Studio 666

Pearl Jam high five! Kdysi jsem jsem pojal myšlenku, že by Tenacious D chtěli být jako Foo Fighters, ale asi to platí (i) naopak. Studio 666 jsem zkonzumoval jako dokument o kapele, která je přesným opakem takové, jejíž tvorbu má cenu soustavně sledovat - parta příjemných lidí, kteří se zaklínají dědictvím Black Sabbath, Led Zeppelin, brutálními riffy a těmi nejdémoničtějšími odbočkami rocku a (pouťovým) satanismem. A nakonec (ve spolupráci s Tenacious D) vyplodí Learn To Fly. V proudu té vlažné srandy, odkazů na Johna Carpentera (jehož Lost Themes III mi na cestě z Amazonu ukradl ký ďas) a samotného Johna Carpentera v miniroličce zvukaře jsou nakonec nejmrazivějšími scény ty s Taylorem Hawkinsem. (12.01.2023)

Čekal jsem snad cokoliv, ale že to bude taková ujetá šílenost, navíc neskutečně vtipná, to mě teda fakt nenapadlo. Dave Grohl se zde neskutečně vyřádil. Od hudby, po brutalitu, litry krve, humor. Vše v rámci možností funguje jak má, nesedl mi snad jen podivný závěr a také bych si dovedl představit i o malinko kratší stopáž. Jinak ale spokojenost, na odreagování je tohle ideální záležitost, Davidu Grohlovi i členům kapely Foo Fighters patří palec nahoru. 6/10. (13.03.2024)

Hororový úlet hudební skupiny Foo Fighters mě poměrně bavil, i když pár věcí by se mu tedy vytknout dalo. Tvůrci si především mohli odpustit ty rádoby vtipné vsuvky, kdy sice chápu, že to chtěli zřejmě celé jen odlehčit, ale když už tedy něco takového chtěli udělat, tak to měli spáchat úplně jinou formou a ne teatrálníma vtípkama, v podobě pitvořících se herců, v čemž se tu vyloženě vyžíval frontmen skupiny a zde ústřední hrdina Dave Grohl, mě to fakt ale každopádně celý ten film jen znehodnocovalo. No a pak na mě nepůsobila dobře ani celá ta zápletka, která mi připadla vážně bez hlavy a paty, prostě to chtělo mnohem víc vypilovat, takhle to vážně moc nefungovalo, což se pak projevilo především v uplácaném závěru, kde to už drhlo skutečně už nepěkně. Jinak ale jako zmiňovaný úlet dobrý. Nevím tedy, jestli si Foo Fighters chtěli udělat tímto způsobem i reklamu, nebo se toho zúčastnili prostě jen pro radost, pro zábavu, či lásce k hororovému žánru, ale určitě musím minimálně hodně pochválit gore efekty, kterých je jednak dost a jednak jsou na opravdu vysoké úrovni, jsou i sakra krvavé a párkrát dokonce zabrousí až do splatterových vod, což mi vždycky udělá radost. Fajn byla i atmosféra filmu, kterou tedy též narušovali jen ty zmiňované ,,vtipné,, vsuvky a navíc těch zhruba sto minutek uběhne jako voda, což znamená, že se tu vyskytuje minimum hluchých míst. Herecky to pak kluci ze skupiny zvládají také až překvapivě dobře, i když je znát, že v tomto oboru nejsou úplně kovaní, hudebně mi to pak též sedlo, takže ve výsledku si nakonec říkám, proč ne, bavil jsem se, a to je asi v tomto případě to nejdůležitější. (10.11.2022)

Ďábel vládne rokenrolu. Dave Grohl se ubytoval se svojí rockovou partou Foo Fighters v nechvalně proslulé prokleté vile v rámci nahrávání jejich nejočekávanějšího alba s pořadovým číslem deset. V devadesátých letech se do téhož nahrávacího studia uchýlila rocková kapela, jejíhož frontmana posedl pekelný démon, a kapela svoje album tak nikdy nedokončila. Hudební partu totiž zdevastoval jejich kapelník. A podobný devastační osud čeká i slavné Foo Fighters. A slavná kapela navíc zažívá zásadní tvůrčí krizi. Grohl zřejmě není prvním hudebníkem, a určitě ani posledním, který měl ambici vlézt do filmu, sepsat k němu námět a nějakým způsobem propagovat svoje vlastní hudební těleso. A i když má své herecké rezervy, jeho verva i osobnostní aura zafungovala a film si pilně plní svůj hororový odznak zdatnosti. Gore, ač se dostaví o něco později, je brutálně vyvedené, příběh sice nepůsobí nikterak mimořádně objevně, ovšem je podán svěžím způsobem. A k zajímavému diváckému zážitku také přispívá fakt, že ve fiktivním hororovém příběhu vidíme úřadovat žijící členy skutečně existující kapely, i když jeden z nich už nežije (bubeník Taylor Hawkins). Film trochu koketuje i s komedií, hlavně v první fázi jsou k vidění dramaturgicky nesourodé sekvence (Grohlovi se zjeví Lionel Richie, v démonických procesech má svoje tlapičky i mýval). Nevyrovnané pasáže se postupně začnou zacelovat, dostaví se brutální i originální vraždění (zabití činelem), Grohl začne být těžce maniakální, objeví se démoni, vnadná sousedka, pekelná kniha a jeden hororový atribut střídá druhý. K režijní realizaci se angažoval BJ McDonnell, co má brakové záležitosti v šourku. A jelikož má hlavně nemalé zkušenosti s tvorbou hudebních videoklipů, je vizuální stránka z řádu těch kvalitních. A nutno podotknout, že jedním ze dvou scenáristů je Jeff Buhler, specialista na hororový žánr. Grohl se svým hororovým výtvorem u mě v pohodě uspěl. 8/10 (23.05.2022)

Tento film som dlhšie odkladal a pozrel som ho len na základe toho, že idem po hororových stopách Jenny Ortegy, ktorá sa tu ukázala len na začiatku a chvíľu na konci. Je to hlavne o kapele Foo Fighters, ktorú som v minulosti trocha registroval, ale vzťah som si k nim nevytvoril. Je to taká celkom v pohode jednoduchá jedno hubka, kde skvelý Dave Grohle postupne prechádza na sólovú dráhu a tak tu je ukážkovo vidieť ako sa dá skončiť s kapelou bez hádok a hnevu. Je to do cela krvavé a aj keď sa nejedna o žiadnu ukážkovú gore jazdu, tak aspoň sa dá na to celkom dobre pozerať. Vtipné to nie je až tak, ako si tvorcovia mysleli, že to je, ale aj tu sa da nájsť niekoľko humorných momentov. Žiadny zázrak to nebol, ale aj od prúseru to malo veľmi ďaleko. (20.07.2023)