Reklama

Reklama

Onoda

(festivalový název)
  • Francie Onoda, 10 000 nuits dans la jungle (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Japonsko, 1944. Dvadsaťdvaročný Hiroo Onoda, ktorý podstúpil špeciálny vojenský výcvik, má svoje rozkazy - na ostrove Lubang bojovať proti americkým jednotkám, neustúpiť a nevzdať sa za žiadnu cenu. Japonsko kapituluje už o rok, Onoda však svoje pozície bude držať ešte ďalších 10 000 dní... (RTVS)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (23)

SAINTS 

všechny recenze uživatele

Neuveritelné dobrodružstvo vojakov,ktorí zostali vo vojne aj 30 rokov po kapitulácii Japonska.Onoda v sebe spája hned niekolko silných tém,najmä tému opustenia vojakov vyslaných mimo súostrovia,najmä v Filipinach.Onoda je nejednoznačný hlavný hrdina,je tvrdohlavý,odmieta možnosť porážky,je chladný a krutý voči filipinskym rolníkom,udržiava však aj pamiatku na svojích padlých bojovníkov.Film šikovne necháva na divákovi aby si našiel možné dôvody jeho správania.Film Onoda ponorí diváka do džungle ,kde sa ukrýva hrstka vojakov,uväzni ích v jej samote. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Strašne som sa tešil na tento film. Možno pol roka pred tým, než film uzrel svetlo sveta som mal knihu pripravenú v šuplíku nočného stolíka. Času bolo pomenej, tak som to stále odkladal, no nový film ma postrčil a jednoznačne som chcel najprv prečítať knihu a porovnať ju s filmom... Úvod nádherný, to je ono, hovorím si v duchu. Zrazu sa objavila postava Suzukiho, presne ako z knihy, sympatický, rifle a sandále na nohách...Herecky obsadené fantasticky, predstaviteľ Onody úplne dokonalý. Film je fajn, ale mohol byť o dosť lepší, keby sa režisér vernejšie držal knihy. V knihe nie je ani zmienka o tom, že by niekoho zabil (ak aj tak nevedomky, nevedel o tom pre vysokú trávu). Vo filme nejakých mŕtvych máme kvôli dramatizácii deja a na wikipédii je zmienka o nejakých 30 mŕtvych. Pravdu vie najskôr iba Onoda sám. V tom mal asi režisér voľnú ruku, ale osudy a smrť spolubojovníkov Onody mohol bez debaty zobraziť presne ako v knihe, to by predsa šlo, nie? Nestálo by to ani cent naviac, chcelo to len iný prístup, vernejší knihe...V rieke sa nestratil pištoľ, ale nohavice z uniformy. Náročné prežitie v džungli sa dalo zobraziť lepšie, chýbajú bitky a hádky medzi sebou, mohli spomenúť prerábanie a schovávanie nábojov, neustále presúvanie bunkra, arzenálu. S rozhovoru so Suzukim v závere sa zdá akoby Onoda nechcel rozprávať, no v skutočnosti prekecali celú noc... Sú to detaily, ale ľahko sa dali do filmu zapracovať, niečo ukázať, niečo doplniť vnútorným hlasom Onody, tak ako v úvode. Vnútorným hlasom sa dalo povedať mnoho. Napriek výhradám, kvalitný film podľa neuveriteľnej skutočnej udalosti. 80%. ()

