49. MFF KARLOVY VARY - Deníček agentů
Sleduj aktivitu agentů
Zde můžeš sledovat aktivitu agentů ČSFD na karlovarském festivalu, jejich postřehy, dojmy a zážitky. Prim hrají samozřejmě jejich hodnocení a recenze k festivalovým filmům, které i na internetových stránkách festivalu pomůžou návštěvníkům v rozhodování, na co se vyplatí zajít a co si nechat ujít.
Recenze agentů ČSFD
Vodnářka–Parádně pokecal(2014)
Chvílemi nudný příběh s nudným vyprávěním, který vás však obměkčí svou nápaditostí, studentskou nezkušeností a FAMáckou kreativitou.
Jsem z Jihlavy.
LaRhette–Malé nehody(2014)
Škoda té závěrečné doslovnosti.
sskrblik–Chlapectví(2014)
Mým úkolem je teď vysvětlit v čem jsem spatřil půvab tohoto filmu. Pokud to vezmu stručně, lze říci - je to o mě. Respektive to o mě není, ale neustále mě napadalo, že jsem něco takového někdy zažil, že jsem některé podobné lidi potkal. Tím jak se toto unikátní zpracování postupně prokousává dvanácti lety, jsem narazil rovněž na určité momenty, které mě vnutkávaly myšlenky, co já jsem v těch letech dělával, v čem u mě to bylo jiné. A přesně toto považuji za nejsilnější stránku filmu. Pravda je, že ve Spojených státech amerických mají děti jiný život než my Evropané, čili se nedá napřímo srovnávat. Nicméně přesto je zajímavá zkušenost poznat proměny člověka, tam na druhé straně naší planety. Domnívám se, že autor ve svém záměru neměl mít nějaké poselství či vznešenou pointu, ostatně podle mě zde ani není. Myslím však, že mnohem víc než u jiných filmů se zde snaží vyvolat pocity z dívakovi minulosti. Změny v dospívání jsou zásadním momentem v životě každého jednotlivce a utváření charakteru hlavního hrdiny mě bavilo sledovat. Pro všechny ostatní, kteří chtějí jen vypnout a sledovat systematický děj, to není zcela vhodný film.
sskrblik–Divoké historky(2014)
Rozdělení do povídek v případě tohoto filmu vnímám jak tah na bránu. Naopak pokud by se snažili tvůrci příběhy jakkoliv dějově spojit, výsledek by zcela jistě nestál za to. Vzájemné sjednocení jednotlivých scének tedy zůstává pouze svým tématem, kterým je "vzít spravedlnost do svých rukou". Musím uznat, že všechny povídky jsou nadprůměrné a jako celek se skvěle doplňují. Ve své podstatě se režisérovi podařilo ztvárnit to, co bychom nejraději udělali ve stavu totální rozhořčení a to v běžných životních situacích. Tedy pokud bychom povolili uzdu fantazii a ruplo nám tak trochu v hlavě. Nejvíce se mě páčila "nevěsta" a "pan Bombička". Po stránce technické nelze mít výhrady, někdy mě samotného překvapily zajímavé a neokoukané nápady jak natočit určitou situaci. Stejně tak jako herci, stejně tak jako příběhy a mohl bych pokračovat dále. Pro svou jedinečnost neváhám sáhnout po pěti a všem filmovým labužníkům vřele doporučuji. https://www.youtube.com/watch?v=JRfuAukYTKg
Polsko, šedesátá léta. Smutná road movie osudů dvou křehkých žen odhalujících tajemství své rodiny. Naivita, čistota, uzavřenost Anny a Wanda, stejně krásná, tvořící však svou zkušeností, ztrhaností i minulostí ostrý kontrast. Síla jejich střetnutí, lehkost Pawlikowského vyprávění, neskutečné krásy jednotlivých obrazů. A ta naprostá beznaděj, když ono setkání a zkušenost zasáhne duši každé neskutečně, samotný život však směřuje stále stejně do prázdna.
sskrblik–Díra u Hanušovic(2014)
Na Díru u Hanušovic jsem se těšil a to díky tomu, že jsme měli možnost tento rok strávit několik dnů poblíž Velkých Losin, kde jsme si mohli vychutnat místní atmosféru, popíjecí radovánky, opékání špekáčků a lyžování. Sám pocházím z vesnice, takže mě rozdíly přišly minimální, přesto tu bylo něco příjemného, co se těžko pojmenovává, ale rádo se na to vzpomíná. Zkrátka ta čarovná a zároveň unylá krajina nedokáže nechat chladným, obzvláště ve večerních hodinách. Myslím, že to se Krobotovi povedlo vystihnout nejvíc. Na mě film působil spíše vzpomínkově, nedotkl se mě svým příběhem, protože si myslím, že byl až příliš vyumělkován pro potřeby scénaře.
