Dovolená s Andělem

Jasně, že se v tom filmu strašně moc zrcadlí doba a že je to snímek, který je hodně poplatný režimu, ale tak ani to nemůže zastřít, že jsou tu výborní herci, kteří sem tam předvádějí, že jsou skutečně schopní se vžít v podstatě do všeho. A jsou zábavní. Právě ni táhnou tenhle jednoduchý příběh, který se snaží být až moc pozitivní. (05.11.2014)

Marvan s Kemrem jsou nenahraditelná „nesehraná“ dvojice, obě Andělova dobrodružství na ní velmi pevně stojí. Naopak téměř všechny vedlejší postavy jsou obyčejné figurky vyobrazené přesně v duchu komunistické propagandy, která oba filmy s tímto jedinečným morousem výrazně negativně poznamenala. Ale jako svědectví doby (samozřejmě ne jak to vypadalo, ale jaké filmy bylo „nutno“ točit) jde o poklad nesmírné hodnoty, protože na rozdíl od ostatních agitek se na Anděla velmi dobře kouká. (22.04.2008)

Jaroslav Marvan byl výborný herec, který co zahrál, to bylo dobré. Jenže celý film neutáhnout nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Navíc mně, jakožto flegmatickému a lenivému psisku, byla silně proti srsti šílená angažovanost a pracovitost všech zúčastněných. Na dovolenou se snad jezdí, aby si lidi odpočinuli, ne aby kdesi stloukali podlahu. Tak se zkrátka normální člověk nechová a nikdy nechoval. Chápu, že tehdejší doba takovéhle vyhrocování podporovala, to ale neznamená, že já to budu oceňovat také, když jsem se prakticky za celou stopáž nedokázal zasmát. 45% (24.09.2014)

Když jsem byl mladší, měl jsem tento film rád. Byl plný pohody a ideálních mezilidských vztahů. Všichni si pomáhali, táhli za jeden provaz a byli na sebe hodní. Dnes, když se na Anděla podívám, tak vidim šílenou propagandu, která ve světle událostí z 50. let bolí. Jeniné co potěší je úžasný Jaroslav Marvan, jehož role touto tendencí není příliš dotčená. Ale jinak při pohledu na tento komunistický idealismus se mi otevírá kudla v kapse. (31.12.2012)

„Co nepřišlo dnes, přijde zítra.“ Budovatelská veselohra jako podle šablony vytvořené samotným Ždanovem. Chvályhodné budování přátelství mezi národy, soudružská solidarita a pozitivní pracovní přístup jsou zástěrkami k organizovanému duchovnímu znásilnění člověka, jehož chování narušuje optimistickou image státu (resp. strany). Opakovaně je sice postavami konstatováno, že o svých soukromých záležitostech by si měl každý rozhodovat sám, jenomže jde o pouhou snahu vyvolat zdání svobodné volby. Film ve výsledku tvrdí něco jiného, když mezi soukromé a veřejné klade rovnítko. Nelze být svědomitým zaměstnancem a přitom špatným člověkem. Obdobně nelze trávit rekreaci jinak než prací. Vzorný občan socialistického Československa, ať z Moravy, Slezska nebo východního Slovenska, ať elektrotechnik nebo řidička autobusu, musí na veřejnosti vystupovat stejně lidumilně jako v soukromí. Afektovaný optimismus, zpřítomňovaný například zpěvnou náladou věčně usměvavých rekreantů, představuje neporušitelnou normu, které se anomálie Andělova typu musí chtíc nechtíc přizpůsobit. Morousovitý revizor zároveň představuje jediný vážnější problém, který je potřeba „vyřešit“. Krajina je krásná, dětičky šťastné, nezaměstnanost neexistuje („každý má svoju robotu“). Peníze možná taky nejsou, ale nač, když proletářům činí radost pracovat pro práci samou. Pro práci, která utužuje kolektiv a stírá rozdíly mezi pohlavím, věkem i národností. Přes její přímočarost, neponechávající prostor pro alternativní výklad, se Dovolenou nedá bavit alespoň škodolibě. Formálně jde o film bez nápadu, faleš je cítit z každého hereckého gesta a tezovité vyprávění nevytváří absolutně žádné očekávání nebo napětí. Zasvěcené dialogy o zakládání klínů dojem mírně zlepšují, ale není jich dost, aby to celé bylo tak blbé, až by to bylo vtipné. 50% Zajímavé komentáře: Oskar, Marthos, zputnik, ScreamJay (10.04.2019)