Hodiny zoufalství

Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar (08.11.2011)

Na svou dobu určitě výrazně nadprůměrný film, a to nejen ve svém žánru. Těží z profesionálního přístupu scénáristy i studia a z letitých zkušeností hvězdného Humphrey Bogarta, pro kterého byla účast na snímku jednou z posledních rolí. Svého ostříleného zločince zahrál přesvědčivě, ostatně i díky scénáři, který se snažil jít cestou v rámci možností realistického příběhu. Přesto nedám maximální hodnocení vzhledem k tomu, co dobře popsal uživatel Oskar. Ten film měl zkrátka větší potenciál a zatímco ve spoustě snímků toho hodně přebývá, tady mi naopak něco chybí, protože Hodiny zoufalství by mohly být mnohem zajímavější jako psychologicko-sociální drama než jako běžná kriminálka. Celkový dojem: 80 %. (29.03.2011)

Velice zajímavě rozehraná partie, banda vetřelců, tj. uprchlých trestanců, obsadí rodinný dům a celá familije začne fungovat mimo zajeté koleje.. Rukojmí s pistolí u hlavy moc možností nemá a gangsteři potřebují příliv financí na další útěk, čas společně strávený pod jednou střechou nebude jednoduchý pro nikoho ze zúčastněných.. Humphrey Bogart je bourák, dal toho grázla v kvalitě A+ a já musím smeknout, věřila jsem mu každé gesto, každý krok, každé rozhodnutí.. (01.02.2023)

Tři uprchlí trestanci s Bogartem v čele chtějí v domě spořádané rodiny Fredrica Marche přečkat dobu, než získají peníze k další fázi útěku... Film má výborný začátek. V elegantní zkratce představí všechny figury na výchozích pozicích šachovnice a navodí očekávání hitchcockovské kombinace melodramatu a krimi. Alfred Hitchcock by ale nikdy nedovolil, aby filmu v třetině došlo palivo a do konce se s tím deficitem potýkal, jako se to stalo Williamu Wylerovi. Nevím přesně, v kterém okamžiku, ale začal jsem mít dojem, že ten kriminální rámec není zdaleka tak zajímavý jako sociální konflikt, bublající pod povrchem. Humphrey Bogart a Fredric March teoreticky mohli jako děti sedět ve stejné školní lavici. Teď ale zosobňují dvě různé životní cesty, které z ní vedly. March se vydal tou "správnou", konvenční. Bogart vyrostl pro šibenici, což je snadné odsoudit, ale dobrodružný život ho naučil pohotovým reakcím a vytříbil jeho sociální inteligenci, kterou Marchova zlenivělá mysl postrádá. Momenty, kdy se ukazuje, že Bogart rozumí svým rukojmím lépe než jejich otec a manžel, měly IMHO větší dramatický potenciál než takové ty obligátní kriminální scény, které film upřednostňuje. Potenciál zpochybnit zdánlivě nenapadnutelně "správné" hodnoty, které obhajují pokrytectví a lhostejnost, prostřednictvím postavy, která o žádné hodnoty neusiluje. Ale nechci filmu podsouvat něco, o co mu snad ani nešlo. Chci jen vysvětlit mírnou rezervovanost svého hodnocení. Mezi chytrým začátkem a emotivním koncem (obé 100%) vidím pole problematické úrodnosti. 70% (01.03.2010)

Nevidel som veľa filmov s Humprey Bogartom a bol som prirodzene zvedavý, čo na ňom generácia mojich rodičov vlastne videla. Viackrát sfilmovaný námet ukrytia sa zločincov v príbytku zdanlivo bezproblémovej rodiny a kvalitný scenár mu poskytol dostatok priestoru pre demonštrovanie jeho zrelého herectva. A nielen jemu, ale aj jeho "triednemu nepriateľovi", rovnako presvedčivo zahranému Fredericom Marchom. Prirodzene, že žiadny Haneke sa nekoná, film má tradične slabšiu strednú časť, ale po odmyslení si prehnaných patetických výlevov a gest a zohľadnení doby vzniku sú štyri hviezdičky primerané. Za povšimnutie stojí, že nie je to prvý, ani posledný rukojemnícky film, v ktorom sa stotožníte s odmietavým postojom k ponúkanému policajtsko-kovbojskému riešeniu. (23.04.2011)