Anny Ondráková

Anny Ondráková se narodila jako Anna Sofie Ondráková 15. května 1902 (některé prameny uvádějí rok narození 1903) v haličském městě Tarnów (které dnes patří Polsku) jako dcera důstojníka rakouské armády. V dětství vyrůstala ve vojenských posádkách chorvatské Pule a českého Terezína, po první světové válce v Praze, kde chodila do klášterní školy voršilek a baletních kursů. Už od dětství se chtěla stát herečkou, i přes vůli rodičů, statovala a hrála menší role ve smíchovském Švandově divadle: Kadiž („Pandořina skříňka"), Hanička („Lucerna" aj.). Za své zásluhy získala německou Čestnou cenu (1970).

Díky Rudolfu Myzetovi, Gustavu Machatému a Přemyslu Pražskému získala první úlohy přítelkyně v Pražského a Kolárově komedii DÁMA S MALOU NOŽKOU (1919). Následně se seznámila s Karlem Lamačem (kteří s Ottou Hellerem a Václavem Wassermanem vytvořily „silnou čtyřku českého filmu"), který z ní udělal hvězdu, pomohl jí prosadit se v cizině, režíroval její české i zahraniční filmy a na plátně spolu vytvářeli milovnický pár.

Zpočátku používala pseudonymu (zřejmě kvůli rodičům) Ossia Valdová. Její vrozená roztomilost, krása, charisma, kadeřavé vlasy, úzké rty do srdíčka, veselé oči a fyzická zdatnost ji připravily úlohy nezbedných dcerušek, milenek, žabců a emancipovaných mladých žen.

Zahrála si například v českých němých a zvukových filmech ZPĚV ZLATA (neteř Andrea), OTRÁVENÉ SVĚTLO (dcera Anny), ÚNOS BANKÉŘE FUXE (Daisy), CHYŤTE HO! (sirotek Lilly Wardová), BÍLÝ RÁJ (Nina), LUCERNA (Hanička), VELBLOUD UCHEM JEHLY (Zuzka), ANIČKO, VRAŤ SE! (Anička Karešová), MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (Fifi), KVĚT ZE ŠUMAVY (Dáňa), DCERY EVINY (tanečnice Nina Lavalová), česká a německá verze ON A JEHO SESTRA (Anny Brabcová), KANTOR IDEÁL (septimánka Věra Matysová), česká a německá POLSKÁ KREV (Helena Zarembová) a DŮVOD K ROZVODU (Anna Plavcová).

Na gramofonových deskách zpívala česky, německy a francouzsky. S pomocí Karla Lamače se z Anny Ondrákové zanedlouho stala evropská hvězda světového formátu. Jako první česká herečka se zdatně uplatnila v zahraničních kinematografiích a natrvalo se zapsala do dějin světového filmu. Od 20. let se pomalu začínala odklánět od tuzemského filmu a více účinkovat v zahraničí.

V Německu založila s Lamačem produkční firmu Ondra – Lamač – Film GmbH (1929 až 1937) a pod jménem Anny Ondra hrála titulní úlohy v Německu (ICH LIEBE DICH!, SAXOPHON SUSI, DER ERSTE KUß / ANNY, POZOR – POLICAJT!, BIBI, KIKI, BABY, DAS MÄDEL AUS U. S. A., DIE VOM RUMMELPLATZ / SENSACE, KLEIN DORRIT / MALÁ DORITKA, DAS VERLIEBTE HOTEL / ZAMILOVANÝ HOTEL, NARREN IM SCHNEE, DER GASMANN / MUŽ OD PLYNU), Francii (UNE NUIT AU PARADIS, MAMSELL NITOUCHE, LA CHAUVE – SOURIS či L' AMOUR EN CAGE) a Anglii (GLORIOUS YOUTH, GOD'S CLAY), kde s režisérem Alfredem Hitchockem stvořila dvě stěžejní úlohy (...A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ / THE MANXMAN a JEJÍ ZPOVĚĎ / BLACKMAIL).

Krátce také vystupovala v berlínských, vídeňských a londýnských divadlech. V roce 1933 se stala ženou slavného německého boxerského šampióna Maxe Schmelinga (1905 – 2005), se kterým si zahrála ve filmu KNOCKOUT – EIN JUNGES MÄDCHEN, EIN JUNGER MANN / KNOCKOUT – MLADÉ DĚVČE, MLADÝ MUŽ (1935).

Od konce 30. let se s manželem usadila v Německu, kde se stali obětí nacistické propagandy (seznámili se např. s Adolfem Hitlerem a Josefem Goebbelsem), a do Prahy zavítala už jen jednou při natáčení komedie HIMMEL, WIR ERBEN EIN SCHLOSS / ZDĚDILI JSME ZÁMEK (1942).

I když za války manželé Schmeling a Ondráková ilegálně pomáhali, po okupaci se z nich stali neprávem symboly nacismu. Po dvou bezvýznamných snímcích SCHÖN MUß MAN SEIN (1951) a DIE ZÜRCHER VERLOBUNG (1957) se Ondráková stáhla zcela do ústraní. Od roku 1949 žila s manželem v saském Hollenstedtu u Hamburku, vedli slepičí farmu a chovnou stanici norků.

Do vysokého věku byla elegantní, ráda se procházela a lyžovala. Evropská „Star" Anny Ondráková zemřela 28. února 1987 v Hollenstedtu ve věku nedožitých osmdesáti pěti let, aniž by se ještě někdy podívala do rodné země. Její milovaný a věrný manžel ji přežil o osmnáct let. Jejich život připomíná kniha „Max Schmeling und Anny Ondra" (2001) – česky „Anny Ondráková a Max Schmeling" (2003) a nebo TV film JOE AND MAX / SOUBOJ O VŠE (2002).

Jaroslav "krib" Lopour