Nitram

Jak očistný je po všech těch motivačních, redukovaných, aktualizovaných bio-sračkách mít možnost spolehnout se opět na Kurzela a jeho popis ohavného špinavého světa, kde není nic správně a nic není fér. Film Nitram nestraní svému tasmánskému Forrestu Gumpovi, nicméně ani jeho prostředí není ochotný vykreslit tak, aby mu nabídlo jakékoli východisko z jeho situace (navzdory tomu, že je to boháč, co svobodně cestuje po světě) a proto se vyústění filmu nakonec opírá o obhajobu gun-control, protože nás prostě chce přesvědčit, že podmínky pro vytváření osamělých střelců tu budou vždycky a proto jediná cesta jak je redukovat je redukovat počet zbraní ve společnosti. Tohle východisko ovšem trochu kulhá s komickou scénou ilegálního nákupu automatických zbraní. Já si ale stejně myslím, že onen dovětek byl až dodatečným a Kurzel s Grantem se jim museli zaštítit, aby si zajistili prachy do další inspekce nenávratně poškozené mysli. Vědomí, že někdy mezi Snowtownem a Nitramem přesvědčil Kurzel foxáky, že dokáže zahájit crowd-pleasing frančížu podle úspěšné počítačové hry mě baví jako máloco. Snad na to už velký hlavy zapomenou a další Star Wars budou dělat třeba Safdie bráchové. (17.05.2022)

Při nutkání podebatovat o lukostřelci Kevinovi to zlo celou dobu bublalo pod povrchem. Tady je uloženo hlouběji a nenaplněné sny, systém zacházení s duševně nemocnými, nekontrolovaný prodej zbraní a rodičovská láska a chlad, co nejsou schopny vnímat varovná znamení, jsou postupně praskající pukliny, ze kterých nakonec vyjde zničující výtrysk. Kurzelovo „preludium of shooting spree“ je silné jak uchopením svých slabošských postav (hledající se syn Jones a nehledající matka Davis), tak připomínkou toho, jak zlo umí povstat z všednosti. To nezobrazení sóla na AR-15 byl stejně dobrý tah jako rozklížení divácké mysli nepříjemnými zvuky běžného života (rojení včel, sekačka zpovzdálí, na prázdno hrající gramofon). A po skladbě přichází už jen bolest.. (01.06.2022)

Psychologická studie vyšinutého jedince, jehož chorá mysl dovede až k masové vraždě. U všech podobných filmů mi připadá, že i přes snahu jít do hloubky zůstávají na povrchu, protože prostě a jednoduše za tím vším nic složitého není. prakticky vždy je to ne ta úplně ideální dětství a neschopnost zapadnout. Tady je snad jediný rozdíl v tom, že si hlavní hrdina svoji jinakost v některých momentech uvědomuje. Nebo alespoň mě to tak připadalo. Každopádně buď jak buď ta snaha o přpečlivou sondu je tady kontraproduktivní a film nezřídka nudí. Co se povedlo na jedničku je casting. Caleb Landry Jones je možná nesympatický ksicht, ale tady zahrál fantasticky a nějaké to ocenění by bylo na místě. Jen je škoda, že ho neukázali během vražedného běsnění, na které jsem, a nejen já, sadisticky těšil. To mohlo celkový dojem vytánou výš než na průměr. 50% (11.04.2022)

Kvitujem, že nejde o rekonštrukciu udalostí á la Utøya, 22. júla, ale o charakterovú štúdiu o znevýhodnenom násilnom jedincovi a jeho hľadaní svojho miesta v spoločnosti. Zároveň ide o mrazivo dôležitý príspevok k spoločenskej diskusii o zákonnej regulácii držby strelných zbraní. K mnohovrstvovému scenáru si prirátajte bravúrnych, uhrančivých hercov (životný výkon Caleba Landryho Jonesa) a precíznu, citlivú réžiu, a máte poctivú festivalovú drámu, ktorá sa nekončí záverečnými titulkami. RECENZIA. (18.10.2021)

Nový psychologický Drama/Thriller dle skutečných událostí z Australie o duševně chorém jedinci, který způsobil jeden z největších Masakrů v Australii, kde zastřelil 35 lidí. Nitram žije osamocený život v izolaci a plný frustrace, že nemůže nikam zapadnout a to se trochu změní když pozná bohatou starší ženu, ale i tenhle vztah povede k tragédii. Jeho samota a hněv sílí a to povede k jednomu z největších masakrů, který se odehrál v Tasmánii v roce 1996. Film je pomalejší, soustřeďuje se na psychologický vývoj hlavního hrdiny a docela zamrzí, že k očekávanému masakru na konci vůbec nedojde, takže 22 July a Místnost sebevrahů:Hater je pro mne o dvě třídy výše. Kdo má rád tyhle žánrovky dle pravdivých událostí, tak film za zhlédnutí stojí, ale v mých očích je málo šokující. Příběh 4/5, Akce 0/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 3/5 Hudba 3/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 2/5, Emoce 3/5, Herci 3/5. 6/10. (11.01.2022)