Lupes

Výborně rozehraná komedie se bohužel postupně mění v málo uvěřitelné, nereálné drama... Záporáci podivně všudypřítomní, groteskní skeče přecházející přímo v nesmyslné zabíjení... Podivná směs humoru a násilí, ani kočka ani pes. Naštěstí Belmondo po celou dobu chaplinovsky tajtrdlíkuje, smát se mu bohužel můžete jen v první třetině filmu. Škoda. U toho mělo zůstat.

Výborný herecký výkon Emily Blunt je největší a dost možná i jedinou devizou tohoto snímku. Pointu tušíte od půlky (v takto komorním dramatu je nouze o postavy a tedy i možné pachatele), nad-užitá retrospekce vnáší zmatek. Film o ženách a pro ženy. Dost možná po jeho shlédnutí pocítíte lehký závan současné trendy-demagogie. Normálního a nenásilného Američana abyste v příběhu pohledali, zdá se, že mužská populace tvoří jen temnou stranu síly. I když... tak nějak v souladu se soudobým výchovným programem se tu jeden něžný, empatický a naslouchající muž objevuje. A jak jinak - je to muslimský imigrant. Ne že by to tak nemohlo být, ale naivní prvoplánovost dělá veškerým podobným pedagogickým snahám medvědí službu. Za co je třeba film opravdu ocenit, je jeho silná výpověď o mateřství. Tento spojující motiv hlavních hrdinek je možná nakonec rozhodujícím důvodem, proč film shlédnout.

Zase jeden produkt PlayStation věku. Oproti Princi z Persie, Laře Croft a dalším jde ale tento film ve ztotožnění s gameskou mnohem dál. Prostě jen ukládáte a restartujete, životů je nepočítaně... a to je vlastně docela dobrý nápad! Překvapivě tak nikoli obsah ale forma tentokrát kulhá; úporné lpění na vylodění v Normandii by se dalo pochopit, kdyby nebylo kombinováno s vesmírnou eskadrou vojenských blbů z Vetřelců, k tomu všemu se ale pramálo hodí zvolení emzáci, kteří technologicky nejvíc připomínají stroje z Matrixu. A pokud máte neodbytný pocit, že touhle zápletkou už jste se někdy bavili, stačí mrknout na Groundhog Day! Okopírované je v tomto dílku snad vše, v originálech to ale bylo o stupínek lepší. Edge of Tomorrow je zkrátka jako když si pejsek s kočičkou dělali dort; oproti Čapkově pohádce ale vznikl v tomto případě sice nijak zázračný, ale zároveň i lehce stravitelný zákusek. Naštěstí se tu totiž šetřilo s patosem (sebeoběti jsou podány celkem střízlivě), národní hrdostí (za drsňáky tu jsou Britové), citovým vydíráním (žádné děti!) i milostnými motivy. Jistě, můžete se ptát, proč se v příběhu nehraje s většími kartami, ale atomovka prostě v době vylodění v Normandii ještě nebyla a boj "muže proti muži" (pardon, "ženě" - genderové šílenství bylo samozřejmě opět ukojeno), vypadá zkrátka na plátně efektněji. Vzhledem k současné bojeschopnosti britské armády ale autorům nezbývalo, než posunout děj hodně do budoucnosti; že Britové budou zase jednou zachraňovat Evropu, je sci-fi, jako když vyšije.

Tohle jsou výtvarné orgie, hra s obrazem a jeho barvou, úžasně kontrastní spojení muzikálu a hororu. Burtonovy nenávisti vůči lidem i jejich civilizaci se Depp chopil s hereckou bravurou. Pointa je zčásti očekávaná, přesto překvapivě šokující. Až potud klady. Jenže... Uprostřed na vás začne dýchat trochu nuda; komorní a statické drama má divadelní atmosféru, až příliš pomalý rozjezd a pramálo zvratů. Škoda, určitě by to mělo i na 4*.

Zápletka dobrá, včetně náznaku beznadějné situace uprostřed příběhu, exteriéry na výbornou. Jenže tomu chybí syrovost, víc skutečné reality a smysl pro detail; vadí též užvaněnost drsných chlapů a absence dramatické atmosféry - nějak po celou dobu víte, co se stane, a jak to skončí. Závěr je až komicky kýčovitý, celé to pak připomíná tvorbu pro děti a nijak to nevybočuje z obvyklé westernové šablony druhé poloviny 20. století. Víte, co máte očekávat, a také to dostanete. Jen ta pasáž s útokem krytým zdivočelým stádem dobytka má nápad a napětí; bohužel jen do prvních výstřelů.

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **.

Tohle je opravdová komediální klasika, vedle Zvířete asi nejvtipnější role Belmonda. Uznávám, že jako dítě Normalizace vnímám podobné filmy s velkou dávkou nostalgie; ani ta mi však nebrání se ve stařeckém věku opět a opakovaně zasmát.

Patetické vyústění člověk tak nějak očekává, totální absenci logiky vetřelců i technické bláboly však ani výpravností omluvit nelze. Jediný opravdu silný a napínavý okamžik filmu (sklepení) je zastíněn vyústěním (když už si ticho a úkryt vybojujete, proč tolik rámusu?). Budováním atmosféry davovými scénami je film sice silný (jako všechny podobné dystopie), jenže scénáristé opět vykreslují lidský dav jen od svých monitorů. Možná by měli občas zvednout zadek, zúčastnit se nějakých nepokojů a nasát skutečnou realitu davu ozbrojených Američanů. Ne, tohle není dobrý film. P.S. Mimochodem, pokud se ocitnete v epicentru zemětřesení, opravdu nesedíte jako zvědavé opičky u díry v zemi a nečekáte, jaký že to z ní vyleze brouček.

Tak tohle je o stupínek lepší, než díl první! Elegantní vypořádání s Adlerovou, promyšlené náznaky hrůz 1. světové války, vcelku přízemní a přitom velmi reálné motivy hlavního padoucha (jak příjemné v době batmanovsky-bondovských zločineckých organizací, za jejichž éry už je ve filmu lehce mrazivé chvění strachu věcí opravdu vzácnou). Tleskám také jiskřivě tvrdému vztahu ústřední dvojice, jaký balzám (!) oproti posledním sériím telenovely Sherlock z produkce BBC. Uff. I když, možná se nám oba protagonisté pod Ritchiho vedením hádají až přespříliš. Oproti jedničce je navíc akce poněkud méně propracovaná, přibylo bohužel i "humoru". Podtrženo, sečteno (abych jen nechválil), málem by to bylo za pět *.

Tohle je vytříbená akční podívaná, bohužel ji sráží genderová obsese a v podobě Adlerové. Její uchopení je dvojí: jednak koketně šprýmovní, a s tím související zamilovaný a "sladce" (fuj) nejistý Sherlock, a pak samozřejmě akční a genderově vyrovnané, kdy se nám do viktoriánské Anglie tak nějak prolomil Hongkong přelomu tisíciletí. Obojí je stejně nechutné a neuctivé vůči předloze a době. Ale vedle těchto odpadů je naštěstí servírovaná slušně, svižně a v době komiksáků i realisticky pojatá akce, příjemně vyrovnaná ústřední dvojice (nejen herecky, ale i charakterově příjemné uchopení v předloze až příliš přihlouplého Watsona) a především v první půli i zajímavá a lehce mrazivá a mysteriózní zápletka! Konec sice vše pošle do kopru, ale co naplat, to se dalo čekat. Za tři * to je a dost možná, že i za čtyři (tzn. že se na to možná s chutí někdy podívám znovu).