Dvojirakri

Musím říct, že jsem se nasmál víc než u současných českých romantických komedií. To jak japonský článek celou dobu špačkuje a pak si filozoficky vyloží nejlepší řešení celého problému je vážně prdel a vůbec se nedivím že tento film v jeho rodné zemi působil na lidi jako komedie! Doktor působí jako slizák mazlavý(mykologové vědí) a policisté jako kdyby přišli ze seriálu Stefanie! Těším se na druhý díl, ale potřebuju trochu oraz. Tak zase příště, znova. Teď vypněte mně, prosím, ať nebolí vás hlova.

První co mě po shlédnutí napadlo bylo, že mohl režisér Mlíkovský klidně nechat přítomné v hereckých rolích Stivína(mladík který reportérovi říká že chce být kameramanem,což byl také opravdu jeho studijní obor) a Hapku(klavíristu) napsat filmovou hudbu. Nemyslím si že by byla horší než ta od Luboše Fišera. Nemám proti němu jako skladateli nic, to chraň bůh! Ale že bych byl kdo ví jakým příznivcem hot-jazzu, to tedy ne. Rokenrol by tehdy asi neprošel... Celý film mi těmi vsuvkami přijde roztříštěný, přetažený. Trochu si chce brát z neorealismu, trochu z absurdního humoru, do toho ty narážky na vesmír a atomovky, vznikl takový nějaký dort od pejska a kočičky, který bude chutnat o malinko víc Jindřichohradečákům. Brzy se přehnala Nová vlna a na Okurkového hrdinu nasedaly tuny prachu. Dnes jde spíš o kuriozitku.

Nejdrsnější televizní inscenace kterou jsem kdy viděl. Krásná Zlata Adamovská, která tehdy šla z role do role ale málo kdy dokázala hrát jinak než jak ji můžeme vidět i v tomto snímku, přesto to nijak nevadí, protože příběh který se okolo ní odvíjí a do něhož je postupně také zapletena je neskutečně mrazivý. To podtrhuje jednoduchá ale účinná syntezátorová hudba Jozefa Revalla, ne nepodobná ze Svobodových filmů Papillio nebo Prokletí domu Hajnů. Tohle bych pouštěl těm tzv. CHCIMÍRŮM kteří se okolí pořád snaží přesvědčit o tom, že tu žijeme v nějakém novém totalitním režimu...! Ještě jedna perlička, Jaromír Hanzlík si tehdy kolem roku 1990 opravdu "přišel na své" s postavami politických vězňů z padesátých let. Nejprve mu je ve snímku Jen o rodinných záležitostech prováděno rektální vyšetření prstem, v Uzavřeném pavilónu je zase krmen hadičkou zasunutou do nosohltanu. Těžké chvíle špičkového herce.

"Zabíjel nevinné lidi a dokonce moderními prostředky, byl to blbec." Ikonická role Václava Sloupa, kterému tehdy bylo celých 26 let. Jeho Blbec v lacláčích s kačenou a sluníčkem na hrudníku je jak k pomilování, tak k napráskání, to když začne hromovat "Ty Krumme!" a pálit po všem co se pod oknem hne! Společnost má vskutku výjimečně kvalitní - rodiče Rudolf Hrušínský a Slávka Budínová, SSák Jan Pivec a třeba ještě poměrně mladý a bez známých silných brýlí Vlastimil Hašek. Jedinou výtku mám snad na ten trochu veseloherní kabát do kterého je celý kraťas zabalený.

Komentář čte Tomáš Töpfer.

Celkem slušně rozehrané drama s vesměs kvalitními hereckými výkony je po propuštění hlavního hrdiny z vězení důsledně pohřbíváno nesmysly, Lábusovou kokotsky napsanou postavou, no a korunu tomu dal ten naprostý závěr, jak tu někdo vtipně poznamenal na úkor režiséra. Napadá mě že Svatopluk Matyáš byla vlastně smutná persóna ČS kinematografie druhé poloviny 20.století, zahrál si mnoho rolí, ale většinou ve špatných filmech, zaškatulkován jako uvědomělý soudruh, přitom jeho kvality a rysy ve tváři ho předurčovaly, dle mého soudu, k tomu stát se československým "Agentem 007". Jiří Lábus zde je hrozná tlama a držka a ukazuje se že ta jeho komika nebyla léty získaná ale hluboko zakořeněná, a já bych mu moc přál ještě nějakou velikou charakterní roli ve stylu Káry Vladimíra Menšíka. Jak to podtrhnout a sečíst? Pokud se budu držet Brynychovy filmografie tak někde mezi Hněvem a Oázou. Slaboučké dvě**.

Nebavilo. Na tento typ filmu jsem asi už příliš mladý a odkojený něčím jiným. Nejvíc mě zaujalo že Al Pacino vypadal v mládí jako bratr Dustina Hoffmana. Humor se moc nevyskytoval. Akce přijde až ve chvíli kdy se mladší z obou chlapů mlátí s chlapíkem který mu dělá návrhy. No a ten konec, inu, road-movie zkrátka tak nějak podobně končívají...

Dodnes si pamatuju kdy jsem se s režisérem Yimou Zhang setkal poprvé. Bylo to 8.8.2008 a ten den začínaly Olympijské hry v Pekingu, jejichž slavnostní zahájení(a posléze i zakončení) tento muž s velebujnou fantazií a schopností ji precizně převádět v realitu dirigoval. Den to byl prazvláštní. Plný očekávání a nedočkavosti, k tomu během odpoledne přilétla zpráva že ve Studénce spadl most před Pendolino a několik lidí zde zahynulo a mnoho jich bylo těžce zraněno, často šlo o účastníky večerního pražského koncertu Iron Maiden. Nadešel ale večer, přesně 8:08 čínského času(u nás byly snad 3 v noci??) a spektákl se dal do pohybu. A já jen oněměle zíral na ten neuvěřitelný rej na velikém stadionu, tu smršť nápadů, barev, stovky bubeníků kterým se jejich podložky s každým úderem rozsvítily, létající akrobaty, no zkrátka neuvěřitelné, úchvatné, VELKÉ! Dodnes mám toto zahájení za nepřekonatelné. Uběhlo 15 let a já se s tímto režisérem setkávám znovu. A i jeho asi nejznámější filmový počin je stejně tak opulentní jako zmiňované zahájení sportovního svátku. Pastvu pro oči střídají souboje a filozofické rozmluvy. Nemůžu si ale pomoct, něco mi v tom všem nehraje. Jako kdyby nám režisér něco zamlčel, nebo snad chtěl naznačit..? Ví někdo, co znamená onen znak o který v Hrdinovi tolik jde...?

Hodně romantická, už méně vtipná komedie. Nejsrandovnější jsou asi scénky s malou holčičkou, a ty z Francie. Musím pochválit vozový park, což ale byla u podobných snímků v té době normálka. Audrey vystřídá mnoho účesů a svršků ale nejvíc jí to sluší když se usmívá a to je asi příznačné pro její filmy. Nejvíc mě ale mrzí že jsem nedostal odpověď na otázku proč jsou čínský komunisti parchanti?! :(

"Rasismus je strašně blbej lék na neduhy lidský společnosti. Jednou honěj černochy, podruhý honěj Židy, dneska honěj Židi Araby. A vždycky jde o něco jinýho než o barvu pleti nebo o druh náboženství. Obyčejně jsou v tom veliký peníze nebo území a nejhorší je když jde o to aby někdo mohl někomu zdupat jeho názor..."