Režie:
Ludvík RážaScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
František VlčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická, Marie Brožová, Václav Postránecký, Josef Abrhám, Jana Drbohlavová, Josefa Pechlátová, Ferdinand Krůta, Alena Kreuzmannová, Dalimil Klapka (více)Obsahy(1)
Kdysi byli pan Ryšánek (M. Růžek) a pan Schlegl (B. Záhorský) velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek Jana Nerudy byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují Martin Růžek, Bohuš Záhorský a Dana Medřická. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Legendární televizní klasika. Jan Neruda byl kouzelným vypravěčem a Ludvík Ráža geniálním režisérem. Oba dva měli hlubokou duši. Z hereckého hlediska je to naprostej TOP!! Pro mě snad nejlepší hlavní role Martina Růžka. Není co dodat a není co vytknout. Zmínit však musím ještě hudbu Ladislava Simona, dotvářející malostranskou atmosféru, někdy až hororově pochmurnou, nebo postavu štábního v podání Felixe le Breuxe. ()
Mistrovský přepis Nerudovy povídky. Neokázalá TV inscenace dokázala skvěle zachytit nejen dobovou atmosféru, ale i psychologickou drobnokresbu Nerudových figurek, navíc s patřičným napětím v rozvíjení příběhu. Samozřejmě bez plejády tehdejších předních herců by se podobného účinku dosáhnout nedalo. Opravdový skvost. ()
Pan Ryšánek se vrací po 25 letech domů, ze služby v armádě. Je pln zášti, bo byl kdysi nedobrovolně přeložen ze svého města pryč od své životní lásky. Domnívá se, že původcem všeho zla je jeho bývalý kamarád, jelikož on si vzal po jeho odjezdu Ryšánkovu milou. Situace se pomalu vyhrocuje a konflikt dvou starých přátel je nevyhnutelný, jelikož Ryšánek na křivdu nezapomněl. Martin Růžek v roli Ryšánka znovu dokazuje, že patří mezi naše nejlepší herce. Jeho Ryšánek je prostě parádní, ale nejen on, ale i paní Medřická a celý hospodský ansámbl vytvořili strhující atmosféru. Jakési tiché napětí (před bouří) se line pod celým filmem a nenechává diváka na pokoji. Výborný film...90% ()
Tak, tak, realistická a nadčasová to látka. Však i v dnešních restauračních zařízeních, hospodách a hospůdkách, krčmách ba i v knajpách úrovně nepříliš vábné se vždy pár takových Ryšánků a Šléglů najde. Příběh ryze pravdivý, na tu křivdu jakoby si člověk mohl sáhnout, tak byla hmatatelná. Nerudu mám rád a Ryšánek patří, co se povídek tejče, k tomu nejlepšímu. ()
Předně: náš dnešní postoj k Nerudovi zvroucňuje dálka let, která nás od něj dělí. Prostřednictvím všedních příběhů se nám zpřítomňuje odezněný tep časů, které si naivně představujeme lepšími, než byly, a hřešíme tak proti vší nesvobodě ve spárech habsburské orlice jakož i vůči všudypřítomné krutosti lidství; špinavý van jejích křídel ovšem obrací i stránky Malostranských povídek a ani ty nejsou prosty erupcí lidské nenávisti. Ano, Neruda byl opravdu skvělým „přiblížitelem dálky a posvětitelem všednosti,“ jak o něm napsal Šalda, který také zdůrazňoval, že nejvíce Nerudu doceníme v cizině (a to my na prahu nových staletí rozhodně jsme), a tak se můžeme směle dojmout vším smutkem, neměli bychom ale zapomínat na bolest vteřin, která nevyprchává s časem. Rážova adaptace této malostranské povídky je věrná předloze a stylově čistá, vyšperkovaná skvělými hereckými výkony (Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická). Myslím si však, že poněkud příliš idealizuje atmosféru doby na úkor těch podpovrchových ran, časových i nadčasových. ()
Reklama