The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
Zóna záujmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (250)
Film o ničom. Ústredná zaujímavosť, že rodinka zdieľa záhradku so stenami Auschwitzu by sa dal spracovať do kraťasu. To všetko okolo je totálne nezaujímavé a tým pádom nudné. ()
Bolo to také komorné, miestami nudné,miestami mrazivé.Viac by som ocenila keby sa striedali zábery u veliteľa doma so zábermi z koncetráku,keby praktické debaty ako si uľahčiť spaľovanie židov prestriedali priame náhľady ako to bolo v praxi.Tak vtedy by som asi sadla na riť a nemo čumela ()
Ťažký film na tému holokaustu, bez akýchkoľvek explicitných scén. Napriek tomu je divákovi jasné, čo sa za múrmi koncentračného tábora odohráva. Napätie okrem neustále prítomnej 'hudby hrôzy' dopĺňajú kontinuálne zvuky smrti v podobe výstrelov, štekotu psov, transportných vlakov, ako aj prapodivného buchotu spaľovní. K tomu kúdoly dymu z komínov, žiary z pecí, či znečistených riek. A to všetko sledované z poza veľkého, neprehľadného múru, pred ktorým sa odohráva iný svet - svet farieb, hier a života. Ale aj tak akýsi ustráchaný, neistý, v neustálom napätí. ()
Jeden z tých filmov, u ktorých bola forma uprednostnená pred obsahom. A áno, občas sa nájdu nejaké výnimky u ktorých to nevadí, ale tu to s tou artovosťou dosť prehnali. A že to hovorím práve ja, lebo ja doslova žerem artové filmy a u všetkého, u čoho sa v úvode objaví nápis A24 už hneď pridávam bonusové body! Je super, že film využíva inovatívne techniky rozprávania (celý čas je počuť zvuky streľby a plaču v pozadí), do toho to má nádhernú kameru a prácu s farbami, ale na čo to všetko je, keď to neslúži žiadnemu príbehu a ani postavám. Je síce zaujímavé sledovať postavy, ako kecajú o tom, čo majú posadené v záhrade a do toho tam počuť zvuky umierania, ale o tých postavách nevieme vôbec nič. Jediné len že sú to svine bez chrbtice, ale na to netreba ich človeku sledovať hodinu a pol. I tak to je ale netradične ladený film. Film je audiovizuálne médium a The Zone of Interest využíva to slovo "audio" najviac ako sa dá. ()
Na nový film Jonathana Glazera si človek musí počkat vždy takmer dekádu, ale vždy je o čo stáť. Glazerove filmy sú artové, často tažšie stráviteľné, ale človek si ich zapamätá, pretože okrem myšlienkového presahu sú vypiplané aj po formálnej stránke. Takisto aj tentokrát, mnohokrát spracovaná téma holokaustu a koncentračných táborov pojatá netradične minimalisticky, bez akéhokoľvek viditelného násilia. Napriek tomu z toho mrazí. ()
V realitě kina s chrchlajícími lidmi, lidmi na mobilech etc. je zážitek silně omezený. Nicméně pokud najdete sál, art a minimalismus zahrají velmi tíživou první ligu. Přičemž je potřeba mít na paměti: je to film o banalitě zla. Proto je svým způsobem banální. Onen neuspokojený, vyprázdněný pocit z toho, že to "nebyla nálož" (v žádném smyslu), který se u mnohých asi dostavuje, je podstatou konceptu a důkazem, jak zdrcujícím způsobem je zde popsán. A když nad tím teď přemýšlím, tohle "casual" obecenstvo vše jen dotahuje k dokonalosti. ()
