Spiderweb
Režie:
Zdenek ZaoralKamera:
Michal KuličHudba:
Václav HálekHrají:
Eva Kulichová, Milena Svobodová, Jiřina Třebická, Jiří Zahajský, Radka Fidlerová, Miroslav Macháček, František Husák, Zdeněk Dušek, Yvetta Kornová (více)Obsahy(1)
Člověk nemá nic jiného než vlastní svobodu. Sám se jí zbavuje, když se stává otrokem drogy. To tvrdí primář psychiatrického oddělení místní nemocnice (Miroslav Macháček), za kterým přichází mladá osmnáctiletá narkomanka Radka Valtrová (Eva Hodinová). Ta si v životě prošla mnohým a všechny její problémy, ať už lhostejnost a nevšímavost vlastních rodičů nebo její nešťastný milostný život, vedly k drogám, které získává za sex s bývalým milencem své matky. Primář Radku pošle do psychiatrické léčebny, kde se má za pomoci různých metod vymanit ze své závislosti. Radce se však zdejší místo zcela protiví a není schopna se plně zapojit do léčby a aktivně spolupracovat s místními doktory a psychology. Sama si také připadá jako v „koncentráku“. Jistou oporu však nalezne v doktorce Heleně (Milena Svobodová), která je zde ale také jako pacientka, léčící se ze závislosti… Ve své době provokativní snímek, jenž se jako jeden z prvních v Československu otevřeně vyjadřoval k problematice drogové závislosti, natočil scénárista a režisér Zdenek Zaoral. Vývoj filmu byl složitý a vznikal od roku 1981 nejprve v poloamatérských podmínkách, ve kterých bylo natočeno přibližně 4/5 scén, a dokončen byl až v roce 1986 ve filmovém studiu Gottwaldov. Kromě značného dokumentaristického pojetí filmu stojí za zmínku také snaha o výrazné experimentování v oblasti vyprávění, střihu i barevného tónování. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Jak je vidět, závislost na drogách je dlouhodobý problém, který se dá počítat na desítky let. Radka má opravdu velkou smůlu na dění kolem sebe. Okolí je pro ní prostě živou noční můrou a už jí zbyly jen vzpomínky. Kde jinde, než u bandy tehdejších hašišáků může Radka skončit. Každý má ale právo na nápravu a jsou tu i lidé, kteří ti pomohou. Asi hodně věrohodný a realitou inspirovaný obraz narkomanů z 80tých let. Prostředí, které se prolíná v celém filmu ukazuje, že jistá forma zárodku kapitalismu v těchto lidech byla, jen se zatím veřejně nepojmenovala. Hvězdičku dolů musím dát za opravdu špatný zvuk. ()
Oproti předloze je film více zaměřen na prostředí léčebny, což na člověka, který nemá s ničím podobným zkušenosti, určitě působí velice silně. Nejde ale o to, diváka vystrašit, ale spíše ho ujistit, že do podobné situace, se může dostat kdokoliv, včetně jeho samého. I proto je Pavučina tak naléhavá a neztrácí časem nic ze své intenzity. Velice působivý je tu mimo jiných František Husák v roli dokotora. Rozhodně stojí za to si dát tu práci, tento film někde najít a shlédnout. ()
Působivé ztvárnění drogové tématiky, kterému hodně pomáhá experimentální formální stránka. Kulichová svoji postavu ztvárnila skvěle, trochu z ní vane vítr svobody a bezprostřednosti šedesátých let. Trochu řídký děj povyšuje hlavně závěrečné vyvrcholení, které hraničí až s očistcem ke kterému otevřený konec výborně sedí. ()
Po dlouhé době jsem měla možnost opět vidět film „Pavučina“, který byl ve své době velmi provokativní a to nejen kvůli drogám, ale i otevřené nahotě. Hlavní roli Radky si zahrála Eva Kulichová, která byla předtím známá snad jen návštěvníkům divadla v Hradci Králové. Příběh narkomanky, která se nedobrovolně ( v rámci podmínky) ocitá v léčebně. .„Je to tady příšerný, nejradši bych se vším skoncovala a utekla, musím se hrozně přemáhat, musím doufat, že zítra to bude lepší, že budu lepší i já. Moc sil už nemám, ale chci ještě zkusit žít normálně“. Místo, kde ji v noci budí mučivé sny pacientek (alkoholičky, narkomanky), každá je přesvědčená, že zrovna ona měla důvodzačít. A přes den se s ní zachází jako s póvlem...„Mám strach z každého dne, bojím se dlouhý doby, kterou tady budu muset prožít. Nevěřím, že se budu pořád probouzet na stejným pokoji v tomhle blázinci, já přece dokážu mít ráda. Tady mě to úplně zničí, chtěla bych žít, kdybych byla svobodná, ale taková možnost už pro mě asi neexistuje“. Původní hodnocení ze 3* musím opravit na zasloužené 4*. I po 20 letech je to velmi působivé a děsivé. Myslím si, že je velká chyba, že film je zapomenut (pouze 19 hodnocení!!!). P.S. ve filmu hrála např. i Yvetta Kornová. ()
Film vznikal zdlouhavě a postupně. Ukazuje víc ze života lidské společnosti, než by si ryzí socialističtí občané přáli vidět. Zajímavý je pohled ženy na svého bývalého muže - dirigenta, otce hlavní postavy. V té době sice socialismus už slábnul, a dovolil stále větší kritiku společnosti, ale většina občanů tohoto státu s komunisty ráda kolaborovala, a dělala by to i nyní, neb zde výraznější opozice žádná nebyla. Tolik tady žilo hrdinných lidí. A dneska jsou stejní. kolik lidí se dneska sejde, aby bojovalo proti i vlastním právům a manifestovalo? Neumím si představit, takovou občanskou nespokojenost v Praze, jakou předvedli Maďaři, když se na veřejnost prosáklo co premiér řekl o svém kabinetu. Budapešt byla v plamenech, zatímco zde nikdo nezvedne ani zadek a vrcholní politici se dopouštěli podobných úletů. Takže mění se národní povaha? Kde jsou ti mladí, aktivní zájemci o demokracii? ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Gottwaldov
Zajímavosti (12)
- Věra Boudníková (Vlasta), ktorá dostala malú úlohu vo filme, bola v čase natáčania manželkou Františka Husáka (psychológ). (Raccoon.city)
- Film se začal natáčit už v roce 1981 v amatérských podmínkách. Dokončen byl poté až v roce 1986, již v podmínkách profesionálních. (sator)
- V liečebni, kde sa film natáčal, majú dodnes schované dobové tlačoviny, ktoré o filme Pavučina informovali. Na film upozorňoval aj text, ktorý niekoľko rokov visel na jednej z miestnych násteniek. (Raccoon.city)
Reklama