Jesus Christ Superstar

Muzikál Jesus Christ Superstar je vůbec nejlepší muzikál jaký kdy vznikl. Prvnímu filmovévmu zpracování z roku 1973 chybí k dokonalosti snad jen přítomnost Iana Gillana z Deep Purple, který se objevil na desce. Tato verze je plná rozporů. Na jedné straně zatraceně příšerné scény s apoštoly (Při pohledu na ty nagelovaný hezounky oblečený v nátělníkách, jak se navzájem přihřátě objímají a hladí se mi skoro chtělo zvracet - nic proti homosexuálům, ale tohleto sem prostě nepatřilo), vojáci, kteří vypadají jako Darth Vader se struhadlem na obličeji a pilát stylizovaný coby důstojník gestapa (patřičné insignie samozřejmě chybí), a nesympatický plešatý fantomas Anáš. Na druhé straně se zde však objevují kvalitní pěvecké výkony, skvěle zvládnutá postava sympaťáka Jidáše v kožené bundě, který jako jediný stojí nohama na zemi a je schopen dívat se na věci s nadhledem, a plno hodně silných scén (Pilátův soud, sundávání z kříže, Jidášova sebevražda nebo cesta Ježíše ze zahrady Gethsemanské před kněží - ten hororvý dav mužů s černými klobouky a žen zahalených v černých kápích a s baterkama v rukou si nešlo neužívat). Klady nakonec převážily nad zápory, i když se apoštolové z Modré ústřice vytrvale snažili svým příšerným zjevem a vytrvalým projevováním lásky k bližnímu svému o opak. (25.07.2008)

Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. (13.11.2003)

Modernější = (pro mě) lepší. Asi i proto, že se v lecčems blíží legendární (opět pro mě) pražskému zpracování (té 2. verzi myslím). A kdo viděl letošní (2012) předávání Tony Awards, ví že na Broadwayi momentálně hrají Ježíše úplně masmediálně, včetně videa, titulků a zpráv. Prostě pouze rádiem, novinama, televizí a internetem se teď dá lidem prodat (každá) vize ;) (30.06.2012)

Jesus Christ Superstar - nejlepší muzikál všech dob. Rozhodně. A není to jen můj názor. Tohle zpracování je sice netradičně moderní, přesto působivé a herecké výkony jsou velice přesvědčivé. Exceletní byly rozhodně výkony ve vedlejších rolích - Kaifáš, Annáš, Petr, Šimon a dejme tomu i Pilát. A dále rozhodně nesouhlasím s většinou komentářů zde. Role Máří Magdalény se mi líbila velice, zvláště duet s Petrem (píseň Could We Start Again Please) mě tak chytla za srdce, až jsem měla slzy v očích. Ježíš mi rozhodně nepřišel přeslazený, právě naopak. Kdo se mi však nelíbil vůbec, tak to byl Jérome Pradon jako Jidáš - zbytečně uřvaný jako malé děcko a vzhledem k tomu, že je Jidáš vlastně hlavní role tohoto muzikálu, bohužel mi až příliš kazil celkový dojem. Proto nakonec "jen" 3*. Stejně, Bárta se Střihavkou budou pro mě vždy vůbec nejlepšími představiteli. (11.01.2011)

Můj nejoblíbenější muzikál v moderním kabátě, no naprostá paráda. Obsazení mi sedlo, možná až na v několika scénách kňápajícího Jidáše, ale těch bylo pomálu. Celá scéna je výborně vyzdobena, nápisy na stěnách, jako rekvizity zbraně, bomby, drogy...Původní verzi jsem ještě pořádně celou neviděl, ale určitě to pro srovnání v dohledné době udělám, nicméně tento novodobý počin je pro mě nejlepší zfilmovaný muzikál všech dob (ač se jedná spíše o divadlo, než skutečný film). (06.04.2010)