Noooo, asi takhle. Kdybych chtěl vidět zajímavý a dobře natočený hraný dokument, tak bych určitě šel na tenhle kousek. Já chci ale v kině vidět příběh, emoce, katarzi a smysluplný nebo zajímavý konec. Nic z to jsem nedostal. Snímek plyne uvolněně nad táborem smrti až příliš z vysoka. A tak je těžké se dostat do postav, ať už před zdí, za zdí nebo místních. Nakonec mi to vyznělo jako lehká artovka pro sbírání festivalových účasti a vedlejších ocenění. Nutno dodat: bohužel. ()
Asi jsem vysoce natvrdlý člověk, který nedokáže ocenit umění, ale tenhle film mi absolutně nesednul. Nejspíš mám v sobě zakódované nějaké minimum, abych si užil film. Buď zajímavý příběh, chytrá myšlenka, silné emoce nebo aspoň poutavý audiovizuál. Zde naběhly závěrečné titulky a já necítil vůbec nic. Chápu, co chce snímek říct, ale pro mě je to strašně málo. Dost možná jsem jediný, když vidím ostatní hodnocení, ale tento styl artu pro mě opravdu není. Nechci rozhodně říct, že je to něco příšerného, co nikomu nedoporučuju. Pro mě to je ale průměr, který mi nic nedal i přes technické kvality. ()
7/10 | "Pro Vás byl den, kdy jsem vyhladil Vaší rodinu, nejdůležitějším dnem v životě. Pro mě to bylo úterý." Filmů o nejdůležitějším dnu v něčím životě už byly natočeny spousty, Glazer se rozhodl natočit film pro změnu o úterý. Což byl v nacistickém režimu pro jednu správně ideologicky indoktrinovanou/prominentní rodinu opravdu den jako každý jiný. | Cením originální koncept jiného úhlu pohledu na v minulosti nesčetněkrát zpracované téma (byť podle synopse na wiki mám pocit, že předloha má emocionálně i myšlenkově silnější vyznění příběhu), nekompromisní přístup k divákovi (v podstatě nic se tady nevysvětluje, natož aby neznalému divákovi pomohly nějaké informační mezititulky, tj. kdo se neorientuje v historickém kontextu, nemusí některé scény vůbec pochopit) a prakticky kompletní absenci OST spolu s děsivě mrazivou zvukovou kulisou, která divákovi sice podprahově, ale konstantně připomíná, jaké absurdní/cynické divadlo se před jeho očima ve skutečnosti odehrává, protože se tak děje ve světě, ve kterém idylická "rajská zahrada" sousedí rovnou s nefalšovaným "peklem na zemi" a odděluje je od sebe pouze tenká zeď s ostnatým drátem. | Na druhou stranu míra všeobecného minimalismu (týkající se nejen dějinných souvislostí, ale rovněž psychologického vykreslení jednotlivých postav a vztahů mezi nimi) je možná až příliš velká, banální podstata zla se aplikuje zcela záměrně i na samotný narativ, díky čemuž sice z každodenní rutiny cíleně vystupují do popředí zamýšlené momenty (tragikomicky hysterická reakce paní domácí na oznámení možného stěhování rodiny jinam je nejlepší scénou filmu), ale výsledkem je pomalu plynoucí nevzrušivý děj, ve kterém se odehrává stále totéž, sanitární epilog ze současnosti nepřináší žádnou katarzi a působí spíše nepatřičně a vyleštěný digitální audiovizuál, byť s trochu saturovanými barvami, filmu stran divácké imerze a celkové atmosféry malinko ubírá na uvěřitelnosti (černobílý materiál by snímku slušel mnohem více, jak naznačuje kontrastní sekvence s "negativním" filtrem obrazu). | PeZet ()
