Nevíte o bytě?

Tento snímek je první poválečnou komedií reagující na současnost a přitom se nevyhrnují rukávy a nezní optimistické písně. Na metráž celovečerního filmu je příběh místy trochu rozvleklý, ale po několika zbytečných scénách nabývá zase obrátky, a sem tam vyloudí i úsměv. Pro první komedii ze současnosti byla povinná účast česko-slovenského páru, která ale vychází velmi sympaticky - zvláště díky neokoukaným tvářím Josefa Pehra a Boženy Obrové. Ovšem největší pozornost upoutává bytový optimista v podání Josefa Kemra. Tato postava balancuje na hranici černého humoru. Bořivoj Zeman uměl točit to, co diváci chtěli vidět. (30.11.2003)

Jedním slovem strašné. Typická satirická komedie v mezích zákona o tehdejším celostátním problému s nedostatkem bytů. Již v tomto filmu se objevil pojem "nadměrné metry", který si pozdější režim velice oblíbil. Slovenská vojákyně v podání Boženy Obrové mi pila krev od začátku do konce filmu. Rovněž směšně působilo schéma filmu - tedy boj dobrých lidí (příslušník SNB Pivec, Plachta) žijících stísněně s několika dětmi v jednom pokoji a zlých lidí (šmelinář Dubský,buržo-dáma Gaierová) žíjících v nadměrném bytě s pudlíkem. Role agilního čekatele na dekret, řešícího svou situaci vstupem do armády, byla nedůstojnou pro Josefa Kemra. Od scénáristy Kadára a režiséra Zemana bych čekal mnohem více. Josef Pehr byl sympatický. Václava Trégla jsem poprvé viděl zamračeného. Jedna hvězda patří opernímu pěvci Křikavovi, který tento film příjemně ozvláštnil. Rovněž za pozornost stojí silně upravená verze Millerovy skladby " In the mood". (30.09.2010)

První bezprostředně poválečná léta se v kinematografii s převahou věnovala zúčtování s okupační minulostí a návratům do historie. Za ryze soudobý film s aktuální problematikou je považována až Zemanova veselohra Nevíte o bytě?, která se pokoušela poukázat na tzv. bytový problém formou komunální satiry. Humorná eskapáda s mnohonásobnou výměnou bytů, zmatků, nedorozumění a vlastně i vzklíčených milostných vztahů jakoby v něčem připomínala pozdější svěrákovskou a smoljakovskou komedii Kulový blesk. Nadčasový tón je pouze ku prospěchu věci a ač se to zdá být neuvěřitelné, zůstává stále aktuálním. Do hlavních rolí byli obsazeni nastupující členové nové herecké generace Josef Pehr a Božena Obrová, na jejichž partnerství se vcelku obratně demonstrovala politicky nutná idea obnoveného česko - slovenského bratrství. Výborné epizodní výkony odehrávají Pivec s Plachtou, v silně groteskní a ad absurdum dovedené figurce věčného optimisty tu na sebe poukázal stále ještě mladý Josef Kemr. Bořivoj Zeman byl jedním z členů nové nastupující generace filmových praktiků, kterým se po válce otevřely cesty do ateliérů. Únorový převrat mnohým z nich tento slibný vzestup nedobrovolně uzavřel. Zeman se podvolil kompromisům, z nichž jen výjimečně vznikl opravdu kvalitní film. Nechť tato veselohra slouží jako čestná výjimka jeho nelehké cesty tvůrčím životem. (05.10.2008)

Poválečná komedie, která dokumentuje současnou bytovou situaci. Škoda, že dvojice Pehr - Obrová nedostala větší šanci, holt milostné románky se tehdy moc neneosily a bytová otázka byla patrně podstatnější. Všimněme si zde nenápadného, později velikého herce Miloše Kopeckého, který není přes své mladí pomalu ani poznat. (06.10.2008)

Komedie v příjemném hereckém podání o dobovém problému. Optimistické, satirické, nadšené, nenáročné. Zabaví a neurazí. I přes počáteční nesympatie mohou dva lidé k sobě nalézt náklonost, aby se společně ruku v ruce vydali na vzájemnou cestu svého budoucího štěstí. V hlavních rolích se představuje loutkoherec Josef Novotný (zajímavý Josef Pehr) a demobilizovaná vojanda a švadlena Elena Teplanská (půvabná Božena Obrová). Z dalších rolí: výmluvný vykuk Drahoš Kučera (dobrý Eduard Dubský), osamělá žena s nadměrným bytem Rybová (Nelly Gaierová), dědeček pro všechno (Jindřich Plachta), příslušník SNB Vejvoda s velkou rodinou a malým bytem (dobrý Jan Pivec), navrátivší se majitel bytu a neúnavný zpěvák Šimůnek (Josef Křikava), a roztomilá postava životního optimisty (dobrý Josef Kemr). Každý hledá své místo a cestu svého vývoje. Na konci bývá hromadná emoční strkanice, trochu naděje a úsměv. (09.11.2014)