Dvojirakri

Já byl tak strašně na rozpacích jak hodnotit, opravdu! Na jednu stranu krásné záběry průmyslové čtvrti, kouřících komínů, kovohutí, kolejí a vlaků, tohle muselo potěšit každého vyznavače učení Páně -U->mbrtky! Na druhou stranu nudné a snad až zbytečné vmontování divadelních zkoušek, a dokonce, FUUUJ, i sport ! ! ! Tímto byl celý snímek dehonestován! Byly-li by tyto záběry pečlivě vystříhány, šlo by o ryzí prachmatické dílo které by bylo uctíváno jak na slunci tak pod zemí! .....eeeehm, ale vraťmě se zpět, ne, vážně, je to děs běs a ta jedna hvězda fakt jen za ta průmyslová panoramata a zákoutí. Černá barva tomu sluší. Ještě přidám hlášku která mě pobavila asi nejvíc: - "Z galaxie v Andromedě k nám světlo letí 8 miliard let..." - "..osm miliard... takových peněz..."

Nerad snižuji průměr hodnocení snímku, ale na mě dělal dojem spíš náhodně pořízených a sestříhaných záběrů, spojených s geniálním nápadem, absurdním humorem(který byl tehdy nanejvýš moderní) a okořenný trochou surrealismu. Výsledná alegorie mne přes krátkou stopáž nezaujala tak jak jsem očekával, možná je to tím že tu dobu nepamatuju. Možná tím že nejsem ten správný divák, Pavel Juráček byl intelektuálně na zcela jiné výši než já, to bez mučení přiznávám. Raději si ale pustím jakéhokoli Švankmajera.

Trošku naivní zobrazení souboje zchudlých ale odhodlaných havířů se zbohatlíky maloměšťanské smetánky. Hercům kraluje Jindřich Plachta klasicky jako skromný a laskavý švec a otec jednoho z havířů, odvážného Jana Pivce(měl by ho v osmi letech ale plnovous to jistí :)). Dále vyniká samozřejmě Jaroslav Marvan jako havířský předák a znalec řeky. Potěší menší role ještě velmi mladé Dany Medřické. Myslím že první snímek československé zestátněné kinematografie se povedl a mohl by být reprízován častěji, své diváky si najde.

"Svoboda je když můžeš beztrestně veřejně dát najevo když se necítíš být svobodný." 

Jindy celkem fádní námět, totiž nesmrtelný souboj mužské ješitnosti a ženské provinilosti kterou způsobil jakýsi blíže nevysvětlený úlet mladé paní, povznáší nad obyčejný průměr vynikající výkony všech hereckých hvězd (i hvězdiček)! A to jak Štěpánek oznámil to rozhodující, to bylo opravdu kouzelné, inu láska prochází (nejen) žaludkem...

Komorní, vlastně až intimní drama nešťastného páru, do kterého byl vpleten mladík s taktéž ne úplně ideálním životem. Jako reminiscence mě napadají šedesátkové snímky s Janem Kačerem Návrat ztraceného syna, nebo Každý den odvahu, které sice nebyly prvoplánově o vztazích, spíš mám dojem že v nich režisér Šulík čerpal inspiraci právě z těch chvil, kdy se otázky vztahů řeší. Jinak ale kdo zná asi nejznámější režisérův film Záhrada, jistě zde snadno rozpozná jeho rukopis - důraz na symboly(opět sledujeme ostříhání), na ruchy a zvuk, vynikající hudbu, lokace a herecké výkony. Dokoukat Nehu ale pro mě bylo poměrně obtížné, tempo je pomalé, některým věcem jsem asi ne zcela porozumněl, možná až budu starší a o životě vědět víc než kolik vím teď tak ji docením, třeba za to mohla i špatná technická kvalita souboru, ale jiný jsem na netu nesehnal. Za to ale režisér Šulík nemůže. Rozhodně slušný, ambiciózní debut, vhodný pro příznivce těžkých vztahových dramat.

Další z řady krásných snímků Mistra Vláčila, ta jeho typická až dokumentárně vedená kamera, kterou byl vlastně vychován, je v kombinaci s nádhernou Liškovou sborovou hudbou a zasněženými lesy kdesi v Beskydech opravdovou potravou ducha! Samotný příběh nepostrádá cit, napětí, mladickou rebelii ani nevyřčenou tragédii. Středometrážní film který se, stejně jako ty stromy, téměř dotýká nebe!

První * za vynikající námět a scénář. Druhá * za (pořád ještě) senzačního Gérarda Depardieu. Třetí * za překrásnou Andie MacDowell. Čtvrá * za to že se snímek dotýká oboru který jsem vystudoval, konečně! A pátá * za to že mi při sledování bylo tak dobře!

Stařík se z málo pochopitelného důvodu vydává na poměrně dalekou cestu. Podobný námět je použit ve snímku Příběh Alvina Straighta. Oba zdobí moc pěkná kamera, vynikající a ne nepodobná hudba, a pointa jež naznačuje, že člověku který má už více za sebou než před sebou stačí ke spokojenosti vlastně málo(pokud nejde o malého českého človíčka ve frontě na zlevněný cukr nebo sledujícího večerní Zprávy). Rozdíly jsou samozřejmě v barevném provedení Alvina, v tom že do Nebrasky necestuje Bruce Dern sám, ale u mě je to nejvíc v sympatiích ke staříkům v hlavních rolích. Zatímco Richard Farnsworth jako malotraktorista Alvin je moudrý a rád své dlouhým životem nabyté zkušenosti používá aniž by je vnucoval, Woody je zdegenerovaný alkoholem, často se u něj setkáváme s pózou nepřítomnosti, ale není zase až tolik otravně zmatený jako například stařec z filmu Vzpomeň si. Možná je to tím že jsem Nebrasku shlédnul poprvé, takže je možné že po dalších projekcích zvednu hodnocení. Každopádně, mít doma takovou paní jako má Woody, tak piju ještě víc než teď...

Ze začátku jsem měl dojem, že půjde spíš o nezáživnou mysteriózní věc. Sledujeme chlápka který s jediným škrábancem přežil havárii letadla a je zcela iracionálně klidný, vyrovnaný, jako by se nechumelilo. Postupem času ale divák Jeffa Bridgese pochopí, od momentu kdy se začne vídat s dalšími přeživšími z nešťastného letu sledujeme smutné scénky pasažérů vyrovnávající se se ztrátou blízkých, či posttraumatickým syndromem. Nejsilnější jsou asi chvíle při skupinovém sezení těchto pod vedením psychologa. Velmi zajímavé téma, podařené zpracování a hlavně pak scény ze samotné nehody dělají z filmu Beze strachu nadstandartní podívanou pro citlivěji založené jedince. Fanoušky Star Treku - Nové generace potěší malá role bytosti Q. A Tom Hulce hraje stejně pošahaně jako v Amadeovi.