Režie:
Todd FieldScénář:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na absolutním tvůrčím vrcholu. Sedmým rokem diriguje prestižní německý orchestr, připravuje vydání knihy a uvedení Mahlerovy Páté symfonie, které má být vrcholem hudební sezóny. Lydia působí sebejistě, sebevědomě, dominantně a mocně. Pod touhle na první pohled pevnou maskou se však skrývá normální člověk, s obavami, nejistotami, touhami a potřebami. Zatímco s dirigentskou taktovkou v ruce si je Lydia jistá každým svým rozhodnutím, když opustí orchestřiště, ztrácí často pevnou půdu pod nohama. Někdy jen nepatrně, jindy však zcela fatálně. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (173)
Rozklad života v postpandemické době, v přímém přenosu... Skladatelka Lýdie Tár není úplně příjemná osoba. Manipulativní, namyšlená profesionálka, která s lidmi jedná jako s figurkami na své osobní šachovnici. Vše samozřejmě dělá s taktem a úsměvem. Ve chvíli, kdy ale netáhnou jak mají, rozmetá je na kusy. Přesto její nesporný talent, nadšení pro věc i ochota podřídit se hudbě a vzít si ji za vlastní prostupují hlasitě celým filmem a divák ji přes všechny záporné vlastnosti musí obdivovat. Hlavní kapelník Todd Field tomu přimíchává paranoiu, komentáře ke cancel culture a lesbickému rodinnému životu (někdo musí být taťka). Cate Blanchett je uhrančivá svým výkonem a sebevědomě kráčí pro zlatou sošku za nejlepší herecký výkon. K tomu všemu nádherná hudba. Majstrštyk, i když malinko do sebe zahleděný. ()
Sebedestrukce a předlouhé divácké čekání na další zářez Todda Fielda. Ten nám předložil dvě vztahová dramata (V ložnici, Jako malé děti) a pak se na víc než 15 let odmlčel. A nakonec se dočkal dlouhého potlesku ve stoje na benátském filmovém festivalu. S divákem doma u televize nebo v poloprázdném kinosále to bude mít ovšem obtížnější, protože jeho kus s monstrózní stopáží je o osobním i profesním „rozpadu“ (fiktivní) světoznámé dirigentky. Přednáší na prestižní univerzitě, má za sebou řadu významných angažmá, aktuálně diriguje berlínskou špičku mezi světovými symfonickými tělesy. Field volí dlouhé statické záběry, ač jeho film stojí na fantastické Cate Blanchett, kolikrát nechá postavit kameru na úctyhodnou vzdálenost, takže jí do tváře několik minut prakticky nevidíme. Těžko čitelná žena, sběratelka prestižních cen, přísná a křehká zároveň, vysoce vytížená i přepečlivá, v lesbickém vztahu, určitě s nějakou z poruch autistického spektra, s mocenskými náladami, nevhodným chováním k sólistům… Tudíž nelze očekávat nějaký oslavný portrét významné dámy. Střihač evidentně plnil přání režiséra, nicméně nůžky měly být ve větší permanenci. Jinak skvělá hudba, velmi dobrý scénář. A že by si (reálně dirigující) Cate došla pro třetího plešouna? Intimní (a trpělivý) pohled na jedno profesní i duševní přežití, které ovšem rozhodně není pro každého. ()
Specificky natočený film s vlastním stylem, kterým režisér vyjadřuje názory a pocity hlavní hrdinky. Bohužel za celý film jsem se na něj nedokázal napojit, a ve výsledku pro mě Tár zůstal filmem s velmi dobrým výkonem Cate Blanchett, ale ve všech dalších ohledech dost prázdný. Musím ocenit, že film nemá problémy s tempem, takže jeho délka není kámen úrazu. Tím jsou pro mě nevýrazné dramatické či emoční projevy všech postav, chybějící gradace při postupné a zjevné psychické nepohodě hlavní hrdinky. Všechny osobní či mezilidské konflikty jsou vyjádřeny spíše jemnými nuancemi, chybí zásadnější konflikt který by přidal snímku na intenzivitě. Ani k určitým tématům jako je zneužití vlastního postavení nepřistupuje Todd Field nijak zajímavě. Hudební stránka je slušná, ale určitě tím není Tár nijak výjimečný. Ostatně téma vážné hudby mě dost míjí, a ovlivnilo to i můj zážitek, který bude bezpochyby větší pro ty kteří v tomto odvětví umí chodit, a umělecké dialogy mezi postavami jim budou říkat něco více než pouhá jména a fráze na papíře. ()
Fascinující herecká kreace Cate Blanchett (nepřekvapivě), která mě nejvíc bavila na svém začátku - některé repliky mě vyloženě nadchly svou duchaplností a velmi jsem obdivoval kvality scénáře. Jak to ale postupuje ke svému závěru (dlouhá stopáž se zde jeví dost úmorná), moje nadšení postupně opadalo, a celé to ústí v dost nepříjemný a protivně useklý závěr, který mě slušně otrávil. Takže celkový dojem dost nevyrovnaný. ()
Keď má film tagy ako gay, lesby, hudba, LGBT, škandál, sexuálne obťažovanie, sexuálne zneužívanie, tak je jasné, že ide o oscarovku nech sa deje, čo sa deje. Pritom len tá Cate si ho zaslúži, lebo výkon fakt parádny a právom je to azda jedna z mála herečiek, ktoré nepotrebujú len nejak vyzerať, ale vedia aj reálne hrať. Zvyšok je len nejaká obdoba na Čiernu labuť v zdĺhavom a nudnom obale, ktorý sa otvára už úvodným desaťminútovým dialógom, len aby sme zistili, kto vlastne tá hlavná postava je. Film údajne skrýva tajnú kritiku MeToo skrze predstavenie obvinenia, na ktoré netreba už dôkazy. Ťažko však uveriť, že v dnešnom Hollywoode by niekto našiel odvahu na kritiku svätého grálu. Každý divák si už posúdi sám. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (14)
- Todd Field napsal scénář během 12 týdnů koronavirového lockdownu. (DavePave)
- Cate Blanchett sa kvôli filmu naučila dirigovať reálny orchester. (Ninfa)
- Výkriky, ktoré Lydia (Cate Blanchett) počuje pri behaní v lese, sú hlasom Heather Donahue na konci filmu Blair Witch (1999). (Arsenal83)
Reklama