Hned jak Šóko Komi poprvé vkročila na soukromou střední školu Itan, tak se stala idolem, nebo spíše Madonnou všech zdejších studentů. Není se čemu divit, dívka má krásné dlouhé vlasy, uhlazený zevnějšek, velké oči – zkrátka neskutečné charisma, které upoutá každého, kdo na ní jen na chvíli spočine svým zrakem. Má to ale jeden velký háček. Asi právě díky této obrovské popularitě, díky které jsme schopni být objektivně zaslepení, si nikdo ze školy vlastně vůbec nevšiml, že Šóko má jeden obrovský problém. Trpí totiž psychologickou komunikační poruchou, díky které má neskutečnou hrůzu z jakéhokoli rozhovoru s někým cizím. Dívka zkrátka vůbec nemluví, vždy se jen tváří nervózně anebo strnule, ovšem v očích ostatních tohle tak nějak patří k jejímu kouzlu a nikdo, včetně učitelů, v tom vlastně nevidí problém. Pro Šóko je to však utrpení, ona by si strašlivě chtěla s ostatními povídat, přeje si mít alespoň 100 kamarádů na nové škole, ale prostě svůj handicap sama nedokáže překonat.
Naštěstí pro Šóko na stejnou elitní školu do stejné třídy nastoupil také na první pohled naprosto obyčejný mladík Hitohito Tadano. Ten sem přichází s tím, že bude dokonale číst atmosféru ve třídě, a tak krásně zapadne a nebude na rozdíl od dob studií na základní škole tím trapným podivínem, co žebrá o pozornost. Bohužel už od prvních chvil se mu tohle vůbec nedaří a i jeho setkání s Šóko je mnohým, jen ne příjemným. Díky shodě náhod však mladík jednoho dne jako jediný odhalí, že Šóko má problém s komunikací s ostatními a rozhodne se jí pomoct, aby si zde opravdu získala nové přátele.
Dvojice to ale nebude mít jednoduché, protože elitní škola Itan se vyznačuje tím, že na ní jsou opravdu jen ti nejtalentovanější mladí lidé z celého Japonska, ovšem jak už to tak u géniů bývá, každý z nich je v něčem perfektní, ale zároveň naprosto nepoužitelný a neschopný v něčem jiném. Jsou to zkrátka osobnosti, které nebude tak snadné pochopit a spřátelit se s nimi…
(Jeoffrey)