Minimalistický, artovejší a takmer lyrický príbeh o krásnej rodinnej idylke jedného "borca", za ktorého domom, za stenou sa odohrávajú celkom odlišné, možno podobne idylické, možno nie príbehy, režisér to už necháva na divákovej predstavivosti, ale zvuk spoza stien, ktorý musím vyzdvihnúť, čo to naznačuje. Rudolf sa vzorne stará o svoju rodinku, chodí do práce a z práce, rieši spaľovanie "nákladu" a podobné bežné každodenne strasti. U tohto filmu je predpoklad, že divák už čo to o Osvietime a celkovo koncentračných táboroch videl, čítal, počul, potom už to čo sa deje na pozadí dáva zmysel, ten kontrast medzi spomínanou idylkou a tým peklom čo sa deje za múrmi nacistickej bašty snov. Film neukáže striktne nič z druhej strany, nato tu máme iné emocie ždímajúce filmy, spolieha nato, že si budete všímať detailov a okrajov jednotlivých mizanscén, v ktorých sa toho odohráva viac ako by sa zdalo, uvidíte vrcholky komínov, strážnych veží a podobne, o toto šlo autorovi, ktorý ukázal, že aj po 80 rokoch je holokaust ožehavé téma a dá sa stále stvárniť originálnym spôsobom. Film nemusí vyvolať zimomriavky u každého, pre mňa osobne je toho minimalizmu až príliš, ale určite palec nahor a európska kinematografia má ďalší kvalitný zárez hodný veľa ocenení. ()
Tak nám tenhle počin vyhrál sošku za nejlepší mezinárodní film a já chtěl vidět, proč tomu tak je. Ovšem jediné, čeho jsem byl součástí, tak byl extrémně nezáživný a nezajímavý zážitek. Nudný každý kamerový záběr, nudné dialogy, nudné postavy. Jestli jsem si měl všimnout něčeho, co tenhle snímek mělo vynášet do těch oceňovaných výšin, tak se mi to nepodařilo, protože daleko zábavnější v ten moment bylo pro mě koukat z okna. Jediný poutavý okamžik byly, alespoň pro mě, kdo se neúčastnil školní exkurze, poslední tři minuty filmu. ()
Pokial je film natoceny na zaklade faktov, tak sa zda, ze pani Hedwiga bola este zvratenejsia, ako jej manzel. Chciet tam zit aj ak by manzel bol preveleny, lebo je to domov, ktory vybudovala, je chore a zvratene. Nikto s “normalne” nastavenou moralkou by tam nevydrzal ani noc. Osobne som nepochopila tie “sekvencie cez negativ”… ale tie vo mne spolu s “hudobny doprovodom” vyvolavali pocity paniky a uzkosti. ()
Výborný a námetom jedinečný film. Film mapuje dennodenné žitie rodiny SS dôstojníka, ktorých sa bytostne nedotýka genocída resp. WWII(dokonalý, priam ukážkový príklad bolo riešenie existenčnej situácie na brehu rieky- manželky Hoessa, ktorá mala hádku so svojím mužom, keď manžel dostal príkaz z Osvienčimu sa sťahovat do Oraniesburgu...), no vzhľadom na prečítanie si mnohých recenzií tu na csfd, odkaz tohto filmu mnohí nepochopili a sú prakticky rovnakí, ako bola napríklad žena ústredného dôstojníka :) Prečo? Pretože po tomto filme som si pustil 20 dní v Mariupole a niečo podobné sa deje niekoľko stoviek kilometrov na východ hraníc EÚ, je to prítomnosť a drvivá väčšina prostých ľudí, ktorých sa aktuálny konflikt nijak netýka si proste žijú svoj život :) ()
Úžasný koncept statické kamery, která byla rozmístěna po domě i napříč zahradou tak, že bylo snadné se zorientovat. Jinak průměr, který si pohrával s divákovou pozorností. Pomalé začátky mi nikdy nevadily - naopak. Herecky zvládnuté, důkladné audio dotvářelo. Posledních 5 minut filmu chtělo zbytečně vyždímat i toho největšího cynika, ale nebylo to na sílu. Nejen zeď dělala ten kontrast. ()
