přesněji řečeno zábavu trvající 212minut. Pokud si nějaký snímek zaslouží přízvisko VELKOFILM , potom je to bezesporu tento Wyler(ův) kolosální epos. Jestliže M. Bay kdysi prohlásil: „nepřišel jsem léčit rakovinu, ale bavit lidi“, měl by si tento snímek pouštěť ve smyčce stále dokola, aby pochopil, jak se to skutečně dělá. Pravda, na vině není pouze samotný Michael (to by nebylo zcela fér), ale zejména pokročilá (technická) doba a s tím spojený současný trend , nesoucí si (překvapivě?) neřešitelný problém (čti nedostatek), kdy se režiséři stávají (dobrovolně) otroky moderních technologií. Co je platné, že díky CGI si „lusknutím prstu“ vytvoříte během okamžiku několikatisícovou armádu, když to ve výsledku působí sterilně?! Jednoduše kompars tvořený skutečnými lidmi z masa a kostí nenahradíte, byť sebelepší pokročilejší technologií.. P.s. na úplný závěr s jednou (osobní) poznámkou. Všechny ty „drobnosti“, které by mě v 99% všech ostatních případů silně znervózňovaly a byly nepřekonatelnou překážkou si snímek dosyta užít, v tomto případě jednoznačně beru. Dokonce v nich spatřuju veskrze klady. K tomuto typu (velko)filmu jednoznačně (neodmyslitelně) patří. A nejsilnější zážitek? Vyrovnanost celého snímku, kdy si člověka W. Wyler získá již od samotného úvodu , jeho pozornost si (zcela po právu) udrží po celou stopáž a kdy se (při závěrečných titulcích) necítí ani v náznaku unaven, naopak příjemně osvěžen a to tak, že má chuť na repete. Pokud bych měl však přeci jenom jednu scénu vypíchnout, měl bych stejně jako O. Stone (resp. Al Pacino) http://www.csfd.cz/film/8750-vitezove-a-porazeni/ jasno. Ano, závody čtyřspřeží v cirku. I po těch (více než 50-ti letech) nepůsobí ani v náznaku směšně a diváka zvedají i dnes z křesla. Nadčasové (stejně jako celý tento Wylerův snímek) a musím (si) přiznat jedno: neshodneme se tak často (pánové akademici), ale tohle byla trefa (resp. trefy) do černého! To ve všech 11-ti případech. Ch. Hestonem počínaje, přes geniální hudební doprovod M. Rozsy a W. Wylerem konče. Navíc (ve světle nové remasterované výroční (2BLU-RAY) verze) není skutečně co vytýkat. 100%(zážitek). Nakonec i ty pokročilé technologie mají něco do sebe :-) (12.03.2012)

Makes Lord of the rings trilogy look like an ordinary epic... :) Čekal jsem od Bena Hura hodně, ale vůbec by mě nenapadlo, že mě takhle mocně roznese na kopytech. Wylerovo veledílo, které po téměř padesáti letech, překonává Gladiátora i Tróju snad ve všech ohledech, je neuvěřitelně poutavé a mistrně vystavěné... Herecké výkony jsou patetické a přesně tak, jak se na velkofilm takového rozmachu sluší a patří. Co však nejvíc bije do očí je formální a hlavně vizuální stránka... Scéna kdy Judah Ben Hur vjede se svým překrásným sněhobílým spřežením do arény cirku je tak bombastická, podkreslená přesnou hudbou, že se mi úplně sevřelo cinefilské srdíčko. Mohl bych se tady sáhodolouze rozepisovat o všemožných kladech snímku, ale to by bylo spíš na poctivou esej než na krátký komentář. Co je důležité je ten pocit, který jsem měl devadesát procent stopáže filmu - a to pocit, že sleduju něco geniálního. 100% (20.05.2007)

Třiapůlhodinový epos podle knihy generála Lewa Wallace z roku 1880 vypráví o zámožném židovském šlechtici z rodu Hurů, který se vydává na cestu pomsty poté, co jej zrad nejlepší přítel. Drama fiktivních postav se odehrává v autentickém prostředí známém především z Nového zákona. Vždyť také podtitul zní „Příběh Ježíše Krista“. Samotného Ježíše uvidíme pouze zezadu, tvář kamera nikdy nezabere, přesto právě scéna s nim patří k těm nejsignifikantnějším. Co se však při vyřčení jména Ben Hur vybaví každému, je nezapomenutelný, cca osmiminutový závod čtyřspřeží. Rok průběžně natáčená scéna, kterou paradoxně nerežíroval samotný Wyler, nýbrž pomocný režisér Yakim Vanuty. Jelikož podobně rozmáchlá produkce nemůže být postavena na jedné, byť bezmála dokonalé scéně, jsou zde pochopitelně také věrohodné kostýmy, skvělí herci, scénář vyhýbající se patosu, orchestrální hudební doprovod Miklose Rozsy, novátorské techniky kamerových záběrů, obrovský emotivní náboj a pochopitelně režie Williama Wylera, který si mohl vyzkoušet i sandálový velkofilm. Velkofilm, těžké se vyhnout tomuto slovu, když již sedmiminutová hudební předehra napovídá, že tohle nebude komorní drama o třech postavách. Přejděme však k jádru věci: Ben Hur za ty roky zestárl a dost. Příběh je na dvě stě minut příliš povrchní, jásavá, nepošpiněná červeň pelerín římských vojáků tahá oči, myšlenku „víra tě postaví na nohy“ pohřbívá její plochost a souboj galér v jedné obrovské nádrži? – škoda slov. Ale stejně: 100 švadlen, zbrojířů a koželuhů, 40 tisíc tun španělského bílého písku, 100 tisíc kostýmů, 8000 statistů, celkem přes 300 scén, 15 milionů rozpočet, 80 milionů zisk. To mluví za vše – Ben Hur JE velkofilm a jako takový si zaslouží být hodnocen. 85% (06.01.2007)