Celý jeden život

Imponující třicátnická drzost a nebývalá myšlenková hloubka daly v tomto případě vzniknout jednomu z nejpozoruhodnějších filmů, které jsem kdy viděl. Úžasná, dech beroucí pozitivní lavinová synergie vizuální i scénáristické stránky je umocněná virtuózní režií a místy i až geniálním dynamizujícím střihem. Technika koláže, odvozená z levých anvantgard první poloviny minulého století a doplněná o Lelouchovu zkušenost s dokumentárním filmem, ve svém filmovém převedení slaví až překvapivé úspěchy. Filozofické zázemí filmu i prognostický náboj, který je dále obohacujea zřetelně kvalitativně posouvá , rozvíjí a doslova zaměstnává každou buňku šedé kůry mozkové. Stejně provokující je také rafinované využívání a prolínání techniky starých filmů, barevných filtrů i prózy v barvě dobové současnosti zejména šedesátých a sedmdesátých let. 20. století. Vědeckofantastické scény v závěru filmu nejsou přitaženy za vlasy; potencialita jejich pravděpodobnosti je dnes - téměř čtyřicet let poté - snad ještě silnější a věrohodnější. Úsporná strohost jednotlivých záběrů plně zachovává integritu příběhu a opravdu en passant prozrazuje mnoho o naší době (pornofilmy, způsoby a specifika natáčení, zákulisí Becaudových vystoupení a nepochybně mnoho dalších neméně závažných postřehů). Působivé jsou dialogy a snad ještě přesvědčivější výňatky z hrdinčiny nikdy nedokončené pomyslné knihy; i dnes mají a zachovávají si úroveň špičkové prózy hrabalovské nebo kunderovské provenience (záměrně volím paralelizující příklady z českého kulturního dobového kontextu). Tato vlastně socialistická utopie s řadou liberalistických přesahů třetí cesty třetí čtvrtiny devatenáctého století vypovídá až neskutečně mnoho o opravdových - ne pomyslných - problémech moderního evropského lidství a nepřímo předjímá neurčitou sociálně atomizující mnohoznačnost postmoderny. I tento film tak činí z Lelouche jednoho z velkých básníků stříbrného plátna. Pozdní syn nové vlny mimořádným autorským přínosem, který do ní nesporně vnáší, se poprávu přiřazuje k jejím největším tvůrcům - Fellinimu, Wajdovi, Menzelovi, Kachyňovi, Godardovi, Tarkovskému, Viscontimu abych jmenoval ty, jejichž životní osudy se mi v paměti asociuují nejdříve. (12.01.2009)

Claude Lelouch a jeho pocta filmu. Je daleko jiná, než příspěvky jiných evropských režisérů na tohle téma (např. Tornatorův Bio Ráj, Truffautova Americká noc či Menzelovy Báječní muži s klikou). Jakoby Lelouch chtěl skrze hlavní postavy vyjádřit poctu i žánru memoárů (i těch literárních) a navíc ještě s obsažením průřezu dějinami 20. století podat i silné poselství o nezanedbatelném smyslu lidského života. Alespoň já z toho filmu několikrát přímo vycítil tu myšlenku o tom, že život stojí za to a má potenciál se naplnit i v případě velkých proher, zklamání, ať už osobních či společenských. Hodně se mi líbila forma plná invence, zvlášť nádherný poetický úvod, mapující postupně různé momenty před vítězství v 2. světové válce roku 1945 v černobílém provedení (a korespondující s filmařským stylem dané doby). Ač preferuji obvykle žánrovou čistotu nad experimentální směsí všeho možného, zde mi ta pestrost (završena v jedné linii i výrazným prostorem pro miláčka francouzského národa Gilberta Bécauda a jeho krásný písňový repertoár) vůbec nevadila. Z historické linky mě nejvíc překvapilo, jak může čas ukázat, že jeden z největších společenských milníků v celé dekádě byla třeba "pouhá" smrt jedné oblíbené herečky a zpěvačky. Odkazy směřující k budoucnosti mi pak jaksi nechtěně připomínají, že jednou za dvě, tři desítky budou vznikat retrospektivní filmy o dnešní době, a já budu dodatečně zírat, jaká to doba rovněž plná bouřlivých událostí byla, jenom já se tvářil, že se mě tyhle události netýkají či spíše jsem je i navzdory prvotnímu zásahu brzy z hlavy vytěsnil a nevnímal. Ano, přátelé – i film jako umělecké dílo i atraktivní médium může člověku toho dost říct a přivést k poměrně zásadním zamýšlením nad různými tématy, a já jsem v tomto případě opět (nejen Lelouchovi) vděčný. 100% (Filmová výzva 2019: Snorlax) (22.09.2019)

Film jsem viděl více než před rokem a dodneška jsem ho nevstřebal. Lelouch je pravděpodobně nejnápaditější a myšlenkově nejkomplexnější evropský filmový režisér od 70. let. Proč se ale proboha snaží vždycky vtěsnat všechna témata do jednoho filmu? V důsledku místo toho, aby něco podstatného sdělil, zbyde ze všeho jen mix možná souvisejících témat bez klíčové spojující myšlenky. (08.07.2012)

Tohle je prostě nádhera. Claude Lelouch umí své příběhy vyprávět velmi netradiční filmovou řečí, ale jemu se vždy podaří prakticky v prvních třech minutách mě naladit na své nálady, myšlenky a především pocity a pak už si ty jeho filmu užasně proživám a je mě s nimi moc krásně. Celý jeden život má v sobě tolik moudrousti, dialogy počínaje a humorem konče, že jsem si připdal jak kráva na nejlepší pastvě svého života. Mně se třeba hrozně líbilo, jakým způsobem se tady pracovalo s hudbou a jak citlivě byly vybírány jednotlivé skladby k daným scénám. Mimochodem v jednom záběru se ukázal i Claudeho dvorní skladatel Francis Lai. Navíc moc děkuji citlivému přístupu našeho nejlepšího TV kanálu Cinemax, že otitulkoval i písničky, protože ty texty přímo souvisí s filmovým děním. Když pominu originalitu a neobyčejný vyprávěcí talent ještě mě zde zbývá nádherně zobrazená láska ke kinematografii. Zkrátka víc než malé množství důvodů, proč tomuhle filmu nabít plný zásobník. (10.02.2015)

„Možno sa svet bohov podobá svetu ľudí. Možno že sa aj tam hore konajú voľby. Raz je u moci Boh kresťanov, inokedy sa chopí moci Boh protestantov alebo iných...A potom desať rokov či storočí vládne ostatným bohom. Niekedy je Boh prívetivý, inokedy je Boh skazonosný. Niekedy preváži Gándí, inokedy Hitler. V koncentračných táboroch si nestratil vieru? Neviem. Ateistom môžeš byť týždeň, rok, v čase vojny. Ale nemôžeš prežiť celý život bez viery. Na ateistov si dávaj pozor. Ak sa dívajú ľudia na slnko či more bez viery v Boha, potom neuveria nikdy v nič, ani v Teba.“ Zaujímavá sonda míľnikmi 20. storočia zakomponovaná do jedného rodinného príbehu. Smrť J.F. Kenedyho, Marilyn Monroe, nástup komunizmu... v skvelých rozhovoroch medzi otcom a dcérou. Divák len ľutuje, že to nemohol vypočuť viac. Príbeh rozohráva niekoľko dejových línií, ktoré sa na koniec filmu spoja do nového ľudského osudu. (24.02.2015)