Reklama

Aljak 

všechny recenze uživatele

Príbeh Hira Onodu vyznieva v danom kontexte doslova tragikomicky. Po roku účasti vo vojne pokračoval Hiro ďalších 29 rokov v domnienke, že vojna pokračuje, a tak sa k tomu aj postavil. Od tohto filmu som čakal veľa, ale tá kompozícia a spracovanie sa mi bohužiaľ až tak nepozdávali. Niektoré pasáže pôsobili dosť lyricky a ťažkopádne, takže to bolo miestami na môj vkus také strnulé. Ale globálne to tu bolo vcelku dobre vystihnuté a Onodov vzdor tu bol zobrazený v relatívne vierohodných formách, aj s príslušnými okolnosťami, ktoré si tento "oddaný" vojak vysvetlil po svojom = paranoja par excellence. Film sa mi teda napokon páčil, aj keď bol najmä v úvodných fázach zbytočne natiahnutý a miestami to bolo až príliš komorné (alebo ako to nazvať). Ale inak veľmi dobre podané aj s dôrazom na psychologický rozmer. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Muselo to být těžké!... Teď si odpočinete... ''  --- Knihu jsem samozřejmě četl již před mnoha lety. Spolu s kniho Ohně na planinách přináší čtenářovi představu co se asi tak dělo v Tichomoří poté co se odpor císařské japonské armády zhroutil  a co se dělo dál po kapitulaci. Strategicky důležité ostrovy Američané doslova čistili od zbytků Japonců. Někteří vojáci volili hromadné sebevraždy buď kdesi mimo frontu nebo posledním útokem na nepřítele. Někteří se vzdali byť to leckterým přineslo doživotní trumata a opovržení doma od pozůstalých těch, co zemřeli jako hrdinové za císaře. A některé Američané prostě nechali být. Ačkoliv věděli, že na tom a tom atolu je japonská posádka, dobře také věděli, že bez zásob tam dlouho nevydrží. Taktika vyhladovění známá už od prvopočátků obléhání skvěle fungovala i zde. Mnoho atolů bylo bez zásob dlouhodobě neobyvatelných. Onoda měl tu smůlu, že jeho ostrov nabídl člověku, který se umí přizpůsobit rozmarům přírody i jejím darům relativní komfort pro dlouhodobé přežití. Samozřejmě velkou roli hrálo i to, že si občas pro zásoby prostě došel se zbraní v ruce k domorodcům... Díky této shodě příznivých okolností a díky jeho diverznímu výcviku došlo k naprosto absurdní situaci, kdy díky nevěření pravdivým informacím o konci války byl v daném místě schopen dlouhodobě přežít.  Je zajímavé, že hroutící se armády nakonec skončí u výcviku diverzních skupin. Podobné jednotky zakládali i Němci na konci války a je zajímavá shoda že i jednotky Werwolfů byly založeny v roce 1944 tedy v době kdy Onoda zahajuje diverzní výcvik. Film je opravdu dlouhý, ale ač si jindy na dlouhou stopáž většinou stěžuji, zde to bylo na místě. Jen tak divák mohl pochopit tu dobu tam na Lubangu strávenou. Jen tak mohl pochopit nevyřčené myšlenky, které se asi honily v hlavě Onody po setkání s turistou.  Muselo to být fakt husté, když si poprvé uvědomil, že ty roky tam byl zbytečně. Že vše co tam dělal bylo zbytečné... Že mu život utekl mezi prsty, navíc v dost drsných podmínkách a s krví na rukou. Já ale na něm obdivuji nejvíce to, že nakonec vydržel tak dlouhou dobu sám. Viděl jsem reality show, kde v rámci soutěže o peníze borci šli sami tábořit do divočiny jen se třemi věcmi co si vybrali. Většinou nožem, nějakou plachtou atd... Některé vyděsili medvědi u tábořiště hned první den, některým se stala nehoda, nebo promrzlí a vyhládlí volali vrtulník aby je vzal zpět do lůna civilizace. Ale byli i tací, kterým život v drsné přírodě nedělal problém. Udělali si funkční obydlí, zajistili teplo, uměli lovit či si zajistit potravu sběrem. A začali se nudit. A tak si stavěli potní chýše, nebo z proutí kanoe... A i přesto většina z nich to nakonec vzdala a požádala o vyzvednutí vrtulníkem. Proč? Kvůli samotě a stesku. Člověk je tvor společenský. Vždycky byl. Samota vás sežere. Jenže poručík Hiroo Onoda to dal. A sakra dlouho sám. Za to má můj velký respekt. K filmu bych dodal pár historických údajů. Během těch let skupina zabila na ostrově 30 lidí. Místní pochopitelně věděli, že tam tihle duchové války jsou a že jim kradou a všelijak škodí, proto chodili i oni ozbrojeni. Na rozdíl oficiálních snah skupinu letáky či jinak přemluvit, že válka skončila, místní by záležitost nejraději vyřešili silou a likvidací hrozby. Po vzdání se svému veliteli Onoda následně ještě oficiálně odevzdal svůj důstojnický samurajský meč filipínskému prezidentovi Ferdinandovi Markosemu. Úřady jej omilostnily, byť místní měli na věc opačný názor. Do Japonska se vrátil jako hrdina. Zemřel v 91 letech. O svém neuvěřitelném příběhu vydal knihu, která u nás vyšla pod názvem Moje třicetiletá válka. Film se mi líbil moc ... ehm až na ten žlutý neválečný džíp užívaný Japonci v úvodu. jednak šlo o poválečné auto a pak při příjezdu na ostrov má vymlácená světla, ale při nočním ostřelování japonské základny americkými křižníky už světla má... asi je kucí mechanický japonský před den domontovali.. :-) Ale co bralo dech, byly herecké výkony herce Kandži Cudy, který hraje Onodu v závěru filmu (staršího). Ty  byly fakt dechberoucí a i velmi dojemné. Když vystoupil z džungle s kompletní výstrojí, navzdory opotřebovanosti všeho,  v záplatované uniformě, i tak z něj čišela taková ta samurajská důstojnost a hrdost japonského válečníka, co se nevzdal. To se filmařům moc povedlo...  Člověk by málem zapomínal, že šlo o vojáka armády před jejímiž zvěrstvy v Číně bledly leckdy i kovaní nacisté a psali o tom vyděšené dopisy Hitlerovi do Říše. Armády, která okupovala Čínu, Filipíny, Barmu,  Thajsko, Koreu a celé Tichomoří. Poručíka velmi brutální, neúprosné a nemilosrdné armády s naprosto odlišnou mentalitou ... Za zpracování tohoto skvělého filmu dávám 5 kalíšků saké! * * * * * () (méně) (více)

janesX 

všechny recenze uživatele

Už som niekedy dávno počul, že v sedemdesiatich (!) rokoch minulého storočia našli niekde v Ázii japonského vojaka, ktorý ešte stále bojoval (aktívne či pasívne) v dávno skončenej ll.svetovej vojne. Vtedy som sa asi nad tým chytal za hlavu. Teraz tu máme tento príbeh krásne na farebno. Šialené a fascinujúce. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (3)

  • Hiró Onoda byl zpravodajský důstojník japonské císařské armády z období 2. světové války, který se skrýval ve filipínské džungli a kapituloval až v roce 1974. Je tak druhým nejdéle se skrývajícím japonským vojákem (o půl roku déle se skrýval vojín Teruo Nakamura). (Duoscop)
  • Během doby, kdy se skrývala v džungli, Onodova skupina zabila celkem asi třicet Filipínců, policistů i civilistů. Vzhledem k okolnostem mu ale prezident Ferdinand Marcos udělil milost. (Duoscop)
  • Filmovalo sa na viacerých miestach v Kambodži. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama