Les Mariés de l'an II
Gli sposi dell'anno secondo
Mirii anului II
Manželia z roku II
The Scoundrel
Režie:
Jean-Paul RappeneauScénář:
Jean-Paul RappeneauKamera:
Claude RenoirHudba:
Michel LegrandHrají:
Jean-Paul Belmondo, Marlène Jobert, Laura Antonelli, Michel Auclair, Julien Guiomar, Mario David, Charles Denner, Georges Beller, Paul Crauchet (více)Obsahy(1)
Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (138)
"Chováš se jako aristokrat a mluvíš jako rebel. Jak se zdá, jsi jedním z nepřátel republiky." Popravit ... nebo rozvést? Francouzská revoluce byl evidentně velký zmatek a já bych podnikavému Nicolasovi poradil, aby v té době svou ex-manželku Charlotte přenechal nějakému hrabátku a vyměnil ji za Pauline markýzu de Geron. To je ovšem jen přátelská rada. Pokud ji neuposlechne, budu se o ni budu ucházet sám. A při tom nechám Nicolase, aby mě pobavil, což se mu evidentně dařilo. ()
Nemám najmenší problém dať tejto údajne dobrodružno-romantickej komédii iba dve hviezdičky. Možno v sedemdesiatych rokoch sa niekto na tom pobavil, odreagoval a potešil z Belmondovských kúskov, ale v súčasnosti je to už iba predčasne zostarnutá, viac trápna ako komediálna ukážka francúzskeho filmu z posledného kvartálu 20. storočia. ()
Velmi příjemná záležitost s Jean Paul Belmondem z doby Velké francouzské revoluce. Film je sice komedie, ale ukazuje humorně i to že revoluce požírá své děti a děti revoluce požírají ji. Marlene Jobert výborná a je vhodným protějškem Belmonda. Ten zde využil svoje pohybové nadání a charisma. Jeden z nejlepších komediálních historických filmů s J.P.B. ()
Za stále zvonících zvonů revoluce Belmondo zjišťuje, že stará láska nepodléhá korozi a když se nějaké známky rzi náhodou objeví, profackováním je promptně odstraní.. Škoda, že se chaos doby často obtisknul i do samotného podání, nicméně pro fyzické herectví Bébela se v soubojích muže proti muži najde živná půda. S humorem je to už trochu horší.. ()
Od Belmonda sme už videli aj väčšiu zábavu. Za mňa najmä Zviera a Veselá Veľká noc. Na tomto filme sa mi páčilo najmä zakomponovanie tých dobových reálií, rady na rozvody, zosmiešnenie idealizovania revolúcie, ako aj vtipné poukázanie na to, že tam, kde sa brali majetky jedným, bohatli druhí a tí vytvárali „novú“ šľachtu. Ale hlavným zámerom bolo človeka poriadne rozosmiať a podľa mňa sa to podarilo len priemerne, občasne. ()
Galerie (52)
Photo © MIDO Film / Gaumont International
Zajímavosti (14)
- Ačkoli není ve filmu jmenován, představitel lidu v podání Juliena Guiomara evokuje historickou postavu politika Jean-Baptiste Carriera, který skončil jako mnoho dalších strůjců revoluce na gilotině. (sator)
- Alexandre Mnouchkine, který již stál za filmy Muž z Ria (1964) a Les Tribulations d'un Chinois en Chine (1965), měl produkovat i tento film, ale po obdržení prvních odhadů od projektu upustil a předpověděl, že film bude příliš drahý. Film převzal Alain Poiré ze společnosti Gaumont. Poté, co Poiré požádal Reného Claira, aby natočil svůj film Les Fêtes galantes (1965) v Rumunsku, navrhl stejný princip i Rappeneauovi, aby měl přístup k velkým prostředkům, kulisám a komparzu s přijatelným rozpočtem, což by ve Francii nebylo možné. (classic)
- Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert. (classic)
Reklama