The Rutles

Dal jsem tomu 30 minut, ničeho vtipnýho jsem se bohužel nedočkal, pouze takový ten klasický britský humor typu "šli dva a prostřední upad", ten jsem párkrát zaregistroval. Neznám ale dopodrobna překlad beatlesáckých písní, takže vzhledem k tomu že je to parodie na ně, je možné že tam byl nějaký vtipně zaměněný text a to mi uteklo. Takže zatím hovnotím jak hovnotím, ale až umře poslední beatlsák, možná tomu dám ještě jednu šanci. (02.09.2019)

Fiktivní parodický dokument měl tu smůlu, že jsem ho zhlédl moc brzy po Allenově genitálním Zelligovi. Svou fiktivnost dává bohužel příliš na odiv (Eric Idle, kam se podíváš) a určitý pocit autenticity a mystifikace se krátce po začátku vytrácí. Forma reportáže "po stopách" není špatně zvolená, ale pak by archivní záběry a materiály asi měly vypadat trochu dobově, leč jako divák jsem nejednou nedokázal rozlišit, co je natáčené "teď a tady" a co jsou Rutles z 60. let. Prostě a jednoduše mě film nedokázal dostatečně vtáhnout a neustále jsem cítil jakýsi zvláštní odstup, který mi ani nedovoluje dát vyšší hodnocení. Rooftop Concert byl nicméně bezchybný. (20.11.2014)

To je tak, když miluješ Beatles a suchej britskej humor... Harrisona jsem poznal jen podle hlasu, Belushiho s Aykroydem a Murraym vůbec, Ronnie Wood vypadal jako člen Hell's Angels spíš jak takovej neškodnej amorek, Mick Jagger masér jako vždy, no a Idle s Palinem neskutečně vtipní (as always)- what the fuckin' dream team! Nebýt Beatles, byli by Rutles nejlegendárnější kapelou všech dob...! (21.06.2019)

8/10 Začínám zjišťovat, že ex-Pythoni toho za sebou nechali mnohem víc než jsem tušil. Jedním z opravdu povedených kousků jsou The Rutles. Pro mě znamenjí zejména: 1) Eric Idle snad ještě přirozenější než v létajícím cirkuse 2) Jeho charakteristický humor mě šitý na míru 3) Neodolatelné songy a v poslední neposlední řadě Bill Murray a jeho krátká, ale intenzivní "appearance". To prostě musíte vidět, protože: This is the actual documentary where you will actually learn about the actual musicians actually called The Rutles who are actually playing the actual famous songs. (04.02.2007)

Na první pohled ztřeštěná, ve skutečnosti ale neuvěřitelně promyšlená a propracovaná parodie na fenomén Beatles. Pro mě je naprosto nepochopitelný, jak se Innesovi podařilo oprostit se od hudebních originálů a složit písničky, který ty původní parodujou a odkazujou na ně - a to tak, že to je pochopitelný, ale hlavně skvělý i hudebně (a to včetně klipů, viz např. dokonalou "Ouch"). Všichni čtyři navíc u toho vypadaj bezvadně, očividně si to užívaj, Idle navíc jako narrator-reportér je úžasnej tragéd... taky se tam objeví Palin, Jagger, Simon, Harrison a tak. The Rutles jsem si užíval jako dlouho nic - špetka Pythonů (dobře, tak spíš Idlea), špetka Beatles, špetka šedesátek, kvanta skvělý hudby, kvanta skvělejch hlášek - prostě "The best since Schubert", jak samy uznaly London Times. (23.11.2015)