Knoflíkáři

Petr Zelenka je punker z duše. Přišel, ukázal jak by se to asi mělo dělat a vytvořil něco, co se může polepit nálepkou kult, i když maximální kultovní film, po Česku, vytvořil svým dalším scénářem a spoluprací s Davidem Ondříčkem. Výborná atmosféra konce 90tých let, jedinečný scénář a celková pohoda filmu, která je skutečně osobitá. Rozhodně žádný filmový výrobek, který se musí prodat, ale humorný, dramatický i svým způsobem varovný film o nástupu nového druhu společnosti v Česku. "já tomu říkám dezinformační exploze, informací je čím dál víc a jejich zdroje jsou čím dál nejasnější...tenhle svět nevnímám jako něco, co by se dalo řešit ". Petr Zelenka si to sám napíše, sám zrežíruje a je z toho jen a jen kvalita s undergroundovým nádechem a humornými hláškami, které jsou skutečně věčné... "ukaž mi ženskou, která by chtěla mít blbý děti...neznám takovou, kromě tvý mámy !" (20.09.2012)

Velmi důmyslně a bezvadně provázaný povídkový film, který je, ostatně jako hustá většina povídkových filmů, nevyrovnaný. Štěstí z Kokury - o Japoncích, kterak se naučili říkat fucking weather a kterak město Kokura to zkurvený počasí zachránilo od destrukce atomovou bombou. Nepříliš záživné, ovšem pro příští děj nezbytné. 50%. Taxikář - téměř Jarmuschovská povídka s příjemným humorem a skvělou pointou... vlastně dvěma skvělými pointami. 90%. Civilizační návyky - sólo pro Vladimíra Dlouhého coby metrosexuálního psychologa s mimořádně hořkým koncem. Nepříliš vtipné, ale silné. 70%. Poslední slušná generace - knoflíkář Bořivoj Navrátil, letec Jiří Kodet, sonda do hlubin úchylek dvou mužů vyšší společenské třídy, dostatek černého humoru, při kterém mrzne úsměv na rtech. Pointa neuvěřitelně drsná ( i když jsem ji už na začátku uhodl). 80%. Pitomci - no a máme tu vrchol. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského ml. a Evy Holubové, spoustu hlášek a mraky výtečného konverzačního humoru. Nejhumornější a nejlepší povídka. 100%. Duch amerického pilota - povídka, která mě nijak zvlášť nechytla, ovšem se skvělým vyústěním a zakončením všech povídek najednou. 60%. Dodatek: Petr Zelenka je jeden z nejoriginálnějších režisérů naší novodobé kinematografie. Jde zcela proti konvencím a skvělým způsobem dokáže rozčeřit stojaté vody Českého filmu. On prostě nedokáže natočit "normální" film. "Knoflíkáři" jsou jedním z jeho typických filmů, kdy se jednu chvíli na hlas smějete a jindy se propadnete do depky. Přes svoji nevyrovnanost (to je ale vlastnosti téměř všech povídkových filmů) hlavně díky skvělé provázanosti šestice povídem mohu snímek bez výhrad doporučit. 75%. (19.07.2009)

O charaktere života vypovedá viac než obsah jednotlivých poviedok povaha samotného filmu. Snaživá rozprava o absurdnosti a nevypočítateľnosti života uložená v kolekcii šiestich ("palpfikšnovsky sa pretínajúcich) poviedok sa míňa svojmu účinku. Napriek zjavnému umu sa zo zhody náhod stáva vykonštruovanosť, humor nie vždy zatlačí tam, kde by mal a výsledný nosný znak autorského štýlu je akási rozostrenosť mušky, navigujúcej potenciálne silný kaliber - ak nerátam druhú poviedku, kde naopak v "autorskom štýle" prevyšujú okaté ponášky na Jarmuscha. ....... Zo zmesi absurdnosti, hlášok, twistov, vcelku dobrého soundtracku a dávky originality je nakoniec priemerná koláž krátkych príbehov, ktorá prejde hlavou bez výraznejšej odozvy napriek tomu, že to posledné, čo by sa jej dalo vytýkať je absencia nápadu. Život je nevypočitateľný a absurdný, a to sa podpísalo aj na konečnej podobe v podstate sympatických, ale vo výsledku mdlých Knoflíkářov. (21.03.2016)

Konečne Český film čo má aj niečo do seba a ponúka konštruktívny sled príbehových poviedok zo štipkou humoru a ľudskej satiry na zamyslenie. Tak trochu je škoda, že všetky poviedky nemajú približne rovnakú hĺbku, pri niektorých to bolo o niečo poslabšie ale stále to malo čo priniesť, ináč v každom prípade sa jedná o moc zaujímavý film na to čo sme zvyknutý "prejedení " z našej kinematografie. /75%/ (24.04.2009)

Musím říct, že tato, dle ohlasů, kultovní záležitost, mě nijak extra nechytla. Povídky jsou chytře, humorně, až bizarně řešeny a geniálně mezi sebou propojují jednotlivé skutečnosti a události. Z hlášek či dialogů, ač jsou povedené a chytlavé, jsem si zapamatovala jen pár momentů. Takže, proč mě Knoflíkáři tolik neohromili, rozhodně "neřeším" a ani po tom "nepátrám." Dodám už snad jen: "FAKIN WEDR!" :D (29.03.2012)