Jeden z nejpropracovanějších a nejzajímavějších českých snímků poslední doby. Žádný záběr navíc, každá scéna má smysl, hloubku, poentu. Snímek perfektně pokrývá, zobrazuje, rozebírá a proplétá několik důležitých, osobních a citlivých témat, nebojí se nechat v nich postavy i diváky tvrdě vymáchat a přesto tak činí s velkým nadhledem, lidskostí a laskavým humorem. Zrada, minulost, umění, láska, nemoci a životní síla a odhodlání se s těmito neduhy osudu porvat provází celý snímek, přesto se v nich Tauš s Jarchovským neztratili a vytvořili velmi kvalitní atmosferický snímek a vzhledem k hloupému propadu v návštěvnosti i největší filmovou smůlu poslední doby.
Přiznávám, že jsem čekala asi trochu víc. Pořád je tento rádoby dokument výborný, zábavný, Nick nahodí i pár mouder, o kterých budete přemýšlet i chvíli po filmu, několik scének opravdu pobaví a spletenec opravdových výpovědí a lehce zvrácených stylizací zas tak neruší, ovšem slibované nadšení se jaksi nedostavilo a skvělá vizuální stránka chvílemi děsí až svou neupřímností. Na druhou stranu, žádné z těchto "negativ" by vám rozhodně nemělo zabránit slastnému vnoření se do jednotlivých obrazů a naprosté se oddanosti jejich krásám.
Brylin–Parádně pokecal(2014)
Zbytečný film "vo ničem". V absolventské prvotině Tomáše Pavlíčka sledujeme zmatené a absurdní situace a dialogy, které příběh nikam výrazně nesměřují. Jakýs takýs zvrat přichází s cestou hlavního hrdiny za tajemnou Marií, ale situace opět vyšumí do ztracena. Za zmínku stojí snad pouze Václav Vydra a Jana Krausová ve vedlejších rolích. Slabé dvě hvězdičky.
Deníček agentů ČSFD
Jindrusa Agent
13.07.2014 00:47
Každému kdo píše, nebo se snaží psát o filmu, se to někdy stalo. Třetí hodina ráno, vy soustředěně hledíte na blikající kurzor a čekáte, že se třeba pohne i jinak než úpěnlivým protáčením vašich mozkových závitů a následných úderů do kláves. A ikdyž už ani pořádně nevíte, jestli píšete o tom utahaném filmu o depresivní matce, nebo o tom utahaném filmu o depresivním vztahu holky a kluka, a pak si uvědomíte, že to byl vlastně jeden film, akorát jste se u něj střídavě probouzeli a usínali.. V takové chvíli slabosti má člověk někdy nutkání, šáhnout pro slovo do seznamu otřepaných nicneříkajících frází. Pro větší čtenářskou ostražitost vám tu několik z nich odhalím.
meditativní exkurze (např. do subkultury sibiřských dřevorubců či čehokoliv)
(výborně se pojí i se slovy jako „procházka","esej", „výprava" a většinou dalších floskulí)
hodí se do komentáře k jakémukoliv filmu který byl pomalý a prostě se tam nic moc nedělo, přičemž ze sebe chcema dělat intelektuály a všem dát najevo, že si toho dění jenom nevšimli
je zrcadlem společnosti
on tak nějak film a umění celkově jsou zrcadlem společnosti né?
uhrančivý vizuál
ten film byl pěkně natočenej a chceme to říct nějak hustě, uhrančivý je vůbec tak hustý slovo, že může udělat hustým prakticky cokoliv
hlubinný ponor do..
