Václav Mlčkovský

Václav Mlčkovský se narodil 28. září 1888 v Praze. Záhy odešel k různým divadelním společnostem. Po roce roku 1918 působil u ochotnických společnostech J. O. Martina a Karla Jičínského a v Českém divadle v Olomouci.

Následně vedl vlastní kočovnou společnost, ale odešel jako tajemník do pardubického Východočeského divadla. Od poloviny třicátých let byl v ansámblu pražského Nového divadla, které bylo jeho posledním angažmá. K další herecké činnosti kvůli pohybů kol světových a českých dějin již bohužel neměl žádnou příležitost.

Mlčkovský byl hercem různých menších charakterních rolí, kterým dokázal vtisknout svoji jedinečnou přirozenost. Jeho herecký projev závisel na mimice i dalších výrazových prostředcích. Jeho největší síla spočívala v jeho milém a zvláštně zabarveném hlasu, který byl jeho největší sílou a zbraní pro své divadelní i filmové postavy.

Mlčkovský záhy přišel k filmovému řemeslu, kde byl opravdu skvělým epizodkářem, a v letech 1937 a 1939 opravdu jedním z nejobsazovanějších herců (roku 1937 se objevil ve dvanácti filmech a v roce 1939 hrál ve třinácti snímcích). Poprvé v roce 1921 v dramatu KŘÍŽ U POTOKA J. S. Kolára na motivy románu spisovatelky Karoliny Světlé. Díky režisérskému úsilí J. S. Kolára lze řadit tento snímek v mezi nadprůměrné a hodnotné snímky té doby.

V němém období si dále zahrál vězeňského dozorce v Kolárově PÍSNI ŽIVOTA (1921) a ředitele baru v dramatu OPEŘENÉ STÍNY (1930) Leo Martena. Jeho herecký projev závisel na hlase a slovním projevu, a proto větší příležitost předvést své umění předvedl až ve 30. letech.

Ve zvukové kinematografii byl představitelem nebojácných vojáků (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, U NÁS V KOCOURKOVĚ), rozličných hostů (ŽENA POD KŘÍŽEM, NEVINNÁ, DÍVKA V MODRÉM, MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ), lékařů (ŽENA NA ROZCESTÍ, LÍZINO ŠTĚSTÍ, DRUHÉ MLÁDÍ, KONEČNĚ SAMI) či ředitelů (ZBOROV, BÍLÁ VRÁNA).

Zejména si zahrál rozličné zaměstnance nebo členy správních a sportovních rad (VYDĚRAČ, SRDCE NA KOLEJÍCH, ROZVOD PANÍ EVY, LÁSKA A LIDÉ, KARIÉRA MATKY LÍZALKY, KAREL HYNEK MÁCHA, BÍLÝ CÍL, KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, VESELÁ BÍDA, DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI, RUKAVIČKA, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA).

Nesmíme zapomenout na jeho kreace policistů a revizorů (TŘI VEJCE DO SKLA, MUŽ Z NEZNÁMA), hospodských (ŠVANDA DUDÁK), chasníků, také venkovanů (HORDUBALOVÉ), právníků (MOŘSKÁ PANNA, ŽENY U BENZINU, KDYBYCH BYL TÁTOU, TO BYL ČESKÝ MUZIKANT, PROSÍM, PANE PROFESORE!), vrátných (U POKLADNY STÁL, KRISTIÁN) a rovněž různých pánů z lepší společnosti (SRDCE V CELOFÁNU, OSMNÁCTILETÁ).

Nedobrovolně se na našem filmovém plátně Mlčkovský objevil jako písař u Dr. Kejře (Miloš Nedbal) ve Slavínského dramatu ADVOKÁT CHUDÝCH (1941). Toto drama je dnes pokládáno za nejlepší snímek režiséra podprůměrných snímků Vladimíra Slavínského.

Divadelní a filmovou dráhu herce Václava Mlčkovského ukončili Nacisté. Mlčkovský byl totiž velmi činný v odboji a v ilegální práci. Jeho činnost byla následně odhalena a byl 24. března 1941 zatčen gestapem. Byl odsouzen k trestu smrti, ale jeho trest byl změněn na doživotní vězení, a byl převezen do rakouské věznice Stein u Vídně. Osvobození se zde ale nedožil, zahynul totiž na následky nelidského zacházení, hrůzného týrání a mučení 3. dubna 1942 ve věku nedožitých padesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour