Maelström

film se zajímavě zpracovaným příběhem i jeho podáním. Začátek je opravdu však hodně zdlouhavý a docela nudí. Přesto když vydržíte do konce, tak byste neměli litovat, ale určitě pro každého ten film není. Zahrané je to průměrně a kamera docela slušná. Kdo má rád pomalé artové kousky tak si užije. Na víc než lepší tři hvězdičky jít nemůžu, protože nevím zda bych podruhé ten začátek zvládnul. (05.10.2011)

Doufal jsem, že nevyplave a celý zbytek filmu bude bez ní. Nechtělo se mi dál sledovat, jak se sprchuje a zalézá do postele. Od toho popela se ale už neumyla, takže happyend. Celkově dost blbý film. Škoda, že všichni diváci zjevně ještě v jeho průběhu zapomněli, čím její Maelström začíná. Chycená ve víru nicméně byla už před tím, o čemž se ale nedovídáme nic. Sled vypravěčů vypráví velmi starý příběh. (31.01.2016)

Po Požárech a Polytechnice nemohu jít výš i kdybych chtěla. Tudíž souhlasím s uživatelkou kareen, která souhlasí s uživatelem Jherhawem. Denisovi se tentokrát opravdu nepodařilo vytvořit takovou atmosféru a ponor do zraněné duše, abych k Bibiane cítila empatii a když už, tak jsem jí cítila skoro víc k synovi zemřelého. Velká škoda. (02.11.2015)

O tom, jak se dostat do maelströmu a jak se z něj dostat ven, víme něco od E.A. Poa. Zde se hlavní hrdinka ale dostala nejspíš do něčeho jiného. Do průseru, který se jí nakonec podařilo úspěšně odsloužit/odsouložit. V podstatě tu jde o problém moderní ženy, které se daří příliš dobře na to, aby dělala takové ptákoviny, po kterých se občas musí pořádně vyzvracet. Jinak ale nemá žádné skrupuje, a pokud se jí děje něco nepřijemného, tak za to mohou nepřející lidé; jí se to nedotýká spíš nepřímo. Příběh o tom nám vypráví bizarní norská ryba, která se ve své zpovědi sice občas opakuje, přeskakuje a vrací se, přesto se však nechala nachytat na jednu melodii od Edwarda Griega. Villeneuve se (za tu rybu) svým norským přátelům omluvil, nicméně byla (ta ryba) dobrým nápadem. Podobně i francouzky zpívané šansony v kontrastu s Waitsovou The Ocean Doesn't Want me. - Už někdy minule jsem psal, že takových dramat vycházejících z traumatu je už skutečně nadbytek. Bibána se nechovala tak, protože prodělala (nějaké) trauma, ale proto, že tak byla vychována a toto také byl vzorec jejího chování (01.02.2022)

Strašně dlouhá expozice utápějící se v depresi hlavní hrdinky je na můj vkus už trochu moc. Ve chvíli kdy ale Villeneuve začal posunovat děj skrze rozbité časové linie mě to ovšem chytlo. Bizarní spleť událostí, náhod a osudových setkání ještě uvozuje vypravěč, kterým je právě porcovaná ryba. Herecky brilantní a naprosto realistické. Nejpodivnější romantický film za hodně dlouhou dobu. (08.06.2023)