Jiří Škorpík je nejen český hudební skladatel, ale především aranžér a dále pak zpěvák a hudební producent. V letech 1982–1995 studoval na pražské konzervatoři, a to především obor klarinet (absolutorium v roce 1992), ale rovněž např. klavír, skladba-aranžování (prof. A. Michailov, prof. J. Svoboda) či pop-zpěv. Všechny zda nabyté dovednosti později uplatnil ve své až doposud poměrně pestré kariéře.
Od poloviny 90. let se coby „dvorní“ aranžér a instrumentátor Karla Svobody (a rovněž částečně coby dirigent) podílel na realizaci jeho muzikálů „Drákula“, „Hrabě Monte Cristo“ a „Golem“. „Karel byl takový můj táta v branži,“ vzpomíná Škorpík v jednom rozhovoru. Pracoval též na aranžmá a instrumentaci muzikálu Daniela Landy „Krysař“. Jeden muzikál později sám i napsal, a to konkrétně hudbu k muzikálu Jiřího Hubače a Pavla Vrby „Antoinetta – královna Francie“.
Na poli filmové hudby spolupracoval Škorpík s Filipem Renčem (Hlídač č. 47, 2008) a zejména pak se Zdeňkem Zelenkou. S jeho hudbou se tak můžeme setkat třeba v seriálu Ach, ty vraždy! (od r. 2010) nebo v pohádkách Duch nad zlato (2013) či Kouzla králů (2008). Zde zazní i několik jeho poměrně chytlavých písniček. „Je to to nejkrásnější, tvořit pro děti,“ říká Škorpík mj. i v kontextu jeho pravidelné spolupráce s Divadlem Spejbla a Hurvínka.
Vedle těchto jeho aktivit stojí za zmínku též jeho dlouhodobé působení ve vokálním seskupení 4TET (spolu s Jiřím Kornem či Jindřichem Hefneravem). „Tato spolupráce mi dávala i nadále dává pocit profesní svobody a takřka rodinné sounáležitosti. 4TET při mě vlastně vždy stál v dobrém i zlém. V dobách největších smutků, proher a depresí, ale i v dobách radosti a nadějí v lepší budoucnost,“ říká Škorpík.
V neposlední řadě pak uveďme jeho práci v oblasti hudební produkce, kde se podílel např. na albu Leony Machálkové „Blízká setkání“ (2001) nebo Bohuše Matuše „Nestih jsem říct“ (2003).
Honza "HonzaBez" Bezděkovský
