Pátá pečeť

Fábriho adaptace stejnojmenného románu Ference Sánty patří k nejlepším maďarským filmům, které jsem měla možnost vidět. Přestože ve mně zanechal maximální dojem, i po druhém zhlédnutí mám problém s artovou stylizací, jednoduše zbytečný přetlak metafor, tím spíše, že Hieronymuse Bosche a jeho estetiku hříchu nemusím. "Pátá pečeť" není dokonalá, ale dopad otázek a dojmů na diváka je stoprocentní, a navíc v mnoha ohledech vysoce převyšuje většinu filmů, které normálně hodnotím 5 hvězdičkami, nemluvě o morálním poselství. Nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled jeví. (09.12.2011)

Vážně skvělý film. Konec jsem vůbec nečekala a byl velmi silný. Charakteristiky všech 4 (5) mužů jsou vykresleny podrobně a nikdo z nich není ani úplně zlý ani dobrý. Prostě obyčejní lidé ve vypjaté situaci, snad kromě toho pátého. I když ... Je nesmírně těžké soudit je, stejně jako je těžké odpovědět na stěžejní otázku ve filmu položenou. Tento film si určitě pustím znovu a znovu budu přemýšlet. (23.04.2017)

V poslední půlhodině se čtveřicí mužů v extrémně hraniční situaci nabírá Pátá pečeť neskutečně na obrátkách, otázka lidskosti a zachování si čistého svědomí i za cenu vlastní záhuby je bezpochyby mrazivá i nadčasová. Závěr s téměř apokalyptickým vyzněním mne totálně odrovnal. Bohužel výraznou část filmu bylo tady na mne až příliš abstraktního filozofování, které ze strany čtyř obyčejných lidí v hospodě uprostřed války na mne nepůsobilo zrovna důvěryhodně... povídání nad tím, jaká je podstata kousku masa na stolu, nebo srovnávání jakýchsi dvou smyšlených národů, bych se zde nebál označit až za zbytečně bizardní. Rovněž mne rušily všechny ty umělecké (a erotické) flashbacky, jejichž význam pro mne zřejmě zůstal nečitelný. Ač závěrečné vyústění filmu vyvolalo ve mne silný dojem, právě pro rozpačité pocity ze zmíněných "prvků" v rámci zpracování z cca prvních 60ti minut nemůžu nakonec za sebe dát plný počet hvězd. 75% (# Season Challenge Tour 2020: 7. téma – maďarský film před rokem 1990) (16.02.2020)

Maďarské filmy nevidím často. Na tento som bol dosť zvedavý, aj keď vysoké hodnotenie od malého počtu hodnotiteľov býva často mätúce. Prvá časť (do zatknutia) ma nekonečným rozhovorom štyroch priateľov, ktorí napriek svojim povolaniam (krčmár, stolár, opravár hodiniek, predajca kníh) neboli intelektuálmi a voľbou tém nevšedných nielen vo vojnovej dobe, ale ani v mieri, chvíľami nudila. Filozofovanie o tom, či je lepšie byť Tomoceukakatitim alebo Ďuďom mi pripadalo dosť nevierohodné. Po zatknutí nastala hodina pravdy a charaktery sa zdanlivo začali lámať. V rafinovanom sadizme hlavného vyšetrovateľa som badal motívy z Orwellovho 1984. Ponúkané rozhodovanie sa o tom, kto sa zachová správne a kto nie, je bolo zaťažené vnútornou chybou, pretože správne riešenie neexistovalo. Považujem film za zaujímavý, ale nenašiel som v ňom nič, čo by ma oprávňovalo prideliť mu viac hviezdičiek. (22.03.2018)

Velice znepokojivý snímek, který akcentuje jak druhou světovou válku, tak především to, jak se sebou lidé jednají, co všechno si říkají, anebo ještě spíše, co všechno si neříkají. Na první pohled je to jen pravidelné setkání několika kamarádů, ale ve skutečnosti se jedná o mnohem temnější hru, která graduje v poslední třetině. (07.06.2016)