Papilio

Trošku kachyňovsky (a maličko herzovsky) laděný film (výtvarně stylizovaná kamera, erotizující poetičnost) zasazený do 2. světové války, kde mi moc neseděly výkony hlavních herců (Kňažko, Renč) a určitá chladnost provedení. Námět ovšem skvělý, prostředí lumpenroletariátu ještě lepší (ovšem na Sequense to také nemělo). (22.02.2010)

Kňažko připomíná jak rolí, tak vzhledem Nicholsona v Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale není ani tak charismatický, ani sympatický, ani kladný. Podobně jako Nicholson nabídne svou ženu zelenáčovi, aby se na ní zaučil, ale nedělá to z velkodušnosti, ale hlavně jako důkaz svého umění jednat, či spíše manipulovat s lidmi. S bezohlednou zarputilostí si snaží užívat život co to jde, a tím mi moc k srdci nepřirostl, naopak ve mně vyvolával vysloveně negativní pocity. Od začátku bylo jasné, že mu to nemůže projít, protože film byl natočen v r. 1986, takže amorálnost musí být potrestána... a tak je to také správné. Za konec dávám hvězdičku navíc. (07.09.2012)

Jsou to sice hlavně herecké orgie Kňažka, ale i celkově stojí Papilio za pozornost. Jiří Svoboda se v 80. letech našel a vytvořil celou řadu výborných věcí, Zánik samoty Berhof a Prokletí domu Hajnů pak společně s Papiliem patří mezi ty nejlepší z celé volné série bilancování minulosti. Svobodova chladná estetika jakoby přímo vyzývala k zobrazování emocí jako k motýlům ve vitrínkách. Z rolí vedlejších pak stojí za speciální vyzdvihnutí Kodetův dekadentní nácek, jaké uměl v této době skutečně jen on. #finaleplzen (13.05.2015)

Milan Kňažko jako hrabě , který je něco mezi básníkem, zlodějem, podvodníkem a svůdcem ale i učitelem života, ke kterému vzhlíží mladý Filip Renč , kterého zasvěcuje do tajů svádění a znalosti žen, čili je pro něj asi ten největší hrdina. Jenže story se odehrává za druhé světové války a to, že někdo umí svlíkat ženský ( nechci bonzovat, ale Chýlková a Skopalová .. ) ještě neznamená, že je hrdina. Zapomenutý film, který i přes svou obstarožnost není špatný. (27.01.2020)

Papilio: ,, Tys nemobilizoval?'' - Baron: Já? S tím svým nemocným srdcem?! '' --- Pro mne celkem překvapení. Renče nemám moc rád a to ani jako režiséra ani jako pubescentní hvězdičku socialistických filmů a uvítal bych, kdyby jej zde hrál někdo jiný. S tím ale nic nenadělám. Oproti tomu solitér Kňažko si roli vyloženě vychutnal. Jeho herectví mně bavilo a z jeho role zároveň mrazilo. Byl to klasický zástupce jedince, který aby přežil, udělá cokoliv, protože vlastní prospěch a vlastní přežití je tím hlavním motorem jeho života. A pokud nejde vyloženě o kejhák, je třeba pít život plnými doušky jako Baron. Ta válka v ,,Protentokrátu'' je tam jaksi v pozadí a ona zápletka v závěru, která celkem překvapivě skončí se mohla odehrát v jakémkoliv jiném režimu... Tento film je čistě psychologické drama. Škoda za toho Renče jinak bych šel možná i výš... Dávám tři lahve koňaku Remy Martin. * * * (08.10.2014)