když chceme říct, o čem ten film je, přičemž to téma je jen o něco slabší než pro „meditativní exkurzi"
hlubinná sonda do..
jen zdánlivě mělčí než ponor
stimulující esej
když už úvaha, tak proč né esej, když už esej, tak proč ne stimulující
naplnění lidské existence
dá se bezpečně používat u všech existenciálních témat
zádumčivý proud impresí
což mohou být třeba i Krtkova dobrodružství
podmanivá zvuková stránka
no dovedete si teď již představit kvalitní zvuk ve filmu jiný, než podmanivý?
psýčko, schýza
výborně se hodí do komentářů ve stylu čoko-voko připomínajích výstup generátoru náhodných slov
cinefilní pomrknutí
aneb jak ve dvou slovech vyjádřit přízeň skupině s kolektivně sdíleným zájmem a interně jim naznačit své doporučení
CiTrus007 Agent
13.07.2014 00:16
"Nestihl jsem se ani pořádně rozkoukat až už je zase konec," - takový pocit jsem měl, když jsem si dnes ráno uvědomil, že na neděli už lístky vybírat nemusím. Bylo to přinejmenším podivné, zvláště když uvážím ta kvanta filmů, která jsem si v červnu optimisticky předsevzal a nakonec se na ně nedostala řada.
Po příjezdu do centra Karlových Varů mě ale tato chmurná nálada rychle přešla. Kolem Thermalu se totiž rojilo tak velké množství lidí, že i pestrobarevná prasátka na něm vylepená musela začít chrochtat blahem. Zavřené pokladny s nápisy "VYPRODÁNO / SOLD OUT" sice stále připomínaly smutnou pravdu. Živelné hemžení filmových nadšenců, kam jen oko dohlédne, mě však přesvědčilo, že ačkoli je sobota posledním dnem festivalu, bude bezesporu i tím nejlepším. Čekají mě dva filmy, poslední procházka festivalovým městem a večer ostře sledované slavnostní zakončení.
Už je čas jít na první projekci. Doufám, že si dnešní den vychutnám až do dna.
Filmmaniak Agent
12.07.2014 21:16
Mám před sebou poslední festivalový film, vybral jsem si pro ten účel americkou klasiku s názvem Mzdu strachu od režiséra Williama Friedkina. Myslím, že to bude taková příjemná tečka za letošním 49. ročníkem. Který byl povedený.
Byly rozdány ceny. Hlavní porota udělila Křišťálový glóbus (dle mého názoru zaslouženě) výraznému a překrásně natočenému snímku Kukuřičný ostrov, který nabídl neotřelý příběh, osudovost, nádhernou kameru a metaforické interpretace o koloběhu života. Držitelem Zvláštní ceny poroty se stal originální maďarský režisér Gyorgy Pálfi pro svůj snímek Volný pád a stal se také vítězem Ceny za režii. Cenu za nejlepší mužský herecký výkon připadla Nahueli Pérezovi Biscayartovi za film Jsem tvůj, nejlepší herečkou se stala Elle Fanning za roli dcery na drogách závislých rodičů ve filmu Až na dno. V sekci Na východ od západu se oceněným filmem stala rusko-německá Nápravná třída. Zvláštní uznání získal snímek Barbaři. Cenu pro nejlepší celovečerní dokument si odneslo belgické Čekání na srpen, v kategorii dokumentů krátkometrážních se stal vítězem chorvatský Autofokus. Držiteli Zvláštních uznání v těchto dvou sekcích se staly snímky Sicflajš a Královna. Vítezným filmem Fóra nezávislých se stalo německé Někde jinde. Diváckou cenu deníku Právo přidelili hlasující návštěvníci festivalu dokumentárnímu filmu Olgy Sommerové Magický hlas rebelky, který mapuje životní osudy zpěvačky Marty Kubišové. Herec Mel Gibson a režisér William Friedkin si domů odnášejí Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Cena prezidenta MFF KV za přínos české kinematografii připadla Zdeňku Svěrákovi.
