Kupé č. 6

Podľa popisu to znelo viac než dobre, takže som sa vcelku na tento film tešil. Ale napokon som zostal dosť sklamaný, keďže to nebolo vôbec to, čo som očakával. Fínska dievčina Laura mi bola celkom sympatická, a musím uznať, že aj odvážna - keď sa sama vydala na takúto cestu do Murmansku. No a Ljoha bol presne ten typ, ktorý by som vo svojom kupé na takejto ceste nechcel. Aj keď sa potom ukázal aj z lepšej stránky, no prvý dojem je predsa len jeden. Nechápem, prečo nemohol byť slušný a milý od začiatku. No celkovo bol tento film slabučký - akurát to prostredie vlaku a následne nehostinný Murmansk to udržali nad hladinou. Ale inak nič moc, 2*. (07.06.2022)

Neotřelá romance o postupném sbližování protikladů disponuje skvělými herci a perfektně vytěženým poeticky-realistickým prostředím opotřebených interiérů ruských vlaků (ve kterých to vypadá dost podobně jako ve vlacích Českých drah) a také vynikající prací s kamerou a barevnou paletou. Po doražení do cílové destinace však filmu zásadně spadne řetěz a tokání ústřední dvojice navíc už nezaujme ani zdaleka tolik jako jejich předchozí střety. Především se ale kvůli od začátku budované vzájemné nekompatibilitě obou postav, kdy ona je intelektuální lesbická vysokoškolačka a on je primitivní neotesaný vychlastaný horník (byť s dobrým srdcem), nachází ona romantická zápletka zrovna v jejich případě poněkud za hranou uvěřitelnosti. (27.08.2021)

Laura je finská studentka archeologie v Moskvě a její přítelkyně-profesorka ji navrhne, že se pojedou podívat na archeologické naleziště v Murmansku. Díky práci ale zůstane v Moskvě a Laura se vydává na několikadenní výpravu otřesným vlakem s nevábnými spolucestujícími na sever. Z cesty za poznáním lidské historie s nevábnými interéry a exteriéry se stává roadmovie šlechnutá Linklaterovým Před úsvitem (ale pro mě ne tak dobrý), protože Murmansk se blíží, i když je 2000km daleko. Osobně jsem si lépe zvyknul na postavu obhroublého ruského vesničana-horníka v podání Jurije Borisova, než na postavu Laury Seidi Haarla. Kuosmanen, pohodově působící chlap, je v Cannes, kde tento jeho film "zase" vyhrál, dost oblíbený, jelikož je to již jeho nekolikátý film s gloriolou vítěze z Riviéry a jeho filmy jsou přijímány na festivel ještě než jsou zcela hotové. Osobně bych ale dal letos přednost ještě komornějšímu vítězi benátského IFF od Teemu Nikkiho. [Rakkautta ja Anarkiaa 2021] (21.09.2021)

Tentokrát je nejvíce vyhajpovaným kouskem z Varů asi právě Kupé č. 6. Neříkám, že to bylo něčím špatné, je to prostě jen takový trochu jiný příběh o přátelství a lásce, který těží hlavně z nadprůměrných hereckých výkonů, stísněného prostředí a co se týče Jurije Borisova věřím, že by si zasloužil nějaké to ocenění a že o něm taky ještě uslyšíme. Bohužel příběhově a hloubkově je to skoro až prázdné, protože divák dostane vlastně jen takové pocitové drama a nic, co by v sobě mělo něco víc. Finále zkrátka až moc vyšumělo a z těch nadšených ohlasů by člověk čekal víc. Ale nehaním to, byl to příjemný nenáročný kousek, až na to, že mi zážitek kazila paní, která na sobě měla půl flakonu té nejlevnější voňavky z drogerie. V přeplněném Velkém sále se mi to fakt těžko dýchalo. KVIFF 2021 (03.09.2021)

Pozdvihnime čašu samohonky na zdravie Ľjochu! Borca, ktorý si dokáže na prvý pokus zapamätať vetu "haista vittu", ale slovo "petroglyf" si nezapamätá, ani keď ho počuje dvadsať rázy. Čumieť spoza okna vlaku na brezové lesy sa naozaj bez stakančika v ruke nedá a ktovie, čo všetko sa z toho môže vyvinúť. Autori filmu to však vskutku nedotiahli, ostáva priveľa nezodpovedaných otázok. Hlavne, kto bola tá babuška z Petrozavodska so svojou mačkou... (01.12.2023)