Obsahy(1)
Film vykresľuje vzťah dcéry, ktoré si prostredníctvom tohto filmu hľadá cestu spät k svojmu otcovi. Autorka našla listy, ktoré jej pred rokmi písal z väzenia. Listy plné lásky, akú už nikdy potom nezažila. Odpovedá na nich po rokoch – ako dospelá. Po rokoch objavené dopisy Diane pripomenuli ako blízky si kedysi s otcom boli. Pokiaľ ich nerozdelili tradície. Diana otca dodnes vinı́ z rozpadu rodiny, ale týmto filmom sa k nemu snažı́ nájsť cestu naspäť a pochopiť, čo sa v ich vzťahu vlastne stalo. (ASFK)
(více)Recenze (8)
Pravda, kdybych hodně chtěl, daly by se tam najít chyby (jako třeba to, že je to hlavně o osobním traumatu a problémy vietnamské komunity to jen letmo načrtne) a pro ty, kteří víc sledují experimentální tvorbu, se nebude jednat o žádný originální radikální styl, ale na poměry studentského filmu je to nejen že skvělé, ale dokonce to jeho hranice překračuje. Je to kreativně vystavěný dopis dlouho neviděnému otci, který umí dobře využít svůj styl "vystřihovánek" s nejedním pěkným filmařským nápadem (např. střídavé objevování otce jako fotku a jako pouhý obrys rámující části dopisů), který funguje i emotivně. Tady byl hype zcela oprávněný. Slabých 5* ()
Cesta k přijetí je někdy podmíněna odvahou říct ne. Své rodině, své kultuře, svým myšlenkám, že nejste tím správným člověkem. V autoterapeutické koláži od Diany Cam Van Nguyen, suverénně kombinující postupy hrané, dokumentární a animované kinematografie, to obnáší přerámování korespondence mezi dcerou a otcem i proměnu dopisů (film samotný je jedním) a fotek z prostředků stvrzení v nástroje re-konstrukce. Nápaditých a intenzivních 13 minut, o nichž (snad) ještě hodně uslyšíme. ()
Náhled do vietnamské komunity a na dnešní fenomén tzv. sendvičových rodin, kde mají rozvedení partneři závazky na obě strany na Dafilms.cz ()
Neotřelé, působivé, citlivé. Hezká ukázka toho, jak se dá propojit určitá osobní terapie, hledání cesty k vytvoření lepších vztahů s blízkými i objevování sebe sama uvnitř rodiny s velmi zajímavým uměleckým počinem. Asi jediné, s čím bych si více pohrála, je mluvený projev hlavní "postavy", který působí místy trochu moc strojeně. ()
Odvážná, výtvarně hezká věc. ()
Zajímavé pojetí a délka tak akorát na to, co má být řečeno. Za třináct minut to rozhodně stojí. ()
takhle dobry kratas jsem asi nevidel ( i kdyz pravda zas tolik jsem jich ani nevidel:D). kdyz se opravdu potka graficka forma s vypravenim. ()
Krásná animace kombinující minulost a současnost originálně doplňuje příběh o komplikovaném vztahu s otcem. ()
Reklama