Za sebe mohu nejvíce doporučit filmy I Origins, Kalvárie, Magický hlas rebelky, Co děláme v temnotách, Život Rogera Eberta, Chlapectví a Snowpiercer. Naopak nemohu doporučit filmy V tichu, Dobrodružství, Až na dno, Zejtra napořád, Memphis, Rover, či Welkome Home. Ze všech filmů, co jsem letos ve Varech viděl, se mi I Origins líbilo nejvíc. A u Co děláme v temnotách jsem se nejvíc zasmál.
Za své nejhezčí zážitky na festivalu považuji oba rozhovory, které jsem dělal (s Gyorgym Pálfim a s Irenou Pavláskovou), restaurované Milenky starého kriminálníka promítané v karlovarském divadle s živou hudbou a relativně klidný výlet do přírody na rozhlednu Dianu uprostřed všeho toho shonu. A jsem ohromně rád, že jsme si tak padli do noty s mými spolubydlícími na festivalu, s agenty d.besedou a sskrblikem. A s ostatními agenty. A že jsem vůbec mohl být na festivalu a reprezentovat v tom mumraji ČSFD.cz. Takže díky všem.
Filmmaniak Agent
12.07.2014 17:39
Dovolte mi ještě před závěrečnou rekapitulací nabídnout rozhovor s maďarským režisérem Gyorgym Pálfim, jehož nejnovější film Volný Pád se účastnil hlavní soutěže. Rozhovor je poměrně zkrácený (asi o polovinu) a nejsem v něm vidět, ale jsem to já, kdo pokládá otázky :)
Marla Singer Agent
12.07.2014 17:32
Festivalové osazenstvo se pomalu připravuje na slavnostní zakončení festivalu a rozdání cen, po němž následuje projekce argentinsko-španělské černé komedie Divoké historky. Uváděný film je mozaikou šesti samostatných příběhů propojených tématem pomsty a bizardním stylem humoru i pohledu na situace, které mohou promíchat zdánlivě nesouvisející lidské osudy a vztahy. Hrdinové historek se často potkávají za dahlovsky nepravděpodobných situací, které ústí do překvapivých zápletek a ještě překvapivějších konců.
Pokud nepatříte mezi šťastné majitele lístků na oficiální událost, jste právě teď stovky kilometrů od místa konání nebo jste si doma omylem nechali oblek, organizátoři festivalu mysleli i na vás. Celý slavnostní zakončovací ceremoniál se totiž bude letos poprvé v historii souběžně promítat v dalších čtyřech desítkách kin po republice. Kinopřenos bude stejně jako program ve Varech zahrnovat i projekci výše zmíněného závěrečného filmu. Celou událost si tak budou dnes moci díky spolupráci MFF KV, ČT a Aerofilms vychutnat nejen hosté festivalu, ale také diváci v Praze, Brně, Olomouci, Hradci Králové a mnoha dalších městech - stačí se od osmi hodin večer posadit do sedačky svého domovského kina.
Přenosem zakončení ale uvádění festivalových filmů na plátnech běžných kin zdaleka nekončí - část filmů znala datum své české premiéry ještě před svým uvedením na Karlových Varech, u jiných se přesný den teprve připravuje. Za pár dní dorazí do kin očekávaný dokument o Martě Kubišové Magický hlas rebelky, polská Ida a tuzemská multižánrovka Zejtra napořád. O týden později má premiéru režijní debut Miroslava Krobota Díra u Hanušovic a na konci července se do kin vrátí také zrestaurované Ostře sledované vlaky. V srpnu se do kin chystají na festivalu nadšeně přijaté snímky Chlapectví a Zázraky. Na podzim začnou žně pro hudebně zaměřené diváky: v říjnu se můžou těšit na dokument o Nicku Caveovi 20 000 dní na Zemi a záznam koncertu Björk: Biophilia Live, v listopadu pak na excentrického frontmana Franka.
Řada dalších snímků představených na MFF KV ještě nemá českou premiéru ohlášenou, do kin už jsou ale (možná právě díky přijetí na festivalu) zakoupené. Jedná se například o snímek Kukuřičný ostrov z hlavní soutěže, ruského Leviatana, Mommy, podvratnou Šílenou lásku, ukrajinský Kmen, islandskou komedii O koních a lidech nebo český dokument Opři žebřík o nebe. Festivalové snímky by se tak měly na plátnech kin držet minimálně do konce roku.