Drsný film s velmi uvěřitelně vykreslenou atmosférou válečných let. Krásná kamera se záběry domu, zahrady. A je dobré si tyhle zvěrstva a chování nejen německých občanů připomínat a uvědomit si, že nejen Hitler měl moc ovlivnit a zfanatizovat dav, tady třeba taková manželka Hedwiga byla už od pohledu obrovská bezcitná pi..., kterou máte chuť od samého začátku přetáhnout hranou lopaty po lebce :-). Trochu mi u promítání vadila ta eskalace šílené nepříjemně dunivé hudby a animační vsuvky mi přišly už zbytečné, ale jinak pěkně zpracovaný film dle předlohy, který vás určitě po odchodu z kina nenechá v klidu. A pokud se na to cítíte - podívejte se ještě na film Chlapec v pruhovaném pyžamu, který byl za mě - díky šokujícímu závěru - ještě lepší. ()
Po shlédnutí předávání cen Oscarů 2024 jsem na tento snímek byla značně zvědavá. Film věnuje svou pozornost na žití "příkladné" německé rodiny, bydlící za plotem koncentračního tábora. Krásný dům, velkolepá kvetoucí zahrada s bazénkem, nová veranda, psí mazlíček, čisté a spokojené děti... to vše v duchu běžného žití rodiny nevnímající a ani neřešící zvěrstva odehrávající se za plotem. Obzvlášť, když je na hlavu rodiny pohlíženo s respektem jeho kolegů vojáků a jeho práce rodině přináší příjemné výhody, ať už ve formě neplacené pracovní síly na zahradě, norkového kožichu, šperků, alkoholu zdarma atd. Osobně mi nejvíce pod kůži vlezla scéna, kdy si starší syn hraje před spaním v posteli s několika zlatými zuby jako s naprosto běžně dostupnou hračkou, bez citu, bez empatie... Oproti jiným filmům věnujícím se tématu holokaustu je tento snímek jiný v tom, že se zaměřuje opravdu především na žití v rodině a jejich rozdílnému smýšlení o tom, co může být pro lidi v životě běžné či normální, a co ne. V díle je slyšet jen zvuková a vizuální kulisa tábora - křik, střelba, štěkot psa, uvidíte kouř z pece a létající popel ve vzduchu, ale nikterak jakákoliv scéna z toho, co se tam skutečně odehrává. Poskytuje tak pohled "ze druhé strany" hromadného vyhlazování lidí z této doby. Závěrečná scéna se schodištěm mi přišla poněkud zvláštní až nedotažená, ale přináší divákovi určité uvědomění a také jasně projevuje úctu k obětem. ()
Zajímavé téma, jen mi to přijde neuzavrene. ()
Je určitě originální natočit film z prostředí Osvětimi, aniž ty hrůzy jako obvykle zobrazujete. Naopak se soustředíte na příběh "běžného života" rodiny velitele koncentráku. Pozadí zla skutečně nemusí být démonické ale úplně banální. ()
Stejně jako Under The Skin prvoplánově chladné a artově se tvářící dílo. Spojení s tématem holocaustu je nicméně minimálně diskutabilní. Román Martina Amise pojednává o fiktivní verzi Rudolfa Hösse jménem Paul Doll a má zápletku. Glazerův film má tedy jakéhosi Hösse na třetí a cokoli dalšího radši vůbec ne. A já se ptám proč? Řekne vám tahle exhibice něco víc o holocaustu než knihy, tuny dalších médii včetně dochovaných audionahrávek pamětníků, návštěvy samotných muzeí, nebo je spíš smutným zrcadlem civilizace která volí radši formu před obsahem? Höss rozhodně nebyl obyčejný úředník a tím jak se skoro až nevědomky (ale ve skutečnosti zcela vědomě, což je vlastně docela dost debilní) film pokouší vypustit jeho agresivní myšlenky a osobnost , mne skoro až bytostně uráží. Ne nemyslím že by opravdu řešil jenom včely i když ty měl možná rád. Nicméně pokud vás Glazerův hřejivý filmařský přístup nadchnul. doporučuji zmíněné Under The Skin. A ideálně v závěsu. ()
Taková normální nacistická rodinka v přírodní rezervaci Osvětim. ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)