Supergrázlové

Supergrázlové (2021) 

Druhý Netflix seriál s předlohou od Marka Millara, dokonce ze stejného světa jako Jupiter’s Legacy (objeví se tu některé z hlavních postav včetně Utopiana) a opět to tak nějak není ono. Sice se tu s tím zase nikdo moc nemazlí a místy je to sympaticky drsné a syrové, ale po stránce příběhové mi to přijde obdobně fádní a občas i trochu zmatené a pitomé, kdy většina překvapení příliš nepřekvapuje, emoce na mě nijak extra silně nepůsobí a hlavním postavám jsem začal fandit asi až na začátku posledního heistu, který ale nepůsobil ani z poloviny tak zajímavě a promyšleně, jak jsem na finále očekával, nebo si přál. Občas mi v uších i trošku drhly některé dialogy a scény, které měly působit silně, ale mě přišli v ten moment divné. Původně jsem chtěl vidět něco jako Dannyho Superparťáky a posledních pár dílů mi to i trochu splnilo a vlastně se mi asi i líbilo to celkové budování vztahů a snaha o vykreslení zdejšího prostředí lidí s nadlidskými schopnostmi z odvrácené strany. I k některým charakterům (především asi k hlavní dvojici a Carminovi) jsem si postupně trochu vybudoval vztah, a dokonce i ta romantika tu na mě sem tam jakž takž fungovala… Ale zásadní otázky k nějakému výslednému zhodnocení tu pro mě jsou – Viděl jsem vlastně něco, co mě zasáhlo, co ve mně zůstane, na co si i za měsíc vzpomenu? Byl to seriál, který by ve mně vyvolal touhu vědět o tomhle světě a jeho postavách ještě něco víc? Mám chuť se na to podívat v brzké době znovu? Na většinu otázek si odpovídám „spíš NE“, takže i přes některé nesporné klady si ode mě Supergrázlové víc jak průměrných 5,5/10 neodnesou. (25.11.2021)