La donna del lago

Jako detektivka poměrně nevýrazné, ale jako příběh z maloměsta (kde se pod každou střechou skrývá zločin, jak tvrdí Sherlock Holmes) ve své tajemnosti a ponurosti čisté a ucelené. Silným příspěvkem je pojetí role spisovatele Bernarda a hudba Renza Rosselliniho. Zajímavé by i bylo, kdyby se podílel na scénáři, jak je uvedeno v "titulcích" čsfd. Je to ale chyba, na scénáři spolupracoval Franco Rossellini. (28.02.2022)

Spisovatel Bernard se po nějaké době vrací do městečka v horách, aby se zde setkal s dívkou, služkou v hotelu, do které se osudově zamiloval. Od vlastníka hotelu se ale dozvídá, že Tilde spáchala sebevraždu. Důvody nikdo nezná, jen přítel Bernarda, místní fotograf Francesco, má o sebevraždě jisté pochybnosti a ty Bernardovi sdělí a on se tak rozhodne hledat pravdu o Tildině smrti. Tempo vyprávění je dost pomalé, avšak atmosféra je naprosto výborná; malé městečko postavené u jezera v horách je ideální pro tajemný příběh. Některé scény, například na zasněženém hřbitově nebo u jezera, děj nikam dál příliš neposouvají, za to dávají tušit tragický konec a budí pocit zmaru. (18.09.2008)

Brilantné! Na malej ploche (hotel , nábrežie jazera, les so zasneženým cintorínom) a s malým počtom hercov sa tu rozohráva úchvatná atmosférická záležitosť. Netradičná, častokrát rozostretá kamera, neustále fičanie studeného vetra prerušované depresívnou hudbou, dopĺňajú psychologické monológy hlavného hrdinu. Už v úvodnej scéne nám jeho prvý monológ naznačuje, že celý film sa spolu s ním len budeme prepadať do depresie a temnoty. Tragické vyústenie preto nie je prekvapením, ale o nejakú pointu v tomto prípade ranného gialla ešte nešlo. Už dlho so nevidel, aby sa tvorcom podarilo vykúzliť takúto úchvatnú atmosféru zároveň spolu s napínavým a zaujímavým dejom. Plný počet dávam tentoraz jednoznačne. (07.01.2011)

Několikrát tu vidím v komentářích slovo "napínavý", které patrně musí mít úplně jinou definici, než jsem si vždycky myslel, protože La Donna del lago je leccos, ale určitě ne to, co bych si pod zmíněným slovem představil já. Film je pomalý, ponurý, melancholicko-lyrický. Objektivně se mu musí uznat nadprůměrné kvality, v jiném rozpoložení by mě jeho atmosféra možná vtáhla, ale dnes jsem u něj k vlastní smůle jenom hrůzně nudil. (03.12.2014)

Čiernobiele mysteriózno, ktoré pôsobí ešte starším dojmom než je a zároveň dokáže detektívnosť znásobovať výborne zvolenou hudbou. Film je inšpirovaný násobnými vraždami, z ktorých niektoré sa vyriešili až po 30 rokoch. Škoda možno tej formy, kde sa miešajú sny a halucinácie a tým pádom som nedostal klasickú kriminálku, ktorú by si príbeh zaslúžil viac. Dočkali sme sa ale psycho napätia, ktorá je blízka hitchcockovinám. (24.03.2024)