Tár

V průběhu mě konstantně iritoval ten hanekácký, klinicky akademický vizuální styl, jakkoli rozumím tomu, že Fields si zde dává zatraceně pozor, aby nedával divákovi vizuální návody a možnosti interpretací za hranici toho, co ve skutečnosti vidíme. Provokativnost mnoha obsažených témat mi navíc přišla provokativní pouze v rámci hysterické současnosti, ačkoli je osvěžující slyšet tak výborně artikulované znechucení nad aktuálními paradoxy uniformity rozmanitosti a aroganci tolerance. Mrzí mě, že mi to nenabízí více čtení než ono jedno a mrzí mě, že to odepře hrdince její "I drink your milkshake" moment." Ale ty blázne, jestli jsem po celou dobu filmu vyčítal nějakou zaprdlost, tak musím uznat, že ten konec je tak škodolibý, že jsem se smál do půlky titulků. ____________ Páteční návštěva "artového kina" byla skutečně obohacující zážitek, na který jsem se zapomněl zase pro jednou dostatečně opít. Plný sál o padesáti místech, ve kterém od začátku šustí cca 70 igelitových pytlíků znamená, že nejeden milovník filmu tam musel regulérně double-wieldovat chipsy. Nějaký starý tlusťoši vedle mě za půlku filmu sežrali víc jídla než já za kvartál. Jak jsem se těšil na to, až se dohoduje, tak jsem si neuvědomoval, že pak přijde trávicí "odfrkávací" fáze, kde občas někdo vyfuní větu jako "Už by to mohlo skončit.", aby si šel projet na mobilu, co je novýho na internetu. V posledních 15 minutách dle zvuku téměř jistě někdo začal jíst něco z ešusu. Nechcete se příště radši zabít? (25.02.2023)

velké a přesto komorní. Emocionální a přesto studené a odosobněné. Téměř tříhodinová one woman show Cate Blanchet, jejíž postava geniální skladatelky a dirigentky je něco mezi Natalie Portman v Black Swan a J.K. Simmonsem ve Whiplash rozhodně není filmem pro každého, ale kdo má rád pomalá, dobře napsaná a dobře natočená dramata a dá Tár šanci, pak se mu odmění měrou vrchovatou...80% (26.11.2022)

Místama se to tváří chytřejší, než ve skutečnosti je, tu obludně dlouhou stopáž to neobhájí, střihač asi jel někam na dovolenou. Ale jako náhled do branže, do které nevidí ani jedno promile populace, je to zajímavé a až voyerský náhled na rozpad jedné výrazné osobnosti je to chvílemi až strhující. A Cate Blanchett budu snad milovat, i kdyby pracovala ve volebním štábu Andreje Babiše. (24.12.2022)

Tár je dlouho popíraný pád. Tár je důkaz smrtelnosti samozvaných bohů. Je varovný křik ozývající se stále hlasitěji prasklinkami na jinak dokonalém mramoru. Nese neklid spánku, až mramor jednou pukne. Tár je nevyhnutelné stárnutí. Rozechvělé z drzého mládí, které se bez zájmu otočí zády v ty nejbolavější chvilky křehkého chtíče. Tár je pavučina co zradí toho, kdo ji spřádá. Tár je štěstí lovce, který v okamžiku posledního triumfu klopýtne. A lovná proklouzne mezi prsty jako příliš hebký samet. Tár je slepota a diktatura manického perfekcionismu a sobectví. Tár je posedlost hudbou a krásou; nenároková agapé, ale i egem pohlcené lakomství, nestřídmost a pýcha. Tár je prchavý pocit nekonečné síly a moci. Tár je prokletí zářivé hvězdy i její věčné zapomnění poté co vyhasne. __ Cate Blanchett je Tár. (13.03.2023)

Rozklad života v postpandemické době, v přímém přenosu... Skladatelka Lýdie Tár není úplně příjemná osoba. Manipulativní, namyšlená profesionálka, která s lidmi jedná jako s figurkami na své osobní šachovnici. Vše samozřejmě dělá s taktem a úsměvem. Ve chvíli, kdy ale netáhnou jak mají, rozmetá je na kusy. Přesto její nesporný talent, nadšení pro věc i ochota podřídit se hudbě a vzít si ji za vlastní prostupují hlasitě celým filmem a divák ji přes všechny záporné vlastnosti musí obdivovat. Hlavní kapelník Todd Field tomu přimíchává paranoiu, komentáře ke cancel culture a lesbickému rodinnému životu (někdo musí být taťka). Cate Blanchett je uhrančivá svým výkonem a sebevědomě kráčí pro zlatou sošku za nejlepší herecký výkon. K tomu všemu nádherná hudba. Majstrštyk, i když malinko do sebe zahleděný. (21.01.2023)